V poslední době jsem tu byl, pokud teda nešlo o hodnocení konkrétních vín, nějak moc negativní. Tak dneska před víkendem pozitiva! Včera jsem se účastnil slavnostního představení nové sklárny a zároveň uvedení jednoho zajímavého vína s řekněme sběratelským potenciálem. A začneme tím sklem. Za projektem stojí Adam Havlíček, zakladatel oblíbeného penzionu Zikmundov ve Starých Hutích, a moderní – vzhledem i vybavením a ekologičtějším přístupem – novou sklárnu najdete přímo tam. Navazuje na dávnou tradici sklářství v místě a nese jméno Izaak Reich (web), zakladatele ve své době jednoho z největších sklářských impérii v Rakousko-Uhersku s více než deseti sklárnami (mimo jiné jim desítky let patřila i dnes velmi populární a fungující sklárna ve Strání-Květná). Jméno Reich ale – na rozdíl od Moser či Riedel – prakticky nepřetrvalo. Přestože díky jejich sklářským aktivitám vznikla i v podstatě celá nová obec, Karolinka (dříve Karolinina Huť) nedaleko Vsetína. V nové sklárně vyrábějí, s vizí stát se v něm celosvětově slavnou značkou, do dřevěných forem ručně foukané mušelínové sklenky z bezolovnatého křišťálu, krásně tenkostěnné pružné kousky na víno či destiláty tak jak jsou dnes populární a jak je máme rádi. A samozřejmě i karafy, bez těch by to nešlo.
Oproti mnoha dalším novým značkám na současném trhu je to ale celé ukotvené v jednom místě, nejde prostě jen o od stolu vymyšlený název značky a designu sklenky, které se pak budou vyrábět na různých místech jak to zrovna půjde a s různou kvalitou (tady se myslím stalo obětí vlastního úspěchu hlavně Zalto). Jejich první řada sklenek odkazuje k památné lípě, zasazené kdysi na dvoře rodinné sklárny, a prý toho jediného, co ještě donedávná ze sklářské tradice ve Starých Hutích zbývalo. Jmenuje se Linden, za návrhem stojí Rony Plesl a jinak poměrně tradiční a nijak extravagantní tvary (nečekejte styl Josephinenhütte či alespoň Mark Thomas) skutečně připomínají lipový list. Na představení jsme měli možnost testovat sklenku č. 4 Sparkling a „burgundskou“ č. 2 Red & White. Obě jsou krásné a funkční, ale především tu bublinovou do mé domácí kolekce (už tak příliš velké, ale co už…) jistě zařadím. Uvidíme, co to celé bude stát :-) Za logem sklárny stojí Jakub Spurný a Aleš Najbrt ze Studia Najbrt a na tom, aby sklenka byla nejen hezká ale i funkční, se podílela další domácí vinařská osobnost – Jaromír Gala.
Čímž se dostáváme k druhému bodu. Ze sklenek se ten večer pila hlavně vína právě od Gala Vinařství (web), především krásné šťavnaté starorůžové Pinot & Pinot Rosé Extra Brut, to mne baví velmi. Ale hlavním lákadlem bylo představení kolekce limitované edice sektů nazvané ALBUM. Aktuálně se jedná o magnumky Blanc de Blancs ročníku 2019 a 2020 v počtu 127 a 133 (teď už o tři méně, podle všeho) magnumek vyzrávaných na kalech tři roky. Už to samo o sobě činí z vína celkem raritní záležitost. Jenže to celé jde ještě kousek dál. Edice Album by měla v každém novém ročníku představit na vinětě dílo nějakého současného domácího umělce, což není vyloženě originální, ale přeci jen úplně časté také ne. A zde je navíc ještě trochu dál. Na úvod se vinětou stala litografie grafika Aleše Najbrta. Část tisků šla na nálepku a každý byl rozřezán na celkem 15 kusů. Existuje tak 15 variant viněty a každá tvoří část ručně tištěného originálu. A i obsah lahví stojí za pozornost, je to suché strukturované šumivé bílé víno, minerálně slanější, trochu brioškové, citrusové, delší a aktuálně trochu volající ještě po nějakém tom ležení. Celé je to moc pěkné a já měl zase jednou dobrý dojem, že se u nás dějí i podobně věci.
