Frankovka Slovensko vs. Rakousko, vyhrávám já!

Dnes to bude frankovka a začneme opět na Slovensku. A to lahví Rosenberg Frankovka 2018 z Vino Magula (web). Jsme v oblasti malokarpatské a Suché nad Parnou, na spraších na Růžové hoře a v bio certifikovaném vinohradu obhospodařovaném v souladu s biodynamickými principy. Po šesti týdnech spontánní fermentace a macerace na slupkách zrálo víno dva roky v kombinaci nových a použitých 225l dubových sudů a dále ještě rok a půl v lahvích než šlo na trh. Nečiřené, nefiltrované a zasířené až před lahvováním (celková jen 41 mg/l). A je to skvělé! V barvě poměrně tmavé, intenzivní. A takové i ve vůni, hlubší, s tmavší ovocností do švestek a lesních plodů, k tomu ale lehká divokost a pikantnosti, minerální linka a jemnější florální, bylinková a kořenité odbočky. A také z vůně jasné, že vás čeká více kyselin a šťavnatost. Ta se, ve středně plné a důrazné chuti, skutečně dostaví. Je to pěkně ovocné, živé, s jemnějším ale znatelným tříslem, opět spíše tmavší ovocnost, kořenitost, balanc. Skvělá, seriózní frankovka. Přístupná i teď, ale teprve na začátku své cesty. Dvacetieurová záležitost, k dispozici i u nás skrze Natural Wine Shop.

4x bílé „naturální“ Slovensko

Minulý týden jsem se vás ptal na tipy ohledně Bratislavy a teď už jsem zpět pln dojmů. Jak je u nás v rodině obvyklé, tak se z výpravy za pamětihodnostmi stal, i díky doporučením známých a přátel z mé bubliny na sociálních sítích, klasický gastro trip. I na vinařství došlo a byla to bezva návštěva (děti mají asi jiný názor, nebylo to jejich první vinařství a vědí že zdaleka ani poslední, krásu ve vzájemných rozdílech zatím tolik nedocení :-)), byť větší zkoumání vinic bohužel zhatil intenzivní liják. Bratislava k nám byla vlídná, nemálo jídel nás nadchlo a vín jakbysmet. Úplně levno tam teda není, i z pohledu obyvatele Prahy vyskytujícího se nejčastěji na Vinohradech a v centru, ale na dovolené se utrácí snáz :-) Předpokládám, že k pobytu – a především vinařství – se ještě zde na blogu vrátím. Ale pro dnešek alespoň poznámky ke čtyřem z chutnaných (a nebo po celé lahvi vypitých) vínům.

Co v Bratislavě a láhev Empress

Vyrážím s dětmi do Bratislavy, v rámci projektu návštěv všech hlavních měst v okolních zemích. Pokud máte nějaké zásadní tipy, co jim určitě ukázat (a kde se stavit na jídlo a dobré pití), tak sem s nimi! :-) Snad tam objevím i pěkná slovenská vína, i když výprava po vinařstvích to úplně nebude. Teď jsem každopádně otevřel Empress 2016 od Pivnica Čajkov (web), čistou frankovku od vulkánu Sitno z viniční tratě Stará Hora na červeném ryolitu, jejich pohled na „Pinot Noir východu“ navíc z chladnějšího náročnějšího ročníku. Výsadby jsou relativně mladé, z roku 2009, a teprve na začátku toho co potenciálně mohou nabídnout. Ale už teď je to hodně fajn…

Riesling, Kékfrankos a Bellegrado

Dnes malé opáčko. Vytáhl jsem z chladničky Riesling trocken 2020 od Weingut Knewitz (web, dováží b.wine) z Appenheimu, jedné ze stoupajících hvězd oblasti Rheinhessen. Psal jsem o něm i podniku už dříve, i dalších jejich vínech. Letos jsem do vinařství i zavítal a návštěva to byla skvělá, musím sepsat obsáhlejší článek, k jejich vínům se vracím opravdu rád. Ročník 2020 je aktuálně výraznější v aromatice, s pikantnější minerálním kamenitým až „minerálka“ projevem a kouřovostí a tóny zralých peckovin a malvic v pozadí, něco bylinek. Suché, čisté, s výraznější kyselinou a dotykem zbytkového cukru, přísnější ale vyvážené, zábavné, slušně dlouhé, minerální, klasické. Krásně udělaný, hodně povedený Riesling. To si dám kdykoliv znovu s chutí.

