Avec pläsier! Bubliny od Schloss Sommerhausen

Jak už jsem se zmiňoval v pondělí a opakovaně předtím, tak nových zajímavých producentů z Německa na našem trhu utěšeně přibývá. A nejde už jen o různé „ryzlinkáře“ (nakolik tahle odrůda zase jednou právem letí nahoru) z oblastí na odrůdu se specializujících, stoupá zájem i o další oblasti a odrůdy. Ostatně o vzestupu Německa jsem tu už psal. Před pár týdny jsem se zúčastnil degustace dovozce Der Weinschmecker, který aktuálně přidal do nabídky hned tři nová jména. Konkrétně to jsou vinařství Joh. Bapt. Schäfer z Nahe a dva podniky z Frank, Weingut am Stein a Schloss Sommerhausen (web). Nejspíš se budu věnovat postupně všem, ale vzhledem k blížícím se svátkům odhrnu poslední jmenované, které se hodně zaměřuje na vína šumivá. Já teda bubliny piju v míře nemalé celý rok, ale pro spoustu vínomilců je to fakt záležitost hlavně na oslavy a svátky, nechápu! Podle průvodce Eichelmann je Schloss Sommerhausen vinařství roku 2023 v kategorii nejlepší kolekce šumivých vín, tak jsem byl natěšen, jejich bubliny dosud neměl :-)

Minimální cena vína u nás i ve Francii?

„Zavedení minimální ceny alkoholu není daní, ale pomůže zachovat vinařský průmysl a zároveň omezit množství úmrtí s alkoholem souvisejících.“ Tak alespoň debatují ve Francii, kde uvažují o zavedení minimální ceny 0.5€ za jednotku alkoholu, podobně jako to už před několika lety celkem úspěšně udělalo Skotsko a Irsko. Ve Francii jednotka odpovídá 10 gramům čistého alkoholu. Přepočteno na sedmičku vína se tak pohybujeme, u běžných vín s 12 až 14 procenty alkoholu, na 71 až 83 gramech čistého alkoholu. A tedy minimální ceně zhruba 3.55-4.14€/láhev. Jinak řečeno nic, co by se týkalo jakýchkoliv lepších vín, ale naprosto drtivě zasáhne masovou spotřební produkci Languedocu, Bordeaux, Gaskoňska a ostatně i dalších regionů. Podle odhadů by taková minimální cena znamenala zhruba 15% snížení prodejů v tomto nejlevnějším segmentu a 22% snížení úmrtnosti na rakovinu způsobenou alkoholem. A díky vyšším cenám by přímo nemusela tolik zasáhnout producenty, kteří to ovšem vidí úplně jinak a proti nápadu se bouří.

Třikrát Riesling se sovičkou od Carlo Schmitta

Vyrazil jsem minulý týden na galadegustaci dovozce b.wine, který na ní představil jak pár stálic v sortimentu tak i dvě nová vinařství, tak nějak shrnul výsledky letošního roku a představil plány na ten příští. Z nových vinařství je to jedno z hvězdných jmen oblasti Rheingau, Weingut Künstler, které se na našem trhu všemožně (ne)vyskytuje už poměrně dlouho. Určitě ale něco sepíšu časem. Druhou novinkou pak je Weingut Carlo Schmitt (web) z Leiwenu, tedy střední Mosela. Mladičký Carlo, je mu jen něco málo přes dvacet, se na degustaci připojil alespoň na dálku a provedl nás svými víny a pověděl i něco o vinařství, dovolím si tedy o nich dnes pár řádků.

