Po hodně dlouhé době se mi dostalo do sklenky víno od vinařství Dva duby (web) z Dolních Kounic, konkrétně Cuvée Rosa Inferni 2013, které jsem naposledy pil v rámci covid lockdownu a online degustace. K tématu jsem, krom celkem obsáhlého článku, tenkrát stvořil i video. Pouštět si ho nebudu. Byla to děsivá, děsivá doba, kdy se mi nedařilo myslet rozumně :-) Každopádně tohle víno, které vinař dělá jen v některých ročnících, je směs jeho zásadních svatovavřineckých (Ex opere operato I a Ex monte lapis) a frankovek (Vox silentium a Vox in excelso) rok školená v dubových a akátových sudech. Víno jsem měl v restauraci, takže mu nemohl věnovat tolik prostoru a času jako doma, kde bych si ho nejspíš rozložil do alespoň dvou dnů a sledoval vývoj a třeba i různé sklenky zkusil. Každopádně je to červené již znatelně nazrálejší do trochu hlubších masitých tónů, ale stále ve skvělé kondici, s červenými peckovinami a drobnějšími červenými plody v kombinaci s jemnější kořenitostí a různými zábavnými odbočkami. Suché, čisté, s trochu výraznější kyselinou a docela lehkonohé (alkohol pouhých 11.5 %) aniž by ale působilo tence, stále červená ovocnost, kořenitost, dobrá délka, vyvážené a vlastně docela elegantní. Tohle mne prosím baví. Ale věřím, že bude pro mnohé daleko jejich ideálu „pořádného červeného“ :-) Každopádně musím pořídit nějaké další frankovky a vavřince z Kounic do zásoby…
Když jsme u těch vín „z dávné minulosti“… při přehrabování zásob na mne vykoukla zapomenutá láhev Veltlínské zelené 2012 „Žluté víno“ z Kobylského vinařství Čačík (web). Jednu dobu jsem jejich vína pil dost často, především lehčí milá červená (ale i bílá uměla nadchnout), a také o nich psal. Pak jsem měl celkem dlouhý výpadek, ale nedávno zas nakoupil, znovu červeniska, a užívám si je. Teď už jsou z rukou Zdeny Čačíkové, poté co Tomáš v roce 2018 nečekaně zemřel. Tenhle veltlín, s vinětou zřetelně dělanou na koleni a – veškerou pietu stranou – z mého pohledu typografické peklo, jedním z prvních vín v „natur“ stylu (tak jak tenkrát vnímáno a spousta producentů se toho nezbavila dodnes) ve vinařství, minimální nebo žádná přidaná síra a jasná macerace na slupkách. Tenkrát mi to vlastně k Tomášovi úplně nesedělo a přišlo mi, že tenhle styl vín není on, ale postupně některá macerovaná bílá či pet naty u něj dosáhla jasnější formy. Každopádně jsem láhev nachladil, vyndal z ní korek (v perfektním stavu, s potiskem už ročníku 2013) a čekal, že víno půjde asi rovnou do výlevky. A ono ne! Barva poměrně tmavá, oranžová a opalizující. Ve vůni hodně bylinkové, do čajových výluhů, čaj s pomerančovou kůrou. V chuti suché, čisté, svíravé, čajové, stále třísloviny, citrusová kůra, něco kořenitosti. Evokuje trochu přelouhovaný bylinkový čaj, ale má to své kouzlo. Se vzduchem víno začalo rapidně rychle hnědnou a oxidovat. Vlastně o tom píšu spíš pro sebe, byla to fakt hezká vzpomínka na Tomáše a „divokou“ dobu většího rozjezdu naturálna u nás, i když je to sotva deset let zpátky.
