V rámci nedávné degustace vulkanických vín – už jsem tu reportoval o krásném Morgonu a fantastická suché Tokaji a později o jednom postarším Furmintu – padla i jedno meziročníkové srovnání Furmintu od Kolonics pincészet (web, nedávný článek o nich zde na blogu) a doma jsem otevřel ještě mladý vlašák a také jejich bublinky. Furmint 2021 (sud Atilla) je krásně čisté, florální a pecičkově malvicové a minerální bílé, suché, středně plné, čisté, se fajn kyselinami a pitelnosti, s minerální a lehce železitou linkou, se slušnou délkou a dost fajn. Bavilo velmi. Furmint 2020 (sud Atilla) je znatelně nazrálejší, medovější, se slušnou kyselinou, působí trochu starším dojmem než rozdíl pouhého roku. Stále ale povedené.
Olaszrizling 2021 (sud Arpád) má citronovou žlutou barvu a čerstvou, trochu reduktivně zaprděně „funky minerální pramen“ vůni, malvicově ovocné a trochu pecičkové, florální, dost fajn. Suché, čisté, středně plné, lehce krémové, minerální, vyvážené, slušně dlouhé a příjemné. Trochu jiný vlašák než jak jsme tu zvyklí, ale teda hodně fajn. Vdechl jsem s chutí. Vypili jsme též Juhsecco 2020, což je Juhfark z panenské sklizně nových výsadeb v trati Apátsági, spontánně kvašený v 1000l akátových sudech a při lahvování dosycený oxidem uhličitým. Na vinětě s ovečkou, Juhfark přeci znamená ovčí ocas. Florální a decentní minerální linka, žluté ovoce, trochu funky, hodně lehké a s dotykem cukru, čisté, živé, přímočaře fajn. Asi ne úplně styl bublin, co bych vyhledával, ale v zásadě proč ne. Jejich běžná produkce je přeci jen trochu jinde, ale oceňuji kreativní užití panenské sklizně. Místo nápisu „Panenské víno“ na vinětě a vyšší ceny než běžná produkce, jak bývalo docela dlouho trendy u nás :-)
Mimochodem když jsme u tohohle stylu „chlastacích“ vín… z vinařství Schloss Sommerhausen (web, článek o vinařství a především jejich bublinách) jsem otevřel základní (a to tak, že se tím na webu a v cenících ani nechlubí, mají jinou základní řadu v sedmičkách pod názvem Ohne viel Worte!) Brot + Butter Riesling 2021. S podtitulem „Jednoduše geniální. Geniálně jednoduché.“ se v obyčejných litrových lahví s levným (spíš jako u minerálky, než to co vidíte u vína) šroubovým uzávěrem nachází víno, které názvem jen utvrzuje mé přesvědčení, že Riesling patří mezi základní potraviny a měl by být i součástí výpočtů standardního spotřebního koše. Suchá nerezovka z vyšších výnosů ale z čistě vedených vinic, s vůni kombinující zelené jablko a florální tóny, lehčí, živé s až jemnou perličkou, fajn kyselina, vyvážené, extrémně snadno pitelné. Měl jsem ze stejné řady i Silvaner, ale nemám ani čárku poznámek, pamatuji si ho o chlup jednodušší než Riesling ač stylisticky podobný. Každopádně prostě vína na klopení, co zároveň nejsou primitivní. Dovozce má litrovku za 223 Kč a jediný problém vidím v tom, že za stejné peníze je u něj i litrovka základního Lucashof Riesling a ten si asi pořídím trochu raději :-)
