Rok 2023 pro mne nebyl z těch nejjednodušších, ale přinesl i nemálo podnětných vinných setkání. A to ať už s báječnými víny ve sklence tak – a to především – se zajímavými vinaři a lidmi z vinařského řemesla. V dnešním zápisku se pokusím vypíchnout desítku těch pro mne asi nejvýraznějších setkání/vinných zážitků s pár řádky k tomu. O některých už jsem psal, o jiných zatím bohužel ne a můžete to brát jako upoutávku na věci budoucí, pokud najdu dost sil zpracovat detailněji. Pořadí v dnešním zápisku nijak nevypovídá o síle zážitku a jdu prostě od začátku roku k jeho závěru :-)
Hned první zmínka je oproti ostatním trochu netradiční. V lednu jsem vyrazil do Velkých Bílovic, kde pro skupinu vinařů páchal edukační ochutnávku sherry. Ne že bych se o faktickou správnost výkladu nesnažil vždy, ale přeci jen je něco trochu jiného stát a mluvit o víně před lidmi, kteří ho úspěšně už léta vyrábějí, případně vinařství/vinohradnictví v minulosti třeba i vyučovali. Nebo před někým, kdo aktivně dělá i vína fortifikovaná a je dokonce autorem knihy o nich. Obsah jsem trochu upravil, oproti akcím pro „laiky“, o nějaké ty tabulky vývoje obsahu alkoholu, kyselin a dalších faktorů v průběhu zrání v soleře a podobné technikálie. A snad to celé nedopadlo úplně špatně. Vína byla každopádně moc dobrá! :-)
Z výpravy do Rheinhessen jsem si odvezl skvělých a silných zážitků spoustu. Ať už to byl Sekthaus Raumland, návštěva u Wittmanna, famózní návštěva a viniční tour u Knewitze, výhled z Rothenbergu u Gunderlocha či degustace s Johannesem Gröhlem a ostatně i všechno ostatní, ale nakonec asi nejvíc „rozhozený“ odjížděl z Niersteinu, kde nám svá vína prezentoval Kai Schätzel. Už jsem se o tom zmiňoval a nepochopitelně nesepsal delší text, ale… to bylo tak jiný a přitom skvělý! Ryzlinky pod flórem, co jsou stále skvělými ryzlinky ze špičkových poloh. Pro mne až nepochopitelné. Charakterní vína, radikální přístup a extrémně zajímavý výklad k tématu.
Nebylo to poprvé a pevně doufám že ani naposledy, ale opět jsem se potkal s Herbertem Triebaumerem z vinařství Ernst Triebaumer, znovu ochutnal (nejen) Blaufränkisch Ried Mariental a tentokrát měl možnost s vinařem posedět a trochu si popovídat i jen tak v restauraci, mimo klasický formát degustace. Herbert je až nečekaně zábavný, i když ten styl humoru zdaleka nemusí vyhovovat každému. Velká vinařská osobnost a skvělá vína. Hodně mne mrzí, že jsem ještě nikdy nebyl přímo u nich, musím napravit…
Výlet do Bordeaux přinesl také kupu silných zážitků a jsem samozřejmě vděčný, že jsem si mohl projít provoz a ochutnat vína v Château Margaux, Château Mouton-Rothschild, Château Haut-Brion / La Mission Haut-Brion či Château Figeac a dalších, ale… tam to bylo všechno prostě „jen“ profesionálně odprezentované jako nespočetněkrát předtím, tihle producenti na to rozhodně mají nemalý rozpočet a vědí co a jak. Ale stejně si častěji vzpomenu na pobyt na Château Carbonneau, ostatně článek jsem sepsal. Kdybych nemusel platit, dal bych si raději jejich víno než Haut-Brion? Nemá smysl lhát… ne. Ale vřelé přijetí rodinou, francouzsky dlouhá domácká večeře připravená paní domu, povídání o všem možném (a s vínem často nesouvisejícím ani okrajově), představení stáda krav pyšným zámeckým pánem následované prezentací veškeré zemědělské techniky, deštivý rychlokurz střihu révy i následná degustace, to všechno mělo násobně přirozenější atmosféru. A ta vína jsou taky moc dobrá a navíc stále lepší.
