Dnešní zastávka bude v Piemontu, u vinařství Rocco di Carpeneto (aka Azienda Agricola il Rocco di Lidia Carbonetti, web). Už jsem tu o nich psal opakovaně, například v článcích Tři charakterní Barbery od Rocco di Carpeneto nebo Rapp, Rataraura, Reitemp…, ale už delší dobu jsem se nezmiňoval a jelikož dovozce Víno pro Vás s nimi opět začal pracovat, tak je to dobrá příležitost k opáčku. Vinařství Lidie Carbonetti a jejího manžela Paola jede certifikovaně bio a dost naturálně, jsou členy VinNatur a sami si do podtitulku dávají „Vini radicali in Alto Monferrato“ a nelze s nimi než souhlasit. To, co u nich nalézáte v lahvích, rozhodně nesedne zdaleka každému. Sídlí na náhorní plošině v kopcích Alto Monferrato, v Carpeneto (či Castrum Carpani jak bylo známo za římských časů). Pracují jen s místními odrůdami – hlavně Barbera, Dolcetto a Nebbiolo, ale též Freisa, Albarossa či Cortese – a především staršími výsadbami. Na 12 ha vinic jen síra a ve velmi omezení míře měď, ve sklepě žádná aditiva, vlastně ani ta síra ne (celková u všech vín se pohybuje do 10 mg/l, přidávají naprosto výjimečně). Vína zpracovávají v betonu a nerezu (ty jen fermentace či míšení sudů před lahvováním) i v sudech různých velikostí a původů (hlavně dub a též akát pro bílá) či amforách… prostě komplet sada. Fermentace spontánní (od počátku a v úplně novém provozu bez kontaminace případnými přidanými), delší macerace u červených a obvykle alespoň pár dní u bílých, vše bez kontroly teploty, žádné filtrace a čiření. Lahvování často až po několika letech.
Podstatná část vín nemá uvedenu žádnou apelaci, nakolik u nich najdete i DOCG Ovada či Barbera del Monferrato, a je to prosté „Vinno Rosso“ či „Vino Bianco“. Což jim zároveň znemožňuje uvádět na vinětě některé údaje. A že jich tam většinou píší až neuvěřitelné množství, od stáří vinic a způsobu školení, přes obsah siřičitanů či typ použité láhve a záklopky až po celkovou produkci jednotlivých vín a čísla konkrétní lahve. Odrůdu, když nemohou legálně, uvádějí jako „podtitulek“ názvu vína, kódy jako DLC či BRB není tak těžké rozklíčovat :-) U jednoho z vín jsem narazil i na situaci, že uvedli nepovolený údaj a tato část viněty byla přelepena s dodatkem „Censurato da ICQRF“ (Ispettorato centrale della tutela della qualità e della repressione frodi dei prodotti agroalimentari, úřad při ministerstvu zemědělství pro kontrolu potravin a potírání různých podvodů a dohlížení nad korektním deklarováním údajů a tak).
Když si zrovna nedáte něco jako Andeira, což je velmi přístupný růžový pét-nat z Barbery, tak… je styl vinařství docela přísný. Nebojí se tříslovin, vyššího až velmi vysokého alkoholu, až „ryzlinkově“ intenzivních kyselin ani divokosti, podstatná většina jejich vín působí rustikálně, drsně, ale zároveň jsou strašně zajímavá a vyvolávají chuť je zkoumat. Já postupně otevřel čtyři vína – Rapp 2020 (Barbera), Reitemp 2016 (Barbera), Aur-Oura 2021 (Dolcetto) a Steira 2021 (Dolcetto). Vše burgundské lahve, kovové záklopky a kvalitní celokorky. Aur-Oura 2021 je z nich víno řekněme „základní“, krom starých výsadeb jsou v tom i hrozny z mladších keřů vysazených v roce 2005 a zrání probíhá čistě v betonu jeden rok. Celková síra 8 mg/l. Název v místním dialektu znamená něco jako „právě teď“. I tak jde o víno poměrně silné a koncentrované, s alkoholem na 15 %, s tmavou lesní ovocností, lehce těkavé, dlouhé, svíravé. Druhé Dolcetto, Steira 2021, je naopak jejich top ukázka odrůdy a bývalo jako Ovada DOCG, v tomto ročníku je už ale také jen jako Vino Rosso. Název znamená „hvězda“. Výsadby z roku 1970, 46 dní fermentace a macerace, skoro dva roky v malých byť spíše použitých sudech. Celková síra 7 mg/l a produkce jen 884 lahví (moje 161). Vysoký alkohol 15.5 %. Hluboká, tmavá barva. Intenzivní, tmavě ovocná trochu navinulejší vůně, višňový likér, lehce exotičtější odbočky, kokos a čokoláda. Suché, plné, znát vyšší alkohol, výborná ale nijak super výrazná (na ně) kyselina, sladší tmavé ovoce, jemnozrnné ale výrazné zrnité tříslo, délka a koncentrace, trochu zemité. Efektní, hodně zajímavé.
Rapp 2020 je už Barbera, název znamená „hrozen“. Opět keře z roku 1970, macerace 22 dní a 35 měsíců ve velkém sudu. Síra 6 g/l, celkem 2000 lahví. Temná barva. Od vůně šťavnatější a napovídá vyšší kyseliny. Spíš tmavé peckoviny, směrem lesní ovoce, balzamikové tóny a kořenitost. Středně plné (a „jen“ 14 % alkoholu), tmavě peckovinové ovocné s velmi výraznou šťavnatou kyselinou, přísnější, třísloviny poměrně jemnozrnné ale výrazné, dlouhé. Tohle potřebuje mastný jídlo! Reitemp 2016 je znovu čistá Barbera ale již s několika lety v lahvi, opět deklasováno (dříve bývalo Barbera del Monferrato DOCG Superiore) z výsadeb z roku 1955. Název v místním dialektu znamená zvonění zvonů oznamující blížící se bouři. Delší macerace a školeno 37 měsíců v použitých sudech, síra 7 mg/l a celkem 2273 lahví (moje 1740). Temné, hlubší v barvě. Tmavé navinulé ovoce do až likérových a marmeládových tónů. Ale bez nějaké utahanosti, živé a energické a stále jasně připravuje na vysoké kyseliny. Trochu balzamikové, lehce hořká čokoláda, svérázné. Plné (a nemalých 15.5 % alkoholu), suché s velmi výraznou kyselinou, hodně „zrnité“ s výraznou zajímavou strukturou, výrazné tříslo a delší, docela divoké. Svéráz.
Vína se aktuálně u dovozce pohybují v zóně 300 až 450 Kč, což vůbec není špatné. Rozhodně to není jednoduché pití na každý den či pro předhození náhodné nepoučené návštěvě, ale jsou to hodně zajímavé a „jiné“ kousky. Upřímně bych je dost rád ochutnal hezky napárované k vhodným jídlům. Sama o sobě působí ta vína sem tam trochu nepřístupně. Ale i to je vlastně trochu sporné, při psaní těchto řádků dopíjím Steiru a vlastně každým dalším douškem mne to baví víc :-)
