O vínech z Domaine Jean Royer (web) jsem tu psal už několikrát. Na nedávné ochutnávce dovozce ve vinném sklepě na Újezdě jsme měli možnost ochutnat si průřez většinou červené produkce vinařství a to navíc obvykle v několika ročnících. Report je tak ideální příležitostí říct si něco trochu víc k samotnému producentovi, odkud a kam se vyvíjí a tak, než se vrhnu na degustační poznámky. Rodina Royerů pěstuje hrozny a vinaří v oblasti již od 19. století. Současný vinař, Jean-Marie Royer, ale začínal z trochu složitější situace. V pouhých 38 letech zemřel jeho otec, Jean-Marie byl tehdy sotva dvouletý, a matka se rozhodla vinice pronajmout. Samotný Jean-Marie říká, že se zajímal spíše o holky a rugby než vinařinu, ale v místně nic moc jiného na práci nebylo a tak nakonec vystudoval enologii a hned po škole začal pomalu přebírat zpět pronajaté pozemky a postupně také dokupovat další, něco zdědil po babičce. Jeho styl vín určitě ovlivnil spolužák a kamarád z rugby, oba hráli profesionálně, velmi slavný enolog Philippe Cambie (viz dřívější zápisek k jinému vinařství).
Aktuálně má vinařství zhruba 12 ha vinic jak ve velmi prestižních polohách na jihu Châteauneuf-du-Pape – třeba v La Crau či v Bois de la Ville nebo Les Grandes Serres – tak i mimo a na okrajích apelace. Styl jeho vín byl dlouhodobě směrem k intenzitě, koncentraci, síle. Červená byla postavena naprosto dominantně na odrůdě Grenache a nebála se vysokého alkoholu, nakolik se stále dokázala předvést překvapivě snadno pitelně. Už ale 15+ let se snaží trochu více přiklonit k (velmi relativní, stále se běžně bavíme o 15+ % alkoholu) „lehkosti“ a eleganci, čemuž výrazně přizpůsobil především vedení révy a zelené práce, ale i zpracování ve sklepě. Samozřejmě i klima se vyvíjí a jde trochu proti podobným snahám. Hrozny sběr ruční se selekcí ve vinici a následně i třídícím stole ve vinařství. Fermentace jsou nově za nižších teplot a pomaleji, zpracovává pečlivě odrůdy i specifické polohy vždy zvlášť a až později mísí, zrání je především v betonu/nerezu a použitých dubových sudech. Nakolik se i ty novější občas objeví.
Le Petit Roy 2021 je postaven na hroznech spadajících pod generické Côtes du Rhône, ale i z dalších přímo u obce Châteauneuf-du-Pape, ale mimo kteroukoliv apelaci. Končí v tom i deklasované hrozny ChdP. Ročník přímo neuvádí, protože víno deklaruje jako prosté Vin de Table, ale na vinětě od počátku mají „edici“, aktuálně jako podtitulek 21ème année. Již otevřenější, teplejší pepřovitě kořenitě červeně ovocné, trochu masité/krvavé, suché čisté středně plné v chuti, sladší červená ovocnost, uhlazenější a trochu měkčí, fajn délka a pitelnost. Proč ne, slušný kousek!
Následoval set Châteauneuf-du-Pape Cuvée Tradition ve třech ročnících. Obvykle komplet odstopkované hrozny (dominantně Grenache a k tomu něco odrůd Syrah, Mourvèdre a Cinsault), víno kvasí v betonu a případně i nerezu a zraje v betonu a z části v použitých demi-muid (600l) sudech. Ročník 2018 aromaticky spíše do červeného ovoce, přezrálé třešně, trochu krvavé/kovové, poměrně intenzivní. Plnější v chuti, s fajn kyselinou, tříslo patrné ale měkčí jemnější, sladkost červeného ovoce, vyvážené, docela dlouhé. Skvěle pitelné, přístupné, hodně fajn. Ročník 2016 intenzivní, ovocné, masité, černé třešně, trochu divočejší. Suché, intenzivní, více třísla, o něco strukturovanější a pocitově méně nazrálé, výborná délka, velmi solidní kousek. Ročník 2014 světlejší a nazrálejší v barvě, aromaticky jemnější, příjemně voňavé do třešní a bylinek. V chuti již nazrálejší, uhlazenější tříslo, středně plné až plnější, stále červeně ovocné a trochu masité/krvavé, hezky udělané, dobrá délka.
