Víno a příběhy. Degustace naslepo je skvělá věc, ale nemá smysl předstírat, že obsahu lahve značně nepomáhá vědět co – a proč – pijete. Ostatně jsem na tohle téma psal už několikrát. Na dnešní přehlídce vín z Austrálie a Nového Zélandu šlo objevit pár dost zajímavých vín i příběhů, ale z těch, co jsem vyslechl, mne nejvíce zaujal ten o Orphan Bank. Australské Barossa Valley je místem s opravdu velkou koncentrací starých a velmi starých keřů a jako jedni z mála na světě mají i jakousi klasifikaci, mimo jiné coby snahy zabránit jejich klučení. Jejich Old Vine Charter třídí vinice na staré (≥ 35 let), přeživší (≥ 75 let), staleté (≥ 100 let) a předky (≥ 125 let). Bohužel v kombinaci s aktuálními pravidly nové rezidenční výstavby, která značně limitují možnosti mimo stávající městské zóny, jsou právě lokality s extrémně starými vinicemi v hledáčku developerů. Mnohá zásadní města Barossy byla založena v polovině a na konci 19. století, přičemž průkopníci vysazovali vinnou révu již koncem 30. a začátkem 40. let 19. století právě v okolí těchto prvních osad. A tak jsou dnes takové vinice mnohdy obklopeny zástavbou. Jedna taková vinička, deset řádků na 140 let starého Shirazu, 320 keřů kterým říkali sirotci, mělo právě padnout za oběť výstavbě. Ale vinařství Langmeil (web), které odsud odebíralo hrozny, to nechtělo dopustit. Pěstitel sice vinici prodal, nakolik se vinařství snažilo mu v tom zabránit, ale s developerem se domluvili na jiném postupu než vyklučení…
Vinařství pořídilo a upravilo mašinu, připojenou k traktoru, která se jinak používá na přesazování stromů. Mašina vždy „vykousla“ jednotlivý keř i s velkým balíkem kořenů a takto jej převezli na necelý kilometr vzdálenou jinou vinici poblíž řeky Para, kde je opět zasadili do země (viz video). Nakonec to celé trvalo skoro rok a půl, ale v novém domově se ujalo přes 85 procent keřů. Nyní pečlivě sledují jejich vývoj a zdraví, ve snaze zachovat keře co nejdéle. Je jim samozřejmě jasné, že ta réva už není „140 let+“ a že bude ještě trvat, než se kořenový systém znovu pořádně rozroste a kvalita se posune. Meziroční výkyvy také jsou, a budou, výrazně větší, než když plodila na původním místě. Mimochodem ty keře nejsou bez „příbuzných“ úplně, Shiraz na jejich vinici Freedom byl údajně vysazen v roce 1843 na v té době stejném pozemku „section 36, Hundred of Moorooroo“ :-) Langmeil nebyl v podobném přesazování první a i po nich se k podobnému kroku odhodlali další, ale to všemu na zajímavosti myslím neubírá.
Orphan Bank Shiraz 2019 pochází z jedné z vůbec nejmenších sklizní za posledních 20 let, důvodem bylo (ještě více než obvykle) velké sucho v kombinaci s jarními mrazy. Víno bylo školeno dva roky ve francouzských dubových sudech, méně než půlce nových. V lahvi – a cena necelých dvanáct stovek i u nás u dovozce Kupmeto tomu jasně napovídá – nejsou jen hrozny z oněch zachráněných deseti řádků, ale i dalších starých keřů odrůdy několika různých vinic. Ale tím si radost kazit nenechme! Hlubší, tmavá barva. Intenzivní, koncentrovaná aromatika, kombinace sladkého zralého červeného (maliny) i tmavého ovoce (švestky), exotická kořenitost a sladší dřevo, trochu toastové. Plné, sladce spíše tmavě ovocné, s moc pěknou kyselinou, výraznější ale uhlazené sladší jemnozrnné třísloviny, seriózní, intenzivní, poměrně dlouhé a bohaté. Ale jo, to není špatný červený :-)