Kyperské Mataro a jedno Auxey-Duresses

V otvíraných lahvích s velkou radostí objevují nové věci a skáču z místa na místo a mezi styly, ale pravidelně se samozřejmě vracím k ověřeným jistotám, ať už místům nebo odrůdám. A konkrétním vinařům. Dnes ale začneme „novinkou“, konkrétně lahví Mataro 2021 z Tsangarides Winery (web). Nacházíme se tedy na Kypru (nedávno jsem psal o aktuálním vývoji vinařství tam), konkrétně v turisticky oblíbené lokalitě IGP Paphos, nad klášterem Kato Panagia v nadmořské výšce 400-450 metrů. Vinice jsou vedeny v certifikovaném bio režimu, celkem jich tohle relativně mladé vinařství má asi deset hektarů, a víno je čistě odrůda Mataro (někdy též Mataró). Zde malé historické okénko. Jméno Mataro pochází od pobřežního města mezi Valencií a Barcelonou a jedním z častých ale přesto méně známých pro tuto odrůdu. Mnohem slavnější jméno si nese od latinského slova monasteriellu, odkazujícímu k pěstování a šíření odrůdy mnichy. No a další zásadní označení pochází od významného vinařského přístavu na sever od Valencie, dnes pojmenovaného Sagunto, ale jehož katalánské jméno bylo Morvedre, ve španělštině Murviedro. Ano, Mataro není nic jiného než dobře známý Monastrell aka Mourvèdre. Na Kypr přišel, společně s dalšími mezinárodními odrůdami, někdy v 70. letech minulého století. Kombinace vedra, sucha a celkem silného větru odrůdě svědčí a dělají z ní jak tmavá výrazná důrazná červená s hromadou tříslovin, tak dost nabušená silná (na můj vkus až moc alkoholická, ale někdy to funguje) růžová.

Bechtheimer Riesling a Cabernet z Alto Adige

Není to tak dávno, co jsem se zde rozepsal o vinařství Dreissigacker (web) z Bechtheimu v oblasti Rheinhessen, nad jejich základním Riesling Organic Dry a specialitou v podobě ryzlinku Vintages míšeného z více ročníku. Teď jsem odšrouboval těžší pěknou pistoli s jejich vesnickým Bechtheim Riesling 2018 trocken, ze směsi čtyř různých jejich bio certifikovaných vinic okolo obce, z ručně sbíraných a pošlapaných hroznů s krátkou macerací, kvašený spontánně a z pětiny školený ve větších dubových sudech na kalech. Obecně z těchto částí Německa tenhle ročník – když budu hodně generalizovat tak koncentrovaný a teplejší s trochu nižšími (na německý Riesling) kyselinami – zas tolik nevyhledávám, ale u vyšších kategorií vín je teď obecně dost přístupný a od špičkových vinařů samozřejmě nabízí i přes to sluníčko a sucho skvělé zážitky. Tohle má výraznější žlutou barvu. Aromatika je poměrně intenzivní, bohatší, komplexní minerálně-kouřovo-citrusová, s lehce exotickými tóny do ananasu, trochu toastové a karamelové. Suché, čisté, středně plné, výraznější, s dobrou kyselinou, strukturované, žlutě ovocné, suché, delší. Lehce „přismahlé“, ale stále skvělé. Byť v téhle cenové kategorii – okolo 30€ a u nás tenhle ročník 590 Kč u Trejbal Wines – už je konkurence nemalá! Každopádně jsem si užil a dost mne tohle bude zajímat v ročníku 2019 a nebo ještě lépe 2021…

Dva nazrávající ryzlinky od B\V

I když to tak možná nevypadá, tak občas piju i ryzlinky odjinud než z Německa! Třeba… z Rakouska :-) Nebo Austrálie, případně i USA. Jo a taky z Čech a dokonce i z Moravy, nebojte. B\V vinařství (web) z Ratíškovic se na tuhle odrůdu dost zaměřuje, před nějakou dobou jsem tu psal o jejich výtečné reservě ročníku 2017, a daří se jim s nimi. Očekávání u obou již trochu nazrálých vín základní/hlavní řady tedy rozhodně byla. Ryzlink rýnský 2019 pozdní sběr suché (č.š. 1907, u B\V je dobré sledovat, v každém ročníku jich mají několik z různých poloh a právě číslo šarže používají výrazně k rozlišení; osobně bych na přední vinětě preferoval rovnou výrazně i název trati, takhle jednotlivé verze vypadají úplně stejně a je třeba zkoumat zadní vinětu) pochází z mutěnické trati Úlehle. Láhev bordó, kovová záklopka, celokorek. Tmavší, výrazná nazlátlá barva. Výraznější, vyzrálejší vůně, efektní bohatší kombinace medu, kořenitosti, žlutého ovoce a výrazně lipový květ a podběl. Středně plné ale má to jistou váhu a koncentraci, suché s poměrně výraznou kyselinou a jen dotykem cukru, florální a žlutě ovocné, intenzivní, vyvážené, delší. Dost povedené.