Červený bolehlav, konec fino, pokuty v restauraci a aukce Hospices de Beaune

I mainstreamovými médii aktuálně hýbe odhalení, pravda zatím nepotvrzené experimenty na lidech, co s největší pravděpodobností stojí za bolehlavem po konzumaci červeného vína. Spousta lidí má horší kocoviny právě po červeném. Obviňovat z nich síru, nejoblíbenějšího nepřítele mnohých, tím pádem úplně nejde, v červených bývá siřičitanů v průměru méně. Spekulovalo se o efektu tříslovin a určitý vliv mají ne úplně neobvyklé intolerance na histamin, kterého v červených naopak bývá více. Osobně se domnívám, že důležitou roli hraje i prostý objem alkoholu, červená bývají (generalizuji, ale v průměru to tak je) silnější. Aktuální studie UC Davis pak za viníka označuje flavonoid quercetin, v jiných ohledech zdraví veskrze prospěšný antioxidant nacházející se v široké škále ovoce i zeleniny, který ovšem dělá paseku při zkombinování s alkoholem. V játrech se metabolizuje na např. quercetin-3-glucuronide, který pak blokuje enzym pro ALDH2, metabolizování acetaldehydu, jehož koncentrace následně stoupá a způsobí ony bolehlavy či nevolnosti. Pokud jsem to tedy pochopil správně :-)

Popíjení Beaujolais nejen s mlaďochy

Od minulého čtvrtka jsem ochutnal či s přáteli rovnou vypil celkem 14 Beaujolais různých stylů od několika producentů, jak vín trochu uleželých z klasických cru tak i letošních mlaďochů. Prochutnali jsme se od voňavých veselých klasik typu Beaujolais-Villages „Combe aux Jacques“ od Jadota po skvělé seriózní Château des Jacques Fleurie 2018 (které se aktuálně dostává do opravdu skvělé kondice a jsem rád, že mám nakoupeno ve sklepě). Otevřel jsem další Moulin-à-Vent od vinařství Louis Boillot, viz starší článek, tentokrát Plantier de Favre 2016 ze starých keřů v poloze hned vedle Les Carquelins. A měl jsem na něj ještě nějakou dobu počkat, to víno působí spíš jako burgundský tradiční Pinot z dobré polohy a stále potřebuje zrát, skvělá věc. Ochutnal jsem i dvě pro mne úplně nová vinařství, z naturálnějšího spektra, k těm sepíšu něco samostatně. Dneska bych se rád mrknul na šestici mladých vín z degustačního setu dovozce Kupmeto, když je „to“ období roku. Něco k ročníku 2023 už jsem tu také měl, takže můžeme rovnou na vína…

Vertikály Semillonu z Hunter Valley

Po delší době jsem zase měl možnost ochutnat nějaký ten Semillon z Hunter Valley. U dovozce Alifea a hned od dvou různých producentů, byť spřízněných v rámci Agnew Wines – Audrey Wilkinson (web) a Pooles Rock (web). A navíc v různých ročnících. U tohohle vína platí, možná víc než u jiných, že srovnání mladého vína versus staršího je v podstatě nutné pro větší pochopení stylu, evoluce v lahvi u něj umí být dramatická. Degustace byla tak trochu opáčkem akce před čtyřmi lety, o které jsem sepsal report a najdete v ní myslím o dostatek dalších informací k tématu, především k oblasti a jak jsou vína připravována a co se s nimi děje při zrání. Dost jsem se těšil, jak se některá vína dál (ne)posunula a nakolik se bude můj dojem z vín pocit po těch letech lišit. Tak jdeme na to!

Mladé božo, Bublina s problémy, Moët honička, lahvový kartel, kafe a víno

Můžeme stokrát opakovat, jak to víno narušilo vnímání celého regionu a podkopalo tamní kvalitní produkci. Sbírají se z toho svým způsobem doteď. Jenže populární je furt. Možná ne tolik jako v dobách největší slávy, přesto loni vinaři poslali na trh minimálně 16.5 milionu lahví. Beaujolais Nouveau. Dle ročníku stále skoro čtvrtina vyprodukovaného vína v oblasti skončí právě v mladém víně. Přes polovinu, spíš tak 60 %, ho zhltne Francie, ovšem na tradiční trhy (samozřejmě Japonsko, tam je furt děsně populární, ale také USA či Velká Británie) loni odešlo přes 4 miliony lahví. Letošní ročník v Beaujolais nebude vůbec špatný, v tamních cru se letos určitě najdou úžasné věci, byť pár míst mělo smůlu na krupobití a vína bude méně. Jižněji, v apelacích Beaujolais a Beaujolais-Villages, odkud se také bere většina nouveau, bylo velmi sucho, sklizeň je menší asi o 30 %, redukovanější. A vína prý koncentrovanější a hlubší, od dobrých producentů vůbec nepůjde o záležitosti na vypití do vánoc. Oficiálně na trh přicházejí zítra a nejspíš něco málo v následujících dnech otevřu a přechutnám a o dojmy se podělím :-)

