Už jsem se tu tak nějak opakovaně zmiňoval, že mám problém s „alternativním“ pohledem na Riesling / Ryzlink rýnský. A není to asi jen tím, že je to moje odrůda srdcová, vlastně tomu sám úplně nerozumím. Prostě mne u ryzlinku, mnohem víc než u jiných odrůd, dráždí… nerozpoznatelnost, zaměnitelnost, nezařaditelnost. A málokdy mne osloví různé oxidativní verze, kousky intenzivně macerované a vlastně ani ty s výrazným vlivem nového sudu mi nekonvenují. Podobné speciality od jinak špičkových vinařů, které v klasice uznávám a mnohá jejich vína obdivuji (za všechny třeba velká moselská jména Clemens Busch či Heymann-Löwenstein, nebo Von Winning z Pfalze), mne nepřesvědčily, nakolik mohlo jít o zajímavou zkušenost. Tenhle úvodník nepíšu proto, aby autoři následujících vín nebyli naštvaní, a abych dokázal, že problém je na přijímači a ne vysílači :-) Prostě mi přišlo fajn zopakovat, že nakolik si rád dám šardonku pod flórem klidně čiřenou bílkem z koňských vajec (taky vaše děti hrají Minecraft?), tak u ryzlinku trapně preferuji kousky s projevem řekněme encyklopedickým a předvídatelným :-) I když se ta vína ukázala vlastně možná míň „extravagantní“ než jsem čekal…
Shodou okolností mi v rukou skončila, jedno jako dárek a druhé coby impulzivní nákup ve slevě na Rohlíku, hned dvě vína právě na ryzlinku postavená a připravená trochu jinak. Z malého vlčnovského Vinařství Kovář (web) to byl Riesling Amber 2019 pozdní sběr suché. Víno zařazené v jejich vyšší řadě Reserva, původem z vlčnovské Staré hory. Zrálo rok v novém sudu na hrubých kalech s částí ručně trhaný celých bobulí, lahvováno bylo přímo ze sudu bez filtrace. Síření uvádí jako „homeopatické“, ale obsah siřičitanů deklarují 53 mg/l, což je úroveň… prostě normální nižší a nijak neobvyklá. Při podobné formulaci bych čekal, že jde o maximálně nějakých 3-10 mg/l přidané a ne víc. A upřímně problém mám i s označením amber, které bych si vyhradil vínům, která mají výrazně jiný odstín a prošla si komplet fermentací se slupkami. Tohle má barvu spíše sytější žlutou, nazlátlou. Již nazrávající vůně sympaticky kombinuje grep a grepovou kůru s medovým a toastovým tónem, s lehkou zemitostí a bylinkami a dotykem sladkého koření, vanilky. Suché, čisté, středně plné až plnější, šťavnaté, s dobrou výraznější kyselinou a hezky zakomponovaným dřevem, lehce medové a citrusové, trochu minerálně slané, slušná délka a vyváženost. Vůbec ne špatné bílé a vlastně i jako ryzlink bych vzal na milost! Problém za sebe nakonec vidím jen v té práci s některými termíny a prohlášeními na vinětě…
Druhý kousek byl z vinařství Norbert Bauer (web) z Weinviertelu, konkrétně z Jetzelsdorfu kousek od našich hranic. Jejich vína jsem měl opakovaně, i na degustaci s vinařem, takže se úplně nebál koupit flašku „v supermarketu“. Macerované kousky umí, třeba jejich viniční směs ze starých výsadeb (Mischsatz vom Alten Weingarten) bývá moc fajn. Já teď ale otevíral Orange Wine Riesling 2020, rovnou na přední vinětě s #nofilter :-) Deklarováno jako rakouské zemské víno, uloženo v čiré lahvi se šroubovým uzávěrem. Mělo by fermentovat v otevřených dřevěných kádích, s kontaktem se slupkami asi tři týdny, a dále zrát v nerezu. A i zde si budu trochu stěžovat na trochu zavádějící název. Zadní viněta rovnou přiznává „dotyk“ veltlínu a tramínu. A jak jistě víte, tak čeho se tramín dotkne, to znesvětí :-) Barva vína je spíš trochu výraznější, lehce matnější žlutá. Macerované to je, ale na barvě se neprojevilo vyloženě intenzivně. Aromatika je stále poměrně čerstvá, výraznější voňavá, něco citrusů ale dost takové ty těžší (bolehlavové, tomu říkám) květinové tóny, dojem krémovosti a uhlazenosti. V chuti suché, zakulacenější, středně plné, fajn kyseliny, květinové a peckovinově ovocné, decentní třísloviny, slušné délka. Čisté, technicky precizní, voňavější bílé. Ale teda představě „orange“ to úplně nesedí a ta tramínová linka pro mne dost narušuje i ryzlink :-)
