V otvíraných lahvích s velkou radostí objevují nové věci a skáču z místa na místo a mezi styly, ale pravidelně se samozřejmě vracím k ověřeným jistotám, ať už místům nebo odrůdám. A konkrétním vinařům. Dnes ale začneme „novinkou“, konkrétně lahví Mataro 2021 z Tsangarides Winery (web). Nacházíme se tedy na Kypru (nedávno jsem psal o aktuálním vývoji vinařství tam), konkrétně v turisticky oblíbené lokalitě IGP Paphos, nad klášterem Kato Panagia v nadmořské výšce 400-450 metrů. Vinice jsou vedeny v certifikovaném bio režimu, celkem jich tohle relativně mladé vinařství má asi deset hektarů, a víno je čistě odrůda Mataro (někdy též Mataró). Zde malé historické okénko. Jméno Mataro pochází od pobřežního města mezi Valencií a Barcelonou a jedním z častých ale přesto méně známých pro tuto odrůdu. Mnohem slavnější jméno si nese od latinského slova monasteriellu, odkazujícímu k pěstování a šíření odrůdy mnichy. No a další zásadní označení pochází od významného vinařského přístavu na sever od Valencie, dnes pojmenovaného Sagunto, ale jehož katalánské jméno bylo Morvedre, ve španělštině Murviedro. Ano, Mataro není nic jiného než dobře známý Monastrell aka Mourvèdre. Na Kypr přišel, společně s dalšími mezinárodními odrůdami, někdy v 70. letech minulého století. Kombinace vedra, sucha a celkem silného větru odrůdě svědčí a dělají z ní jak tmavá výrazná důrazná červená s hromadou tříslovin, tak dost nabušená silná (na můj vkus až moc alkoholická, ale někdy to funguje) růžová.
Tohle červené kvasí v nerezu a zraje asi rok ve francouzských dubových sudech. Barva je tmavší granátová. Výraznější, expresivnější ovocný projev, spíš tmavší plody do švestek a až lesních plodů, pěkně sladce kořenité, vliv dřeva není nijak dominantní a vlastně bych spíš tipoval nějakou směs třeba betonu a pár sudů. Suché, čisté, středně plné, hezky postavené a vyvážené, opět s tmavší ovocností a kořenitostí, výraznější ale sladší jemnozrnné tříslo a dotyk dřeva. Mladé ale přístupné, byť pár let mu rozhodně neuškodí. Když budete mít náhodou cestu na Kypr, tak za deset éček (trochu víc na letišti) je to dobrý nákup!
Návraty ke klasice? Maison Louis Jadot (web, dováží Kupmeto) a jejich Auxey-Duresses rouge 2015. Takže klasické vesnické červené z Côte de Beaune od slavného velkého producenta a z ročníku, který pro tamní červená rozhodně nebyl špatný. A z vinic od lehce pitoreskní obce se jménem při vyslovování velmi často przněným (ale i místní mají několik variant!), vytrčené do strany mezi těmi vyhlášenými pro červené a ještě slavnějšími pro bílá, a právě v bílé asi i populárnější. Tohle kvasí a leží v otevřených kádích skoro měsíc a pak zraje rok a půl v dubových sudech, spíše použitých. Má hodně světlou rubínovou barvu. Vůně je jemnější, poměrně elegantní, červeně ovocná do peckovin jako třešně a možná s dotykem rybízu. Dřevo je prostě… nějak součástí, tak akorát. Decentní kořenitost. Suché, čisté, středně plné a přes 13 % alkoholu vlastně docela lehkonohé, červeně ovocné, čisté, s již celkem uhlazeným ale stále znatelným jemnozrnným tříslem, hezky pitelné. O něco hlubší než si pamatuji a než mi přišlo dva roky zpět. Jasná fajn burgunda, to se neomrzí. Jak teď piju pinoty hlavně německé, tak hezké zpestření s „klasikou“ :-)