Dva duby Rosa Inferni & Čačík žluté víno

Po hodně dlouhé době se mi dostalo do sklenky víno od vinařství Dva duby (web) z Dolních Kounic, konkrétně Cuvée Rosa Inferni 2013, které jsem naposledy pil v rámci covid lockdownu a online degustace. K tématu jsem, krom celkem obsáhlého článku, tenkrát stvořil i video. Pouštět si ho nebudu. Byla to děsivá, děsivá doba, kdy se mi nedařilo myslet rozumně :-) Každopádně tohle víno, které vinař dělá jen v některých ročnících, je směs jeho zásadních svatovavřineckých (Ex opere operato I a Ex monte lapis) a frankovek (Vox silentium a Vox in excelso) rok školená v dubových a akátových sudech. Víno jsem měl v restauraci, takže mu nemohl věnovat tolik prostoru a času jako doma, kde bych si ho nejspíš rozložil do alespoň dvou dnů a sledoval vývoj a třeba i různé sklenky zkusil. Každopádně je to červené již znatelně nazrálejší do trochu hlubších masitých tónů, ale stále ve skvělé kondici, s červenými peckovinami a drobnějšími červenými plody v kombinaci s jemnější kořenitostí a různými zábavnými odbočkami. Suché, čisté, s trochu výraznější kyselinou a docela lehkonohé (alkohol pouhých 11.5 %) aniž by ale působilo tence, stále červená ovocnost, kořenitost, dobrá délka, vyvážené a vlastně docela elegantní. Tohle mne prosím baví. Ale věřím, že bude pro mnohé daleko jejich ideálu „pořádného červeného“ :-) Každopádně musím pořídit nějaké další frankovky a vavřince z Kounic do zásoby…

Skvělý Spätburgunder a výtečný alsaský Crémant

Jedno z vín, které jsem za poslední rok celkem pravidelně otevíral hlavně různě po návštěvách, byl Spätburgunder Gutswein 2018 od Weingut Salwey (web) z Oberrotweilu v Bádensku. Na úplné základní pinot je to krásně udělaná „chlastací“ záležitost s něčím navíc. O vinařství jsem se tu rozepisoval, psal jsem pak znovu i o jejich vesnických vínech. Teď, abych k svatomartinské huse u přátel dodržel ten aktuální trend otevírat k nim mladá vína, jsem zbavil korku (mimo jiné) láhev Spätburgunder Kaiserstuhl Gutswein trocken 2020. Což je sice také jen gutswein, ale primárně ze starých keřů v trati Käsleberg, kvašeno spontánně a macerováno necelé čtyři týdny, školeno rok v použitých burgundských 228l sudech a lahvováno pod tímhle jménem selekce z nich. Pěkná intenzivnější rubínová barva, ale nic temného. Výrazná, docela efektní červeně peckovinově ovocná vůně, třešně a višně, k tomu trošku tmavších drobných plodů (černý rybíz), krásně zakomponované dřevo, poměrně elegantní ale zároveň vesele ovocné a snadno přístupné. Suché, čisté, červeně peckovinově ovocné, šťavnaté, poměrně dlouhé se sladším měkčím tříslem, uhlazené a i přes vyšší alkohol krásně pitelné. Postupně se v tom dají objevovat jemnější odbočky a vrstvy a hrát si s tím. Fakt výtečný klasický pinot, který rozhodně neurazí ani milovníky Burgundska a má úroveň minimálně slušného village vína, ale stojí u nás 421 Kč (Der Weinschmecker). Navíc teda myslím ještě hezkých pár let bude ve skvělé kondici.

