Uf, zpět z výpravy do Beaujolais a Burgundska. Bylo to náročné, ale více než podnětné. Naším cílem byla maličká (až mikro „jak jste na mne vůbec přišli?“) vinařství i négocianti, ale i větší či velmi slavná vinařské jména, povětšinou producenti jedoucí v bio či biodynamice ve vinicích a čistě i ve sklepě. Bylo skvělé sledovat, jak se oblasti mění a vyvíjí. Jak to kupa producentů v Beaujolais dělá „víc po Burgundsku“ a naopak burgundská vínařství třebas i komplet s třapinami a blízko semi-karbonické maceraci. Do Burgundska jezdí studovat vinařinu a učit se dělat charakterní víno přímo v provozech lidé z celého světa a mnozí tam nakonec zůstanou. Takže můžete poslouchat příběhy typu „jsem sice z Itálie a v roce 2010 jsem pro vinařství jen sbíral hrozny, ale teď už jsem tu pár let sklepmistrem“ i u legendárních vinařství, kde by člověk nikoho než rodilého Burgunďana snad ani nečekal. Kupa maličkých hráčů pracuje pro některé velké vinařství a vypomáhá v dalších a k tomu vlastní pár řádků tuhle či onde a díky práci se dostane k dalším hroznům, takže ve sklepě pak mají docela zajímavou nabídku. Domluvit se anglicky je vlastně snazší než dřív, i když teda francouzština furt dost pomáhá :-)
Vedli jsme hromady podnětných debat technického charakteru. Probírali jsme výhody různých typů lisů, kdy se vinaři celkem shodnout na jejich různých efektech na mošt, ale už ne na tom, zda je tento efekt žádoucí či ne. Bavili jsme se o správných momentech pro decentní zasíření a jak se na rozhodnutích podepisují současná vedra. Taky o práci s různou velikostí sudů (krom tradičních 228l bylo docela vidět 300, 500 a 600l) a že aktuální trend už úplně není zkoušet větší velikosti sudů, ti co je chtěli už je mají, ale spíš různá betonová vajíčka a podobně :-) Řešili jsme, jak se srovnávají s vedrem a suchem. Co jde a nejde dělat s vedením révy, jak pracovat (či nepracovat) se zatravněním vinic, kdy je keře už možno považovat za staré (pohled Beaujolais se značně liší, čtyřicítka žádný věk, tam se mi to líbí!) a taky o experimentech s dalšími odrůdami (včetně PiWi), které teď ve vinicích probíhají či probíhat budou. Aligoté bylo skloňováno stále častěji, obvykle ve větách o potřebě kyselin. Ve sklepech jsme ochutnali i Jacquère a Riesling, opakovaně macerované oranžové Chardonnay, vína úplně nesířená, červená macerovaná měsíce s celými bobulemi v demižonu a různé další exotičnosti, ale… když dostane klasický „normální“ Pinot či Chardonnay z velké polohy dělaný ve dřevě, tak stejně převálcuje úplně všechno.
Nakolik jsem si užil možnost pít dárek v podobně Corton-Charlemagne dobrého ročníku z neoznačené lahve „jen tak“ s přáteli při večerním posezení u fotbalu v televizi (to už se mi nikdy znovu nepoštěstí, pravděpodobnost dalšího sledování fotbalu se u mne limitně blíží nule) či ochutnat nějaké to Echezeaux, tak… prostě asi nadále zůstanu víc u Beaujolais a sem tam možná přihodím „okrajovou“ apelaci z Mâconnais či třeba nějaké to Hautes-Côtes de Nuits :-) Kvalita tam vylétla hodně nahoru a lze nalézt nádherná vína za stále ještě rozumné ceny. U kolegů ze slavnější oblasti je… hledání značně náročnější. Krásných vín spousta, jen prostě mám velký problém obhájit si sám před sebou nutnost připlatit si za víno právě odtamtud jen proto, že je právě odtamtud, pokud srovnatelnou kvalitu (z mého pohledu, nekamenujte mne) najdu jinde. O úplné a neporovnatelné špičce se nebavím, ale tam je pro mne požadovaná částka za láhev úplně mimo realitu. A ano, Burgundsko je jen jedno a unikátní, vína stejných odrůd odjinud chutnají vždy alespoň trochu jinak, unikátnost a terroir a historie a to všechno. Ale děti chtějí občas taky jíst a šatit, že jo.
V následujících týdnech/měsících nejspíš přinesu pár dalších zápisků ke konkrétním tématům či vinařstvím, pro dnešek už jen pár dalších fotek. Ať se máte na co těšit :-) Zájemci případně najdou kupu dalších, včetně přehledu navštívených producentů, na mém Instagramu.
