O víkendu jsem učinil operaci „pazourky za kůže“ a vyměnil něco ze své kolekce sherry za degustační set Kolonics pincészet (web) z mého oblíbeného vulkánu Somló. Ano, v ČR existují lidé, kteří mají – stejně jako já – rádi jak sherry tak Somló, kdo by to byl čekal! :-) Každopádně o téhle maďarské oblasti už jsem toho zde napsal mnohé a před lety, než se z našeho trhu nějak vytratila, i o vínech od Kolonics. Ve vinařství jsem byl (na různá křesílka a židle rozestavené okolo budovy s výhledem na vinice moc rád vzpomínám) a jejich produkci, i když kvalita trochu kolísala, měl vždy rád. Set už jsem začal přechutnávat a možná přišel čas na malé opáčko a vlastně i aktualizované informace o vinařství.
Za vinařstvím stojí Károly Kolonics, v podstatě čtvrtá vinařská generace, byť s dlouhým přerušením. Vyrostl v nedalekém Devecseru, ale víkendy a léto trávil v Somló, kde se narodili a žili a vinařili jeho prarodiče. Na vinětách najdete obrázek jeho pradědečka, o kterém s oblibou vypráví zajímavou historku. Praděda totiž emigroval ke konci 19. století do USA, ale před první světovou válkou se vrátil domů. A veškeré vydělané peníze poslal domů poštou. Bohužel jeho malé jmění skončilo místo obce Devecser ve městě Demecser, na úplně druhém konci Maďarska až u hranic s Ukrajinou. Vypukla válka a Károlyho pradědeček skončil na frontě. Peníze si cestu zpět na správnou adresu našly, ale ztopil je místní pošťák a koupil si za ně… dům s vinařstvím. Utekla spousta času a když si chtěl po změně režimu Károly koupit nějaký sklep a vinice, podařilo se mu v aukci dříve znárodněného majetku získat právě to, co si za peníze jejich rodiny pořídil onen pošťák. Zjistil to až po letech a dal si pradědečka na viněty. Na webu mají informace úplně jiné, ale já to z maďarštinoangličtiny při setkání určitě pochopil správně! ;-)
Károly postupně rozšířil vinařství na současných zhruba 9 ha vinic především v jihovýchodní části kopce, největší část v trati Apátság (opatská vinice) a další výsadby pak v Arany-Hegy a tratích Gyűr a též v Százforduló. Odrůdově je to místní klasika, hlavně tedy Olaszrizling (Ryzlink vlašský), Juhfark, Furmint a, i když ho mají nejméně, v jejich podání vždy hodně zajímavé Hárslevelű (Lipovina). Asi inspirován vinařstvím Kreinbacher vysadil i trochu odrůdy Shiraz a vznikla z něj první vína, ale neměl jsem zatím možnost chutnat. Stále pracují ve starých sklepích dokonce až ze 17. a 18. století a s velkými starými sudy, ale trochu expandují nad současnou kapacitu nějakých 30 tisíc litrů ročně. Vůbec se dost snaží, mají už i tři ubytování pro návštěvníky hory a na dalším pracují. Stejně tak doufají přidat i restauraci a winebar s vyhlídkou na vinice, což už sice funguje, ale spíš nárazově po předchozí dohodě nebo při větších akcích na hoře. Károly je také velkým podporovatelem nějaké společné aktivitu základního somlóského bílého za rozumnou cenu a s velkým „Somló“ vinětách (a zároveň pro zvýšení cen vín prémiových, které jsou tam občas fakt směšně levné, v kontextu charakteru a kvality). Na rozdíl od mnohých jiných celkem vyváží i mimo bývalé Rakousko-Uhersko, včetně Anglie (kde posbíral i 96 bodů od Decanteru), a prostě vidí potřebu lépe komunikovat základní informace a styly.
Vinařství Kolonics se snaží dělat vína, která jasně odráží unikátní terroir hory, takže nečekejte nerez a selektované kvasinky (jak prý říkal jeho strýček, když něco vůbec neevokovalo původ na Somló: „Tohle by klidně mohlo být od Balatonu…“). Po ruční sklizni hrozny macerují pár hodin až půl dne na slupkách a poté jen za pomoci gravitace mošt přetočí do sklepa rovnou do sudů (1000 až 1500 litrů) kde víno spontánně vykvasí a poté i zraje, nejméně jeden rok ale i déle. Přetáčení více méně jen jednou, síření nijak dramatické. Další rok až dva je víno v lahvi než je pustí na trh, ale i poté si zaslouží (když to vydržíte) nechat chvilku ležet před otevřením. Mimochodem staré (z padesátých let minulého století) velké dubové sudy mají pojmenované po dávných králích a dalších zásadních postavách maďarské historie (László, Béla, Mátyás, Emese, Margit, Erzsébet, Nimród, Hunor, Magor či Árpád) a jména obvykle uvádí i na vinětách, pokud je víno z jediného sudu. Krom dubu pracují s oblibou i s akátem.
Všechna vína mají láhev takovou „štíhlejší burgundskou“ (ale pistole to ještě není), plastovou záklopku a aglomerovaný korek. Kolonics Hárslevelű 2020 má výraznou, tmavší barvu do zlaté. Je to víno docela voňavé, trochu podzimně ovocné a zároveň florální, lesně jahodová linka evokující některé hybridní odrůdy, postupně ale tahle efektní část ustupuje minerálně-železitým tónům a projevům trochu evokujícím hořkost. V chuti suché, čisté, středně plné s krásnou kyselinou, šťavnaté, florální, vyvážené, delší, minerální, strukturované a seriózní. Charakterní, velmi zajímavé víno, které snoubí charakter Somló se spíše netypicky lehčím projevem a pitelností. Tohle je skvělý! Hárslevelű 2021 (sud Nimród) je v podstatě ročník 2020 ne steroidech, projev je podobný ale výrazně plnější a o něco nabušenější, s trochu znatelnější strukturou tříslovin a lehkou pecičkovou hořkostí. Je to alkoholičtější a teplejší a tedy bližší typickému stylu Somló, ale stále s výbornou kyselinou a vyvážeností. Koncentrované, charakterní, svérázné, výborné. Lehkost dvacítky mi sedí o hodně víc, přiznávám, ale tohle je stále výtečné. Vidíte ji, Lipovinu!
Jako třetí jsem otevřel Juhfark 2021 (sud Mátyás), mýtickou odrůdu oblasti. Za mne upřímně trochu těží z těch legend okolo a že je to „něco jiného a unikátního“, než že by nutně nabízela lepší vína než vlašák či furmint. Ale zároveň jsem z Juhfarku měl některé z nejzajímavějších somlóských vín, takže něco v něm bude. Tohle má výraznější žlutou barvu. V projevu krémovější, žluté ovoce, hruška, navinulejší a trochu oxidativní, lehounce těkavé. Suché, trochu plnější, docela výrazné, kyseliny, čisté, solidní, trochu žlutého ovoce a decentně minerální. Ale celek tak nějak… těžko uchopitelný. Něco tomu chybí, za mne „by to mohlo být něco trochu naturálnějšího od Balatonu“ a nějak velké nadšení to ve mně nevzbouzí. Uvidíme jak další vína ročníku 2021, který je obecně o dost plnější a výraznější než 2020. Čekají mne ještě vlašáky a furminty…