Malá sklizeň, Ganevat v problémech, změny u elity, BBR na nákupech, Penedès plně bio

Pro rok 2023 OIV předpokládá, a viní především choroby, mrazy a samozřejmě v některých oblastech a zásadně drastické sucho, nejnižší produkci vína za posledních 60 let. Aktuální odhad je někde okolo 244 milionu hektolitrů celosvětové produkce, což je propad o nějakých 7 % oproti již tak slabšímu roku 2022. Ovšem na 214 milionů hektolitrů v roce 1961 to furt nemá. Ve výsledku ale možná nebude tak špatně, vzhledem k poklesu poptávky by nižší sklizeň mohla trochu vypomoct vyprázdnit sklady, které se u některých producentů a oblastí začínají povážlivě plnit. Samozřejmě se to říká snadněji, pokud jste jen konzumentem a ne producentem…

Kolonics ze Somló a tři jeho bílá

O víkendu jsem učinil operaci „pazourky za kůže“ a vyměnil něco ze své kolekce sherry za degustační set Kolonics pincészet (web) z mého oblíbeného vulkánu Somló. Ano, v ČR existují lidé, kteří mají – stejně jako já – rádi jak sherry tak Somló, kdo by to byl čekal! :-) Každopádně o téhle maďarské oblasti už jsem toho zde napsal mnohé a před lety, než se z našeho trhu nějak vytratila, i o vínech od Kolonics. Ve vinařství jsem byl (na různá křesílka a židle rozestavené okolo budovy s výhledem na vinice moc rád vzpomínám) a jejich produkci, i když kvalita trochu kolísala, měl vždy rád. Set už jsem začal přechutnávat a možná přišel čas na malé opáčko a vlastně i aktualizované informace o vinařství.

VVVV aneb Velká Vína Velkých Vinic

Na domácí scénu se chystá nové značení, nebo chcete-li spíše klasifikace, vín. Oficiálně nejméně od roku 2018 aktivně připravovaná Velká Vína Velkých Vinic (web). Uskupení jasně inspirované německým VDP chce sdružovat producenty (pěstitele hroznů a zároveň výrobce) vín ze špičkových poloh Moravy a Čech, výrobce vín suchých z jasně definovaných a také zřetelně propagovaných terroir. V rámci sdružení by v podstatě mohlo dojít – vzhledem k tomu, že vinaři svá vína přihlašují a ta pro označení musí projít degustací a odsouhlasením ostatních členů – k jakési postupné vlastní klasifikaci vinic a označení těch potenciálně nejlepších poloh. V úvodu jsou totiž definovány „jen“ technické parametry (a poměrně přísné, v některých ohledech), které vinice musí splňovat, ne nějaký seznam „tohle je velká vinice a když na ní nemáš keře, tak máš smůlu“. A alespoň já to pochopil tak, že až po letech se zřetelně ukáže, která polohy a vína z nich v hodnocení pravidelně s lehkostí procházejí a které naopak mají problém. Spolek by navíc měl hodnotit nejen výsledná vína, ale kontrolovat i vinice – či v jejich rámci konkrétní vymezené části – vybrané pro produkci top vín i během vegetace a před sklizní a zajistit dodržování jimi definovaných předpisů.

Pétrus za falešné peníze, slepá degustace padělků a ztracené sudy Meyer-Näkel

Představte si, že jste pařížský obchodník s vínem, který je osloven zástupcem ruského páru, který zbožňuje pít jen to nejlepší, a je na víkend v Paříži. S tím, že chtějí Pétrus 2000. To není jen nějaké obyčejné víno, to vás hned zaujme! A chtějí rovnou dvanáct lahví, později navýšeno na osmnáct a k tomu dvě luxusní šampaňská. Ani vzhledem k současné situace je nepošlete tam kam slunce nesvítí, ale využijete své kontakty k svižnému zajištění lahví, ze kterých očekáváte tučný zisk. Předání objednávky si domluvíte v bistru a platbu, 95 tisíc euro, hezky v hotovosti. Jenže pak zjistíte, když už jsou vína fuč, že jste dostal falešné bankovky. Podvodníci už stojí před soudem, ale já si skoro říkám, že v podobné situaci si to obchodník skoro zasloužil. Každopádně podvody s vínem mi připomínají…