Dnes pokračujeme v odhrnování poznámek k vínům ze Španělska, která jsem doma otevíral v poslední době. A začneme s Colet Gran Cuvée Extra Brut 2019 (web) Clàssic Penedès Reserva, tedy bublinami. Už jsem tu psal o jejich Traditional staršího ročníku a také o jedné fascinující šumivé specialitce. Vzhledem k apelaci je jasné, že se jedná o bio produkci a bubliny vyrobené tradiční metodou druhotného kvašení v lahvi. Odrůdově trochu netradičně 70 % Chardonnay, 20 % Macabeu a 10 % Xarel·lo, na kalech nejméně 24 měsíců. Zde konkrétně odstřel 4. května 2023 a zrání tedy nejméně tříleté. Ročně toho dělají asi deset tisíc lahví. Hodně tmavá barva, s tónem až do bronzové, solidní perlení menších bublinek. Výraznější, oxidativnější aromatika, hnědnoucí jablko, trochu toastové a florální a výrazně zemitější linka a až trochu „korkový dojem“. Suché, výrazné, koncentrovanější, malvice, hrubší a ne úplně vyvážené, divné. Přišlo mi, že jde o vadnou láhev. Druhá (stejná šarže) otevřená o několik dní později vypadala úplně stejně. Přes 16€ bych za to znovu nedal, po předchozích skvělých zkušenostech fakt zklamání. Snad jsem měl jen smůlu a jinak to vypadá lépe…
Dost jsem se těšil na LaOsa Trasto Blanco 2021. Oblastí jsme v Tierra de León, v ekologicky obdělávaných vinicích 800 až 900 metrů nad mořem, a s odrůdou Albarín. Neplést s Albariño, to je něco úplně jiného! Albarín je záležitost tak trochu pozapomenutá, nakolik v oblasti existovala přes tři stovky let, ale zažívá aktuálně trochu obrodu. Takže jsem ji logicky chtěl vyzkoušet. A právě LaOsa, respektive vinařka Noelia de Paz, je často označována za její nekorunovanou královnu. Tenhle kousek kvasí v nerezu a pak leží necelého půl roku na jemných kalech ve starých 500l francouzských sudech. V aromatice trochu medové a jakoby nasládlé, trochu florální a citrusové, je tam i taková zelenější linka, nezralý ananas. V chuti suché, středně plné, se slušnou kyselinou ale spíš docela zaoblené, s docela výraznou hořkostí ulpívající v delším závěru a takové… nevím, no. Snažil jsem se v tom najít nějaké kouzlo, postupně to chutnal několik dní, ale láhev zůstávala nedopitá až přešla do „solery na vaření“. Decanter to doporučuje jako jednu z nejzajímavějších bílých záležitostí regionu, Guía Peñín tomu dal 92, ale já se v tom nenašel. Tak třeba časem dám vinařce i odrůdě znovu šanci.
Noelia de Paz má více než blízký vztah ke španělské vinařské legendě, kterou bezesporu Raúl Pérez je. Vlastně nechápu, že jsem nic nesepsal k jeho pražské návštěvě degustaci, bylo to velmi podnětné. Každopádně doma jsem teď otevřel Bodegas y Viñedos Raúl Pérez Ultreia Godello 2021 z Bierza, již dříve jsem tu psal o trochu výše postavené variantě Godella z téhož vinařství. Většina hroznů pochází od Cacabelos a zhruba pětina z Valtuille, sběr na počátku zralosti pro zachování čerstvosti. Pomalé dlouhé lisování a mošt fermentován spontánně ve starších sudech různých velikostí (od barrique a 300l po 2500l foudres) a tam si poleží zhruba rok. Do lahví většinou bez čiření a filtrace. Jde o víno z „mladých“ výsadeb, nějakých 20 až 35 let, v kontextu oblasti narvané staletými keři je to fakt málo. Odrůda byla kdysi v oblasti extrémně rozšířená, ale zhruba od roku 1920 ji dramaticky vytlačilo výnosnější Palomino a také Alicante Bouschet. Dnes se vrací a v nových výsadbách je opět zastoupena až 80 %. Ale zpět k tomuhle vínu. Burgundská láhev, kovová záklopka, kvalitní celokorek. Citronová, nijak tmavá barva. Čistá, elegantní vůně, lehce krémová, slaná mineralita, trochu zauzené mandle, citrusy. Suché, čisté, středně plné, s výbornou kyselinou, decentně krémové, jemná minerální linka a decentní citrusová kůra nahořklost v závěru, slušná délka. Vyvážené, serióznější bílé hodné dlouhého zkoumání ve sklence. Baví! I tohle stálo zhruba 16€, ale rozhodně nelituji. K nám vozí JoJo Wines.