Skvělé sylvánské a lehká veselá směs z Frank

Na víkend s přáteli jsem nabalil spoustu různých vín, aby bylo z čeho vybírat, a mimo jiné padla i láhev Weingut Horst Sauer (web) z Frank, Escherndorfer Lump Silvaner 2021 trocken (VDP.Erste Lage). O vinařství a jejich (nejen) sylvánech už jsem tu psal. Tohle pochází ze špičkové vápencové trati Lump, z keřů ve věku 35-40 let. Po ručním sběru a nějaké té maceraci a vylisování kvasí a zraje čistě v nerezu na jemných kalech. Víno je samozřejmě uloženo v klasické buclaté bocksbeutel lahvi, se šroubovým uzávěrem. Ve vůni i chuti si již trochu sedlo, ale stále si zachovává živost tohohle skvělého ročníku. Ve vůni docela dost do žlutého zralejšího sadového ovoce, hrušky především, s moc hezkou kořenito-bylinkovou linkou a mineralitou. Hlubší, vrstevnaté, charakterní. Suché, čisté, s pěknou výraznější kyselinou do vyváženosti zaoblenou troškou zbytkového cukru, středně plné ale docela důrazné, opět žluté ovoce, energie, slanost/kamenitost/mineralita, pěkná délka. Potenciál pozitivně se vyvíjet a měnit v lahvi ještě hezkých pár let. Tohle se mi líbí velmi!

Sklenky Izaak Reich a Album z vinařství Gala

V poslední době jsem tu byl, pokud teda nešlo o hodnocení konkrétních vín, nějak moc negativní. Tak dneska před víkendem pozitiva! Včera jsem se účastnil slavnostního představení nové sklárny a zároveň uvedení jednoho zajímavého vína s řekněme sběratelským potenciálem. A začneme tím sklem. Za projektem stojí Adam Havlíček, zakladatel oblíbeného penzionu Zikmundov ve Starých Hutích, a moderní – vzhledem i vybavením a ekologičtějším přístupem – novou sklárnu najdete přímo tam. Navazuje na dávnou tradici sklářství v místě a nese jméno Izaak Reich (web), zakladatele ve své době jednoho z největších sklářských impérii v Rakousko-Uhersku s více než deseti sklárnami (mimo jiné jim desítky let patřila i dnes velmi populární a fungující sklárna ve Strání-Květná). Jméno Reich ale – na rozdíl od Moser či Riedel – prakticky nepřetrvalo. Přestože díky jejich sklářským aktivitám vznikla i v podstatě celá nová obec, Karolinka (dříve Karolinina Huť) nedaleko Vsetína. V nové sklárně vyrábějí, s vizí stát se v něm celosvětově slavnou značkou, do dřevěných forem ručně foukané mušelínové sklenky z bezolovnatého křišťálu, krásně tenkostěnné pružné kousky na víno či destiláty tak jak jsou dnes populární a jak je máme rádi. A samozřejmě i karafy, bez těch by to nešlo.

Splaskne Bublina? A k tomu drony s šampaňským a Moët bez dozáže

Svaz vinařů a Vinařský fond si všimli, že ve stále větší oblibě jsou bubliny. Rozhodně nejde o jakkoliv nový trend a domácí vinaři se mu sami přizpůsobují, s větším čím menším úspěchem a všemožnou formou, už také nějaký ten pátek. Teď budou ale mít možnost produkovat … Bublinu! Jak jsem se dočetl, tak vzniká celonárodní značka šumivých a perlivých vín Bublina. Dokonce, možná, v několika jasně definovaných úrovních kvality. Jakkoliv libovolnou další podporu mých milovaných šumivých vín jen vítám, tak… nevím, no. Kdo chce dělat základní frizzante do plechovek nebo tak může už dnes a zda mu s odbytem pomůže národní univerzální značka těžko říct. Na trhu je tuna levných záležitostí a tohle prostě názvem – a vzhledem k jeho obecnosti musí být registrován i se specifickým vizuálem – evokuje právě něco na běžné „jen tak“ pití. A tam si nejsem úplně jist, nakolik jsme schopni cenou konkurovat. Cava seč může prchá právě od image levných věcí a hledá cesty, jak ukázat, že umí i seriózní terroirové produkty. Prosecco je obětí vlastního úspěchu, ale taktéž se snaží ukázat, že v jeho rámci existují i charakterní skvělé věci ze specifických unikátních poloh. V Německu i Rakousku definují kvalitativní pyramidu dobře zavedeného sektu a docela tvrdá minimální pravidla pro top kousky. A my budeme mít bublinu. Ale jo, takové Svatomartinské je úspěšné, loni toho vinaři připravili skoro dva a půl milionu lahví, takže možná je nějaká hromadná značka skutečně funkční cestou, asi na to mají studii. Jestli Bublina vyletí k prodejním výšinám nebo splaskne a celý nápad tiše vyšumí se dozvíme zanedlouho. Každopádně už asi šest let mám na facebooku skupinu Bubliny! právě pro příznivce šumivých vín, pravda trochu polomrtvou, jen obden promazávám spamovou pornografii :-) Tak třeba teď dramaticky ožije!

