V titulce článku najdete plakát z roku 1978 z Velké Británie, z období Star Wars mánie, reklamu na německý Liebfraumilch. Tenhle styl vína (a v podstatě jedna z prvních velkých „značek“) v podobě, jaká se z původně charakterní záležitosti stala v druhé polovině 20. století, dokázal efektivně zakořenit po celém světě chybný názor, že německé víno je především polosladká šťávička bez hlubšího charakteru. Názor, kterého se tamní vinařství těžko zbavovalo (trochu to připomíná situaci s Beaujolais nouveau nebo svého času s opletenými fiasco lahvemi s Chianti) a dodnes ho tak někteří konzumenti vnímají. Právě ve Velké Británii, než její trh ovládlo Chardonnay z Austrálie a Sauvignon Blanc z Nového Zélandu, se tohle víno těšilo neskutečné oblibě. A Německo ho ke konci osmdesátých let produkovalo nějakých 100 milionů litrů. Značka nezemřela, i dnes vzniká k 15 milionům lahví. Naprosto fascinující článek na tohle téma sepsala Anne Krebiehl MW pro The World of Fine Wine, vřele doporučuji vaší pozornosti!
Nedávno jsem narazil na článek, který v úvodu tvrdí, že se „dlouhá léta v německých vinařských kruzích hovořilo především o skvělých suchých Grosses Gewächs ryzlincích, ale nyní se pozornost přesouvá na sladší a ovocnější vína, zejména z Mosely.“ Ano, je to zaplacené PR, které má dále podpořit prodeje vín s trochou toho zbytkového cukru, ale v článku je pár fajn informací :-) Já to mám v tomhle směru… složité. Kupuju prakticky jen suché ryzlinky, už celkem drahé GG spíše výjimečně (mimo jiné proto, že kvalita základních a vesnických vín dobrých producentů je extrémně vysoko), ale už se teda úplně nevyhýbám těm sladším. Prakticky vůbec doma neotvíráme vína opravdu velmi sladká, ale sem tam prostě dostanu chuť si jen tak vyzunknout dobrý Kabinett či, když mám opravdu nezbednou náladu, třebas i Spätlese! Ta vína jsou nenapodobitelná, kombinace lehkosti a důrazu a sladkosti a ovocnosti a neuvěřitelné zábavnosti v mladé podobě, ale zároveň potenciálu zrát a pozitivně se měnit spoustu let / dekád. Kdybych si musel vybrat, určitě zůstanu hlavně u suchých německých ryzlinků, ale bude se mi po těch slaďoučkých ale šťavnatých kouscích s 8-10 % alkoholu dost stýskat :-)
Dlouhý úvod k Erdener Treppchen Riesling Spätlese 2020 od vinařství Karl Erbes, o vinařství jsem se tu zmiňoval už dříve. Umí udělat moc příjemná suchá vína, ale – a opravdu to není jen lokalitami ze kterých svá vína připravují – mi přijdou přeci jen silnější u kousků s trochou toho cukru. Tohle je klasika ve své mladistvé podobě, ale vzhledem k ročníku spíš ke kratší archivaci než (z posledních let) 2021, 2019 nebo 2017. Světlejší citronová barva. Celkem výrazná vůně, trochu teplejší exotičtěji tropičtěji ovocná se svěží citrusovou linkou, mineralita, něco malvic a peciček. V chuti příjemně sladké, lehkonohé (8 % alkoholu), citrusy a osmahlé broskve, s fajn kyselinou a pitelností ale uhlazené. Čisté, delší, takové milé. Ocenil bych trochu víc kyseliny? Asi jo. Ale užil jsem si i tak! Pořízeno v rámci bedýnek pana Skleničky.
