Minulý pátek jsme se dozvěděli výsledky oborové soutěže Vinařství roku 2023 (web, informace o hodnocení a komisích), pro letošek s generálním a titulárním partnerem v podobě e-shopu Umění vína. Absolutním vítězem se stalo THAYA vinařství z Havraníků (jejich enolog, Jakub Smrčka, mimochodem obdržel titul enolog roku v roce 2021), které zároveň – stejně jako loni – dominovalo kategorii střední vinařství. V kategorii malých producentů zvítězilo bio vinařství Válka z Nosislavi, z velkých (tj. nad 200 tisíc litrů) to pak byl Štěpán Maňák z Žádovic. Maňákův enolog, Karel Novotný, který ale působí i ve vlastním stejnojmeném vinařství, obdržel cenu LOMAX Enolog roku 2023 pro mladého vinaře/enologa do 40 let. Shodou okolností v den převzetí ocenění mi dorazil domů degustační set jeho vín, už jsem je začal otvírat. „Cenu prof. Viléma Krause, CSc.“, ocenění za přínos vinohradnictví a vinařství pro významnou vinařskou osobnost, získal Pavel Vajčner ze Znovínu Znojmo. „Cenu studentů Zahradnické fakulty MENDELU“ si vysloužilo vinařství Horák z Vrbice. „Počinem roku 2023“ si stal spolek vinařů Dunajovské kopce za „příkladnou spolkovou činnost v oblasti rozvoje vinohradnictví, vinařství a obchodu s vínem spočívající v neustálém hledání nových kreativních forem vzájemné spolupráce a propagace místního produktu na úrovni všech členů rozličných velikostí i tržního významu“.
„Ještě jednou děkujeme, že si svá trochu příliš ujetá cuvée necháváte doma, pro ty, kteří se domnívají, že živá vína jsou nutně deviantní... Opravdu tu nejsme od toho, abychom živili tento nebezpečný diskurz. Existují vstupy, kterým dáváme před jistými vetřelci přednost!“ Krátká noticka v závěru e-mailu, který rozeslala dalším vinařům Sylvie Augereau, organizátorka jednoho z vůbec nejslavnějších a nejvlivnějších festivalů naturálních vín, loirského La Dive. Přeložit si to samozřejmě jde jako „myšiny & spol. nevozte, to už raději vína trochu zasiřte”. Samozřejmě to nezůstalo bez odezvy. A debata na téma, co je vlastně „naturální“ a nakolik jsou některé problémy akceptovatelné, zuří dál. Moje pozice je v tomhle jasná, stokrát raději budu mít víno trochu zasířené a rozumně filtrované než s myšinou, přehnaným brettem či nesmyslně vysokými těkavkami. Ale každý má ty hranice „bolesti“ jinde, že jo. K La Dive a tomu odstavečku výše se v článku věnoval Aaron Ayscough.
Balogh Zoltán napsal další skvělý článek, tentokrát o Furmintu. Vřele doporučuji k přečtení nejen fanouškům této odrůdy! Na odkazu výše je verze jak v maďarštině tak v (asi přístupnější) angličtině, níže jen krátký přeložený úryvek. A za sebe slibuji, že o Furmintu budu psát ještě více než doposud. Ostatně stále ještě vlastním doménu furmint.cz, čekám na celosvětovou slávu této odrůdy! Pravda, vlastním také ryzlink.cz a pinot.cz, e-mailové adresy dávám vinařům dle jejich odrůdových preferencí :-) Kdyby někdo chtěl odkoupit Burgundsko.cz, tak toho se klidně zbavím ;-)
Odrůda révy vinné, kterou dnes v Somló nazýváme „Furmint“, není stejnou odrůdou, kterou naši předkové po staletí nazývali „Furmint“. V minulosti se na jedné vinici vyskytovaly desítky variet jedné odrůdy révy vinné. Na rozdíl od dnešní praxe, kdy se každá keř révy vinné na vinici pěstuje jako klon odrůdy Furmint naroubovaný na americké podnoži odolné vůči fyloxéře.
Jinými slovy, když se žoviální maďarský sedlák opírá o dveře sklepa a říká, že tohle je náš Furmint, je náš, je celý náš a byl po staletí náš – no, to prostě není pravda. Ve skutečnosti už to není ten samý Furmint jako dřív, protože hrozny, které byly pěstovány a vybírány radikálně odlišným způsobem, byly spíš koktejlem specifickým pro danou lokalitu s téměř nekonečnou rozmanitostí.
Ale pokud se přes znesvěcení Furmintu přeneseme, můžeme přejít k další stejně ostudné kapitole.
Ani my nejsme stejní jako kdysi, když byl Furmint ještě Furmintem. Za posledních zhruba sto let naše půvabná země zažila dvě světové války, tři (nebo čtyři, ale kdo by to počítal) diktatury a dvě (měly být tři, ale opět, kdo by to počítal) revoluce. Obyvatelstvo vinorodého kraje se během posledního poměrně bouřlivého století nesčetněkrát změnilo. Právě teď, v této velmi aktuální realitě, není v Maďarsku ani jeden vinař, jehož odbornost a kompetence by se daly vysledovat až do 19. století. Nezáleží na tom, co pár lidí nalhává ve svých marketingových materiálech, ne, neexistuje vůbec žádná kontinuita mimo techniky řezu a vymývání sudů.