Povedená Frankovka, Malbec a Spätburgunder

Do podzimního počasí dnes tři různá červená. O vinařství Moric (web) jsem tu naposledy psal hlavně v kontextu jeho „skrytých pokladů“, ale zásadní jméno samozřejmě má díky klasickým burgenlandským frankovkám a jeho Lutzmannsburg Alte Reben určitě patří mezi tamní úzkou špičku. Já ale nedávno doma otevíral základ, Blaufränkisch Burgenland 2019. Vinař Roland Velich u tohohle vína, směsi z více poloh a ne nutně starých keřů (i když některé mají i k padesáti letům) volí kratší maceraci a spontánní fermentaci ve větších a starších sudech, cílem je spíše „lehčí“ chlastací Frankovka než něco hlubokého a s výrazným vlivem dřeva. Což tomuhle vínu nebrání sbírat body v zóně 92-94 :-) Krásná rubínová barva. Stále čerstvá, efektní aromatika, pikantnější, višňová, trochu tabáku, lehce pepřově kořenité, linka vlhké vápenité zdi. Suché, čisté, šťavnaté, středně plné, pikantnější a slušně dlouhé. Se vzletnou veselou červenou ovocností, parádní živostí, napětím… tohle je tak zábavný! Není to vážné a dá se jen tak klopit. Ale přitom je dostatečně zajímavé na to, aby nad tím člověk mohl přemýšlet a seriózně dumat, tedy pokud chce. Baví velmi. Morice mají ve vinotéce Vin de Marie.

Výtečné sylvánské a fajn lehká milerka

Není to tak dávno, co jsem zde psal o Domaine Armand Gilg (web, zakoupeno u Trejbal Wines) z alsaského Mittelbergheimu, tedy hlavně dvou jejich základních ryzlincích. Teď jsem otevřel Sylvaner Vieilles Vignes 2019, suché čisté sylvánské z keřů 35+ let starých v různých polohách na jílovo-vápenitých půdách. Není to jejich úplný základ, ale oproti němu se liší právě spíš jen výběrem ze starých keřů, jinak je to připraveno velmi podobně, včetně školení ve starších větších dubových sudech na jemných kalech. Láhev flétna, kovová záklopka, aglomerovaný korek. Citronová žlutá barva. Čisté, trochu krémové, žlutě ovocné ve vůni, hruška, lehce listnaté a mírně mentolová linka, nevlezle elegantní. Suché, středně plné, suché, čisté, fajn kyseliny ale docela uhlazené, opět žluté ovoce a decentní krémovost, dobrá délka, vyvážené a tak nějak „poklidně“ příjemné pití. Mimochodem Armand Gilg má výsadby sylvánu také na Grand Cru Zotzenberg a některé hrozny z něj snad končí i v tomto víně. Historicky šlo o jednu z alsaských nejlepších poloh právě pro Sylvánské a tenhle fakt se nakonec povedlo i „uzákonit“, v roce 2006 se po dlouhém boji vinařů stal Zotzenberg první a do dneška také jedinou vinicí, na které muže i Sylvánské nést statut Grand Cru. Jinak mají tuto výsadu v Alsasku jen odrůdy Riesling, Muscat, Pinot gris a Gewürztraminer. A, to nesmím zapomenout, od loňska může ze dvou vinic pocházet i Grand Cru Pinot Noir.

