Tak jo, bylo to silnější než já. Po dlouhých čtrnácti letech vzpomínání a toužení znovu směr Japonsko! Tenkrát jsem zemi navštívil hned dvakrát za sebou, s dvouletou pauzou, a tématu jsem se samozřejmě věnoval i zde na blogu. Detailně saké, vínu, whisky, jídlu i dalším věcem. Spousta těch textů zastarala a když je zkoumám teď, tak mám obavu, že i tenkrát obsahovala nemálo nepřesností, drobných i větších nepochopení či přímo chyb. Za těch čtrnáct let jsem se samozřejmě dozvěděl především o saké mnoho dalších věcí – a dokonce tu dělal nějaké ochutnávky – a třeba tehdejší články nějak aktualizuji. Faktem ale je, že se změnilo i samotné Japonsko a ostatně ani já nejsem stejný, takže zážitky budou určitě dost odlišné. Už proto, že tentokrát jedu i s dětmi, které jsem tenkrát ani neměl :-)
Japonsko se rozhodně proměnilo hodně pokud jde o turismus. Již roky 2008 a 2010, kdy jsme zemi navštívili, byly součástí pozvolného ale velmi vytrvalého vzestupu počtu zahraničních návštěvníků a také proměny z těch cestujících především za byznysem na běžné turisty. V šedesátých letech jste mohli počítat návštěvníky na nižší stovky tisíc, milion padl poprvé v roce 1978 a dva miliony v roce 1985. Pět milionů v roce 2002, v „našich“ letech už to bylo přes osm. Ale koncentrováno do několika málo zásadních míst a ve většině těch odlehlejších byl zahraniční turista, natožpak Evropan, něco stále dost exotického. Rok 2013 už přivedl turistů deset milionů, 2015 padla hranice dvaceti, 2018 přes třicet… Covid čísla srazil, ale loňský a letošní rok opět atakují rekordy (a aktuální seriálový megahit Šógun se určitě také podepíše) a v okolí neustále slyším, kdo se do Japonska chystá či zrovna vrátil. Nakolik je turismus podporován vládou, Japonci to očividně nesnáší úplně ideálně, ta nejoblíbenější místa jsou děsivě natřískaná a některá se pro turisty dokonce začínají uzavírat či je různě omezují. No uvidíme.
Pokud jde o saké, tak tam je situace taková… zvláštní. Dneska se ke slušnému dostanete i v ČR, i když pokud stojíte o širší selekce zajímavých věcí v čerstvé podobně, tak je stále lepší objednat si je třeba v Německu. A obecně svět se pro tyhle věci docela nadchl, především prémiová japonská saké a různé specialitky (zde na fotce saké připravené stoprocentně z koji rýže) jsou populární a velmi úspěšné exportně, čísla stále letí nahoru. Když jsem psal o saké v roce 2010, byla ušlechtilá plíseň koji – zásadní pro možnost rýži vůbec zkvasit – něčím tajemným a neobvyklým. Dneska jako by se bez ní neobešla žádná moderní restaurace a spóry v pytlíčku běžně koupíte i v ČR. Svět plesniví! Zároveň vznikají sakévarny všude možně, přes USA či Francii až po ČR. A naopak v sakévarně japonské najdete i Čecha. V samotném Japonsku ovšem zájem o saké… inu opadá. Za posledních padesát let spadla produkce o nějakých 75 % a sotva pět procent dospělých si dá sklenku alespoň jednou týdně. Stoupají mixované nápoje, pivo a víno. V zemi se produkuje více ginu, na vzestupu je whisky (viz nedávný článek o nových pravidlech), vznikají různé malé zajímavé palírny a ostatně i minipivovary. Jo a to víno…
Nechci tvrdit, že japonská vinná produkce před těmi 14-16 lety by si v celosvětové encyklopedii zasloužila maximálně poznámku pod čarou, to určitě není pravda a už tenkrát tam fungovalo mnoho zajímavých producentů se skvělými víny, ale šlo spíše o obskurní záležitost pro místní trh. Dnes je to byznys, který se postupně přizpůsobuje i zahraničním chutím, s nemálo producenty se skvělými víny a jistou prestiží. A zdaleka se nebavíme jen o odrůdě Koshu, té asi nejznámější (viz starší článek) pokud někdo vůbec o japonských vínech slyšel, spíše naopak. Dostat se k takové lahvi (mimochodem naturálního, často i nesířeného) Pinot Noir „Nana-Tsu-Mori“ z Domaine Takahiko už je dnes celkem problém a v zahraničí si v klidu můžete připravit hezkých pár set euro za flašku. I jejich „Passetoutgrain“, který k Pinotu místo Gamay přidává Zweigelt, je pěkná pálka. Dnes už tam řeší apelace a další kontroly kvality, révu najdete od ostrova Hokkaidó po Kjúšú a odrůdově se tam neztratíte – úspěchy slaví i (a vlastně hlavně…) mezinárodně nejznámější klasické odrůdy Cabernet Sauvignon, Merlot, Chardonnay či Sauvignon Blanc (ale najdete tam i Riesling, Zweigelt, Frankovku…). Producenti experimentují s terroir, mixují klony a podnože a prostě jedou jako vinaři zaměření na kvalitu kdekoliv jinde ve světě. Doufám, že se mi podaří něco zajímavého ochutnat :-)
Těším se víc než na onigiri ze sámošky na nějaká skvělá jídla v restauraci? Těžko říct! Tyhle praktické chutné trojúhelníčky už se dneska dělají a koupíte je i u nás, viděl jsem je třeba v Albertu, pravda za téměř trojnásobek ceny než v Japonsku :-) Každopádně pokud bych se teď nějakou dobu neozval, tak vězte, že se cpu syrovými rybami a zapíjím to saké a pivem. Ale věřím, že se mi podaří i nějaký ten článek sepsat, pokud bude čas (s dětmi to úplně na pravidelně noční tahy po izakajách nevidím) a zajímavé téma. A doufám, že v mezičase mé nepřítomnosti doma v bytě zmizí jen lahve, které jsem označil jako k dispozici, žádné jiné! :-)
