Po pár trochu rozporuplných zážitcích s novějšími víny od jinak mé velmi oblíbené Domaine Bénédicte et Stéphane Tissot z Jury jsem opět zalovil v archivu a vylovil dvě vína, který vždy bývala skvělá. A to konkrétně čistá Chardonnay z Arbois lišící se „jen“ místem původu. Šlo o Arbois Chardonnay „Les Bruyères“ 2017 a Arbois Chardonnay „Les Graviers“ 2014. Obě jsou školena v podstatě stejně, po ručním sběru z čistě biodynamicky vedených vinic a spontánní fermentaci leží zhruba dva roky v z části nových burgundských sudech na kalech (v té době, dnes spíše větší a neutrálnější sudy) do lahví jdou nečiřená a nefiltrovaná a jen s minimálním zasířením. Bavíme se o tehdejších ročnících, teď je to už jinak. Les Bruyères je špičková poloha, jižní svah na jílu s modrou břidlicí, s keři sice někdy až 80 let starými ale vlastně opravdu „objevená“ právě až Tissotem. Legenda praví, že jeho vína odsud byla zásadním faktorem, který přesvědčil proslulého burgundského vinaře Guillauma d’Angerville k investici do Jury a vlastnímu vinařství zde. Poloha Les Graviers je jihozápadní svah a zde se bavíme především o vápenci a štěrku, nejstarší výsadby šardonky jsou zde z roku 1952 a nejmladší – sélection massale z okolních top keřů když zahušťovali výsadbu – z roku 2002.
Obě vína jurská láhev s názvem oblasti přímo ve skle, silná kovová záklopka a kvalitní delší celokorek. Mladší „jílové“ Les Bruyères 2017 v barvě hodně tmavá zlatá, až trochu bronzové odlesky. Výrazná, nazrálejší vůně, pomerančová marmeláda s kousky kůry, toastově-minerálně-slaně efektní, navinulé malvice, decentní oříškový mix. Suché, čisté, středně plné až plnější, s jistou tučností rozříznutou výraznou kyselinou, minerálně slané, trochu zemité, pečené malvice, oříšky, délka. Dlouhé, minerální, efektní. Hlubší, seriózní kousek. „Vápencové“ Les Graviers 2014 krásná zlatá barva, o něco světlejší než přechozí víno. Intenzivní, slinosbíhavá nádherná vůně, kandovaný citrus, kouřovost, slaná mineralita, podzimní sad, hromada drobných zábavných odboček od ovocí po vlhké dřevo či florální tóny. Má to, v kontextu klasické suché šardonky určitě, dost burgundský vibe. A zároveň prostě ani v nejmenším nezapře původ v Juře a tamní specifika. Suché, středně plné, intenzivní s výraznou šťavnatou kyselinou, citrusové, kouřové, slušně dlouhé. Bruyères jsou možná o něco ucelenější, kompaktnější zážitek, ale Graviers nabízí fascinující energii, trochu přísnější ale při troše zkoumání neméně komplexní projev. Bruyères přesvědčí více vínomilců, ty co nadchnou Graviers… budou nejspíš rozumět i dalším doporučením tu ;-)
Jediný problém vidím v tom, že u dovozce už tahle vína (myšleno v nových ročnících, čtrnáctky samozřejmě nečekám) nevidím a na světových trzích někdy dost značně překračují zónu 50€. Nejnižší nalezené ceny jsou s přehledem na více než dvojnásobku toho, co jsem platil před pár lety. A hlavně vůbec nevím, jak ta vína vypadají. Změnil se přístup ve sklepě a po tristních zkušenostech se základem v podobě Chardonnay Patchwork (a ještě horších s červenými) jsem prostě nebyl ochoten do nich naslepo investovat a zatím neměl možnost nic mladšího než 2017 chutnat. Třeba se zadaří časem. Bohužel už sám nemám žádnou starší zásobu, krom nějakých bublin a hodně specifického Le Clos la Tour de Curon, kde stále nepřišla ta vhodná příležitost otevřít…
