Během výpravy do Valpolicelly jsem se trochu obával, že nám místní vinařské konsorcium představí především… inu řekněme „mainstreamovou“ část produkce a spíše větší hráče. Nakonec byl rozptyl stylů a přístupů, i velikostí produkce jednotlivých vinařství, překvapivě velký. Preventivně jsem si ale po příletu do Verony zašel (po obligátní návštěvě slavného balkónu a pohledu na bizarní scénu davů sahajících na prsa sochy třináctileté Julie…) do jednoho místního naturálnějšího vinného baru, kdyby náhodou… :-) Tor Tor je vlastně nedaleko od arény, ale není to nic vznosného, nekomplikovaně výborný malý podnik s natur víny a zajímavým pivem a fajn atmosférou. A po skle toho měli docela dost lákavého.
Dal jsem třeba Monte dall’Ora Valpolicella Superiore Camporenzo 2020 (web), což je klasické kombo místních odrůd (zhruba půlka Corvina a pak Corvinone a Rondinella, vše na pergolách v San Pietro u Cariano) od hodně zajímavého bio(dynamického) vinařství. Kvasí spontánně v nerezu a betonu, pak necelý rok ve velkých 2500l sudech a následně v lahvi. Spíš světlejší rubínová barva. Poměrně „pinotový“ červeně peckovinový projev, zralé třešně, lehce kořenité. Čerstvé, čisté, suché, bezva kyseliny a vyvážené, s krásnou červenou ovocností, jemnější se drobnými odbočkami, spíše uhlazené sladší tříslo, velmi fajn délka. Docela elegantní, tak nějak moc milé příjemné víno. A zjistil jsem, že už mají dovozce, Flemming’s :-) Měl bych prozkoumat víc!
To si takhle vystudujete hotelovku, živíte se cateringem, pak si pořídíte restauraci ve které i vaříte. A postupně se víc a víc staráte i o plac a hlavně víno. Vzděláváte se teoreticky, víte o víně čím dál víc a pak vám jednou ve skle přistane kousek, který vytvořil Angiolino Maule (párkrát jsem tu určitě psal, umí fakt krásné věci), a natolik vás překvapí a zaujme, až k vinaři vyrazíte a začnete se mnohem více zajímat o vše, co předchází naplnění lahve. I prakticky. Rychloposuvem vpřed… Daniele Piccinin (web) podíl v restauraci prodal a dnes vlastní 7 hektarů vinic u San Giovanni Ilarione, mezi Veronou a Vicenzou u národního parku Lessinia. První vína udělal ještě ve sklepě u Mauleho, ale od roku 2010 už jede ve vlastním provozu. Ve vinících samozřejmě čistě a stejně tak ve sklepě, vše kvasí spontánně a jediný přídavek je (pokud vůbec) trocha síření před lahvováním. Odrůdově toho má vícero, ale důraz je samozřejmě na odrůdu Durella. Jméno pochází původně z Duracina, z latinského „durus acinus“, a v překladu znamená tvrdý hrozen, kvůli velmi silné slupce. Další výklad odkazuje k drsné, tvrdé chuti vín, mají nemálo kyselin. A i díky tomu se dost hodí na bubliny. Jo a asi i kvůli kyselinám se v místě odrůdě říká Rabbiosa, vzteklá :-)
Epochè 2021 Dosaggio Zero je stoprocentní Durella připravená klasickou metodou druhotné fermentatace v lahvi. Nejdřív kvasí spontánně v nerezu a sudech, poté zraje nějakou dobu na jemných kalech a následně je smícháno se sladkým moštem ze stejných hroznů, ale do této doby pomalu vysušovaných. Takže i druhotná spontánně. Na kalech v lahvi dva roky, pak odstřel (zde na konci listopadu 2023) a láhev doplněna stejným vínem, žádná dozáž. Tmavší, nazlátlá barva, pěkné perlení menších bublinek. Navinulejší, trochu pikantní v aromatice, trochou kouřové, florální a malvice, svěží a dost zajímavé. V chuti středně plné, na bubliny docela intenzivní, s parádní výraznou kyselinou, minerální, strukturované, živé. Vše z vůně i v delší chuti. Výborný, charakterní bubliny!