Z podobného ranku byl i den strávený s Peerem Pfeifferem, původem z Rakouska ale dnes plně domestikovaným v Bordeaux, a zetěm Philippa Castèji. Peer je zodpovědný za (nejen) evropský export négocianta Borie Manoux, který vlastní právě rodina Castèja. A v jejich majetku je i několik výtečných château. Ochutnali jsme s Peerem široké spektrum jimi prodávaných vín a navštívili Château Batailley (s báječným obědem přímo na zámku), Lynch-Moussas a Beau-Site. Nejen na zámcích a při degustacích, ale také při přejezdech a v zácpách ve městě Bordeaux a jeho okolí jsme měli, tísníce se v pěti ve Fiatu Tipo, spoustu času s Peerem probrat všechno možné. Dozvěděl jsem se spoustu zajímavých věcí o aktuálním stavu oblasti, problémech a výzvách. Moc zajímavé setkání, navíc velmi nečekané, počítal jsem prostě se zástupcem négocianta a ne členem rodiny, který si může program volně upravovat, protože od jednotlivých château má klíče :-)
Do Prahy opět dorazil Eros Teboni, nejlepší sommelier světa za rok 2018, aby zde odprezentoval degustaci špičkových italských vín. Viděl jsem se s ním už rok předtím, a bavil přes hodinu o všem možném s vínem souvisejícím. Tentokrát klábosil i o jiných tématech, protože jsme se sešli po degustaci i v hospodě nad pivem, což vždycky dá o lidech ještě lepší obrázek :-) Každopádně se mi dost líbí, že i formální degustaci i velkých vín dokáže uvolit a přenést s velkým vtipem, nebojí se chválit ale i u „nedotknutelných“ vín a producentů kritizovat a dávat jasně najevo svůj názor a vkus. Mimochodem už nějakou dobu běží jeho The Wine Journal, kde vína i sám (resp. s týmem) hodnotí.
Milan Nestarec je možná trochu nečekaná volba, protože toho samozřejmě potkávám celkem pravidelně a ostatně byl i jedním z účastníků únorového vinařského výlety do Rheinhessen, což znamená desítky společných hodin v autě, po večerech nad víny v ubytování i v navštívených vinařstvích a vinicích. Na podzim jsem si ale absolvoval jeho degustaci vín od úplných počátků vinaření („vína dělalo ego a ne vinohrad“) až po současnost. Samozřejmě s komentářem, který osvětlovat, co to které víno znamenalo a jaké změny – ať už ve vinohradech či sklepě nebo smýšlení jeho jako vinaře – se v něm projevují. Další z podnětných ochutnávek a dobrá demonstrace toho, proč není jen nějakou náhodnou shodou okolností, že právě Nestarec je zavedeným pojmem i na mezinárodní vinařské scéně, jako jeden z mála našich producentů.
Při návštěvě Bratislavy jsme si udělali i výlet na Děvín a do vinařství Zlatý Roh, kde se nám věnoval sklepmistr a vinohradních v jedné osobě, Filip Nagy. Od prvního setkání v roce 2016, tehdy ještě coby jedné poloviny projektu 7Řádků, se Filip dost posunul. Určitě i díky možnostem, které mu Zlatý roh dává. I když jde, v kontextu opulentního sídla a špičkové restaurace vedle a dalších projektů majitele (Le Dôme v Saint-Émilionu), o až překvapivě uměřenou a svým způsobem vlastně pokornou záležitost. S Filipem jsme se – nad skvělými vína jak 7Řádků tak Zlatého rohu – bavili o děvínských terroir, ekologickém vinohradničnění, naturálnu a mnoha dalších tématech a byl to skvěle strávený čas, za který jsem moc vděčný.
Stephanie a Eduard Tscheppe-Eselböck jsou nesmírně zajímavý pár, který svět zná jako rakouskou biodynamickou (a ještě víc) legendu Gut Oggau. Propracovaný marketing a orientace v nuancích současného trhu s vínem jim rozhodně nejsou cizí, ale jinak se jejich život a vyprávění točí okolo půdy a hospodaření a hlubších témat než „jak dlouho kvasilo a z jakých je odrůd“ :-) Je báječné je poslouchat a chutnat u toho jejich vína, nakolik v leckterých z nich zdaleka ne vždy vidím stejné kouzlo jako oni / jiní, nebo alespoň ne v poměru k cenám. Ale pak přijde nějaká láhev a všechno zacvakne dohromady úplně bezchybně…
Raúl Pérez (web) rozhodně patří mezi hvězdná jména Španělska a zároveň mezi mé nejoblíbenější vinaře. Krom domovského Bierza je celkem široce rozkročen v projektech i v dalších oblastech a jeho jméno je pro mne zárukou, že výsledek bude stát za pozornost. Do Prahy dorazil i s manželkou (Noelia de Paz, taktéž skvělá vinařka) a poštěstilo se mi stihnout jednu z jeho ochutnávek. Asi nikdy dřív jsem tolik nelitoval, že jsem seknul s lekcemi španělštiny a nemohu si s ním promluvit i sám, anglicky sice umí ale očividně preferuje rodnou řeč. Degustace to byla nesmírně poučná a vína skvělá. Každé osobní setkání s idolem z něj nutně setře trochu toho tajemna a vrstvy z přehánění v zaslechnutých historkách a vrátí jej nohama na zemi. Tady prostě stále nechápu, jak to všechno stíhá a udržuje v hlavě :-) Každopádně jedno z vysněných setkání a další, které bych si rád zopakoval pokud možno přímo v Bierzu…
