Dovozce Kupmeto, nakolik má v sortimentu pár biodynamických producentů a vín z exotičtějších lokalit jako Japonsko, není zrovna jméno, které bych si spojoval s naturálními víny a různými ulítlostmi. Na jejich včerejší galadegustaci sortimentu jsem ale nečekaně narazil na víno, u kterého si můžete nakrásně odškrtávat jednotlivé kolonky v tabulce „je to správné naturální víno“. Spontánně kvašené „oranžové“, tedy bílé macerované a to rovnou sto dní. V amforách! A tam i dále vyzrávané. Lahvováno nefiltrované resp. kalné a samozřejmě nesířené, do čiré lahve a pod obligátní korunkový uzávěr. A vzniká toho jen pár stovek lahví. Je z odrůdy Grüner Veltliner, z Demeter certifikovaných biodynamických vinic. Prostě klasické „ortodoxnější“ naturálno. Ale tady je navíc zajímavý i původ ve (samozřejmě!) vyšší nadmořské výšce skoro kilometr. A to konkrétně v Ugarteche, v oblasti Luján de Cuyo na jihu provincie Mendoza v Argentině. No, kolik argentinských veltlínů už jste měli? Alpamanta (web) Breva Grüner Veltliner 2022, jejich teprve druhá sklizeň této klasické středoevropské odrůdy, byl pro mne úplně první :-) O jejich vínech jsem tu už psal, nová enoložka Victoria Brond navíc přidává takhle natur provedení. A odrůda, dnes opravdu populární, vzhledem k rakouskému (no dobře, půl napůl Rakousko a Dánsko a navíc s ukrajinskými kořeny…) původu jednoho ze zakladatelů vinařství vlastně zas až takové překvapení není.
No a jaké že to teda je? Inu… ještě než se k tomu dostanu, tak nepotěším „tvrdé jádro“ mé naturální bubliny. Ty, co mi na fotky lahví od prestižních německých producentů reagují komentáři „ty a ty tvoje VDP ryzlinky“ a naturální vína pijí proto, že jedině ta správně odráží terroir nezastřený manipulacemi ve sklepě. Ty, pro které jsou všechna Bordeaux přestřelená novými sudy a navzájem tak podobná, že o terroir nejde mluvit. Nové dřevo fuj! A totéž platí o „přesířených“ německých ryzlincích či vínech, která jsou – jaká hrůza – vykvašena neutrálními leč přidanými kvasinkami (Champagne ještě občas vezmou na milost, ale zda se potom doma nekají a nebičují šlahouny Savagninu z Jury netuším…). Protože tohle víno je praktickou ukázkou faktu, že obrovská hromada naturálních vín – a tento styl a především pét naty jsou myslím nejtypičtějším důkazem – si je extrémně podobná a o nějakém precizním odrazu odrůdy a především místa původu u nich jde mluvit jen stěží, zatímco stylistika a způsob zpracování se projevují fakt hodně. Tedy přesně to, co mnozí naturalisti tak odsuzují u „konvence“. A prostě projev, který tohle argentinské víno má, může být nakrásně i nějaký veltlín z Kremstalu, blend odrůd z Rheinhessen či nějaká téměř neznámá autochtonní odrůda z Alto Adige. Na slepé degustaci by byl každý úplně v hajzlu :-) V barvě tmavě žluté, výrazně opalizující. Docela voňavé, florální a lehce citrusová kůra, trochu kvasnicové a decentně kořenité, trochu funky ale čisté. Suché, s velmi fajn kyselinou, florálně-citrusové, trochu svíravé, trochu krémové, s rustikálnějším ale svěžím a veskrze fajn projevem. Pije se to dobře, musím říct, a vůbec bych večer neměl problém dát celou láhev večer u pokecu s přáteli.
Jen… občas se mi někdo směje, že přece nemůžu považovat ten krystalický Riesling, ač je biodynamický a spontánně kvašený ve starých velkých dřevěných sudech – za poctivé přírodní víno. Protože síra! Protože nějaká ta filtrace a bez náznaku kalu a „přírodního funku“. Protože se na něj musí pár let čekat až dozraje. Nevím, nějak nemám pocit, že by takhle elegantní a čistě udělaný kousek byl méněcenný. A vlastně mne občas s prominutím sere pohled na všemožné fakt drahé „burčáky plus“ (pét-nat je ten termín co prodává; a nechápejte mne špatně, mnohé jsou více než chutné a piju je velmi rád), dražší než pečlivě udělané klasické crémanty i tichá bio(dynamická) vína ze stejných oblastí, a říkám si, jestli se nám ten trend trošku neutrhl ze řetězu %-)