Dumání na naturálnem s lahví exotického veltlínu

Dovozce Kupmeto, nakolik má v sortimentu pár biodynamických producentů a vín z exotičtějších lokalit jako Japonsko, není zrovna jméno, které bych si spojoval s naturálními víny a různými ulítlostmi. Na jejich včerejší galadegustaci sortimentu jsem ale nečekaně narazil na víno, u kterého si můžete nakrásně odškrtávat jednotlivé kolonky v tabulce „je to správné naturální víno“. Spontánně kvašené „oranžové“, tedy bílé macerované a to rovnou sto dní. V amforách! A tam i dále vyzrávané. Lahvováno nefiltrované resp. kalné a samozřejmě nesířené, do čiré lahve a pod obligátní korunkový uzávěr. A vzniká toho jen pár stovek lahví. Je z odrůdy Grüner Veltliner, z Demeter certifikovaných biodynamických vinic. Prostě klasické „ortodoxnější“ naturálno. Ale tady je navíc zajímavý i původ ve (samozřejmě!) vyšší nadmořské výšce skoro kilometr. A to konkrétně v Ugarteche, v oblasti Luján de Cuyo na jihu provincie Mendoza v Argentině. No, kolik argentinských veltlínů už jste měli? Alpamanta (web) Breva Grüner Veltliner 2022, jejich teprve druhá sklizeň této klasické středoevropské odrůdy, byl pro mne úplně první :-) O jejich vínech jsem tu už psal, nová enoložka Victoria Brond navíc přidává takhle natur provedení. A odrůda, dnes opravdu populární, vzhledem k rakouskému (no dobře, půl napůl Rakousko a Dánsko a navíc s ukrajinskými kořeny…) původu jednoho ze zakladatelů vinařství vlastně zas až takové překvapení není.

4x červený Gravettien od vinařství Nepraš

Před nějakou dobou jsem měl doma degustační sadu vín z Vinařství NEPRAŠ & Co. (web), zatím jsem se ale zmiňoval jen o bublinách. Z kolekce mne ovšem dost zaujala také vína červená řady Gravettien z ročníku 2017. Všechna pochází z pavlovské trati Sahara alias Ober Hertalzberge, z bio certifikovaných vlastních hroznů odrůd Merlot a Cabernet Sauvignon sklizených někde k horní hranici cukernatosti odpovídající výběru z hroznů (vína jsou ale deklarována jako zemská). Po docela dlouhé maceraci, 2+ měsíce, vína leží až dva roky ve velkých 1200l dubových sudech a následně ještě zrají v malých 225l soudcích. Lahvována jsou s jen malým zasířením a bez filtrace.

Skvělé Champagne Doyard na oslavu

Na oslavu výročí svatby jsem otevřel něco z tematického ročníku. Jak narození obou dětí tak svatba jsou minimálně v Champagne roky, ze kterých jsou vína skvělá, takže třikrát do roka dobrá výmluva se oslavně rozšoupnout! Na téma mého roku narození pomlčím, tam nemá smysl kupovat skoro nic, s výjimkou některých slaďochů co zas tolik nevyhledávám, takže ušetřím! :-) Každopádně… Maison Doyard (web, psal jsem o nich třeba tady už docela dávno a pak znovu o různých vínech, loni je i navštívil a chutnal i aktuálně tichá vína ze sudů) z Vertus a jejich Blanc de Blancs Grand Cru 2008 Extra Brut. Čisté Chardonnay, hrozny především z obce Avize, ze 70 %, a dále pak Mesnil, Oger a Cramant. Vše staré keře, 40-50 let. Bez docukření, fermentace a zrání ve starších (4+ použití) dubových sudech téměř rok ale bez malolaktiky, následně v září 2009 na druhotnou do lahve (nižší, buclaté, moc pěkné). Tam si poleželo na kalech až do odstřelu, který probíhá postupně v průběhu i více než roku, v mém případě šlo o 26. září 2018. Takže rok sudy, devět let na kalech v lahvi a dalších přesně pět let zrání po odstřelu. Dozáž jen 3 g/l.

Čínské zpronevěry, neetické DRC, Cardbordeaux, nový ředitel italských legend…

Představte si, že dostanete státní dotaci ve výši 32 milionů eur (více než tři čtvrtě miliardy korun) na digitální transformaci ve své skupině firem a místo toho je utratíte za… víno. Teda přesněji za 25+ různých podniků v Bordeaux. Tak za přesně tohle aktuálně stojí před soudem jistý Qu Naijie z Haichang Group, tyhle obrovské peníze zpronevěřil především za různá château a vinice v Libournais. Podnikatel, který v mezičase ve své domovské provincii začal pořádat vinný festival a v Bordeaux se stal členem bratrstva La Commanderie du Bontemps, jako bonus k tomuhle ještě použil falešné směnky na prodej vinic, aby získal další půjčku ve výši 30 milionů eur od lucemburské pobočky Industrial and Commercial Bank of China. Když už, tak pořádně! Přitom že je něco špatně se vědělo a řešilo už někdy od roku 2014 a ještě nedávno skupina dále investovala…