Vyrazil jsem o víkendu, po delší době mi to opět vyšlo, na Praha pije víno (web), jak se sami popisují „festivalu zaměřeného na autentická vína z regionů bývalého Rakouska-Uherska.“ Vzhledem k tomu, že šlo o již desátý ročník, asi není třeba ho nějak víc představovat, i zde jsem psal opakovaně. A určitě časem vytěžím degustační poznámky od některých vinařů i v dalších článcích. Dnes jen pár dojmů a jen tři vinařství, asi žádné velké objevy ale :-) Každopádně začnu tím, že mne potěšila přítomnost ciderů a piv, žádná segregace a hezky vedle sebe. Myslím nejen u natur scény v tomhle ohledu nepanuje žádná velká rivalita a vinaři neshlíží na ostatní z pozice něčeho vyloženě nadřazeného, ale možná to jen dobře maskovali ;-) Takže za mne poctivé cidery a řemeslná piva vedle vína klidně rád uvidím i příště.
Potěšilo mne, že kupa vinařů měla na stánku i trochu starší vína, jako praktickou ukázku, že natur produkce není na vypití do roka a do dne. Myslím tím vína i 10-15 let stará, což je věk, se kterým bude mít dost problémů se kvalitně udržet i podstatná většina „konvenční“ produkce. Někdy bylo možno ochutnat totéž víno v několika ročnících. Jen více takových příležitostí a srovnání, jsou nutně potřeba pro pochopení toho, o co se vinař snaží a jak se mu to daří, z čeho vychází a kam směřuje. S čím souvisí i to, že šlo ochutnávat jak nováčky tak stálice na festivalu i našem trhu už po více než dekádu. A je skvělé vidět, jak se někteří (krom přizpůsobování ročníkovým excesům) prakticky nezměnili a drží si svůj jasný styl a jiní se vyvíjí a mění, někdy i dost dramaticky.
Co je dost fajn je ale fakt, že tam nebylo moc vín (alespoň z toho, co jsem ochutnal), která bych ze svého pohledu označil za vadná. Divočejší, funky, netradiční… určitě. Ale ne s vadou a za nějakou spornou hranicí. U pár vzorků, myslím tak tří, jsem si předem vyslechl, že má z pohledu vinaře nějaký problém a snaží se řešit / vzal jen jako ukázku a není na trhu / přemýšlí co s tím. Pokud by definitivně zmizla doba „to nevadí, že pekelně těká a ještě má myšinu, hlavně že je to úplně nesířené a naturální“, a že to vypadá celkem nadějně, byl bych vyloženě nadšen :-) Každopádně mne pobavilo čistě petnatové vinařství s odvážným názvem Myšince a Vrance, nakolik vychází z původních názvů tratí, kde mají výsadbu :-) Žádná myšina tam nebyla!
A čemu bych se teda chtěl víc věnovat doma? Určitě Bidule (web), nové vinařství Zdeňka Omasty, do kterého se pustil na full-time a opustil „jistoty korporátu“. Tichá vína jsou moc fajn (Frankovku jsem si odnesl domů a vdechl další den) a pét naty taky umí velmi nadprůměrně, ale jejich hlavní síla bude v bublinách připravených klasickou metodou. Na trh to budou pouštět až v létě, a některé vína by si na kalech myslím zasloužila ležet ještě déle (mají na to být jen lepší), ale je to teda výborné. Šumivé svatovavřinecké je krásná ovocná záležitost, směs Chardonnay a Pinot noir vyvážená parádní klasika a čistý Pinot Noir seriózní, strukturovaný, nádherný kousek. O tomhle se ještě bude hodně mluvit…
Petr Kočařík představil průřez ročníkem 2022 a… no co čekáte, zas výborný. Mne nejvíc oslovila šardonka, to j evýtečná, krémovější, strukturovaná klasika. A opět Hibernal, nakolik si doma vlastně neotevřu, to je tak krásná, efektní, voňavá, intenzivní sladká záležitost. V přímém srovnání odrůdy Pinot Noir byl v souboji základu (aka Padělky), Novosady a Helezný díl jasným vítězem každý, kdo si vyhradil čas je ochutnat. Helezný díl z nich působí nejkoncentrovanějším, nejextraktivnějším dojmem, je důraznější, s výraznějším tříslem a bude potřebovat více času. Padělky jsou jemnější, docela lehkonohé, skvěle pitelné. A Novosady někde mezi, seriózní krásný šťavnatý pinot s jemností, elegancí, ale i důrazem. Aktuálně mne baví nejvíc a hodně by mne zajímal souboj s Helezným dílem znovu za pět let.
Do Prahy konečně osobně dorazil Bruno Murciano, měl jsem tu o něm delší zápisek. Páteční degustační večeři jsem nestíhal, ale vína si projel alespoň na festivalu. Aromatické, čisté, svěží bílé Las Blancas 23 zaujme leckoho. Pieles Doradas 2021 je hlavně Merseguera a Malvasía s nějakou tou macerací, voňavé, výrazné, trochu likérové, intenzivní a velmi efektní. Bavila mne srovnávačka Bobalu, různé délky školení a stáří keřů. Parajes de Cabriel 2022 je čerstvá, mladičká, primárně ovocná svíravější osvěžující záležitost. L'Alegria 2021 komplexnější, kořenitější, tmavěji ovocné, svíravější, s výraznější kyselinou, strukturované a delší. El Sueño 2022 bohaté, koncentrované, tmavě ovocné, zrnité, dlouhé… hodně zajímavé. Některým těm kouskům se musím pověnovat doma po celé lahvi.