A ve stejné vertikále jsme ochutnali i Châteauneuf-du-Pape Cuvée Prestige. Tam jde především o oblázkové polohy Bois de la Ville a Les Grandes Serres, dominantně Grenache a k tomu něco Mourvèdre. I předchozí víno jsou staré výsadby, ale tady jsou nejmladší z roku 1935 a nejstarší z konce 19. století. Častěji podíl neodstopkovaných hroznů. Kvašení opět nerez a beton, zrání větší podíl ve dřevě a to i 225l sudů. Ročník 2018 intenzivní, likérově sladší červené ovoce lehce směrem k tmavšímu, masitost a florální linka. Suché, plné, sladkost červeného ovoce, intenzita, výraznější svíravější třísloviny, délka a koncentrace. Mladé, ale moc fajn. Ročník 2016 složitější, masitější, do tmavší až lesní ovocnosti i když černé třešně jsou tam stále. Suché, plnější, strukturované, výborné kyseliny, délka, vyváženost. Bohatší, koncentrované a strukturované, s výraznějším ale jemnozrnným tříslem, seriózní kousek zajímavý teď ale s velkým potenciálem. Tohle ano, prosím. Ročník 2014 o hodně nazrálejší, třešňově likérové s kořenitou a trochu živočišnou linkou. Suché, čisté, slušné kyseliny, teplejší kulatější projev, dobrá délka… solidní klasika.
Pokračovali jsme srovnáním dvou ročníku Châteauneuf-du-Pape Les Sables de la Crau. Tohle je stoprocentní Grenache ze starých keřů na slavné vyvýšenině La Crau. S vinětou, která je odklonem od jeho jinak velké klasiky. Podíl neodstopkovaných hroznů, fermentace v nerezu a zrání z části v barrique sudech a demi-muids. Z téhle polohy pochází slavné Vieux Telegraphe a také Rayas, Royer má malý kousek blíž k Rayasu a v místech, kde v podstatě nejsou oblázky ale jen písek a jemný jíl. Ročník 2019 světlejší v barvě, složitější hodně zajímavá aromatika do červeného ovoce, peckovin. Jemnější tóny a odbočky, florální a kořenité. Suché, čisté, moc pěkně kyseliny, struktura a délka, jemnozrnné uhlazující se tříslo. Krásně červeně ovocné, charakterní víno na počátku cesty. Ročník 2017 již nazrálejší a otevřenější, spíše červeně ovocné ale trochu plnější. Suché, plné, silné, strukturované a delší, seriózní.
A na závěr novinka v podobě Châteauneuf du Pape Cuvée Triplice 2016. Což je kombinace vín výše ve stejném poměru dále doplněná odrůdou Mourvèdre (na skoro třetinu) a to vše vyzrávané tři roky v pětistovkách sudech, i novějších. Nijak tmavá, krásná barva. Intenzivní, mladistvá energická vůně a celek jakoby „hranatější“ než vína naprosto dominovaná odrůdou Grenache. Červené ovoce, peckoviny, florální a sladce ovocné. Suché, čisté, plné s výrazným alkoholem ale krásnou strukturou a celek není přestřelený, je to překvapivě snadno pitelné. Výraznější jemnozrnné třísloviny, hlubší strukturovaná záležitost, komplexní, na počátku cesty. Jako jo, tohle mohu.
Vína nejsou zadarmo. U dovozce Rhona.cz pořídíte Petit Roy za necelé čtyři stovky, u Tradition se blížíte tisícovce a s Prestige spíše třinácti stovkám. Les Sables de la Crau už vás přijde na 1850 a Triplice… inu dva a půl tisíce. Tak to je :-)
