Ať si bylo, jak si bylo, přece jaksi bylo. Ještě nikdy nebylo, aby nějak nebylo.

Císařský kancléř Otto von Bismarck prý o víně ze špičkové polohy Ungeheuer (v překladu monstrum, obluda) u Forstu prohlásil „Dieses Ungeheuer schmeckt mir ungeheuer“ (tahle obluda mi chutná neuvěřitelně). Děda s oblibou vyprávěl o zničení ve své době neuvěřitelně obří a mocné lodi Bismarck za 2. světové války, celý ten příběh o zaseknutí kormidla a následném pronásledování mne fascinoval od dětství. Takže piju Ungeheuer od vinařství Lucashof a vzpomínám na dědu. Přiznám se, že předtím jsem pil Kontušovku od Žufánka. Děda s oblibou citoval ze Švejka, na zdech měl obrazy Františka Josefa I. a zarámovaný manifest Mým národům. A když jsem mu poprvé přinesl Kontušovku, tak se úplně rozzářil a já měl tak skvělý pocit, jakou velkou jsem mu udělal radost. Měsíce a roky naléval všem přátelům, já mu Kontušovku vozil pravidelně a dal si s ním panáka kdy jen mohl. „Kdo je z vás mrtvej, ať se přihlásí u korpskomanda během tří dnů, aby mohla být jeho mrtvola vykropena.“ Děda dopoledne umřel. Dorazil ho covid. A já se tu tak nějak, se sofistikovaným konceptem alkoholických nápojů, které mi ho připomínají, pomalu ale jistě opíjím. Chtěl bych tu mít jeho promítačku na 8mm filmy a pustit si pár starých filmů. A taky flašku Napoleona, ale jiná klasická brandy bude muset stačit.