Dnes je Světový den hudby, Mezinárodní den trpaslíků a obvykle bývá i letní slunovrat, ovšem letos trapně připadl už na včerejšek. Taky je to výročí odjezdu posledního transportu se sovětskými vojáky a technikou, popravy 27 účastníků
českého stavovského povstání či úmrtí Václava II., ale též narození papeže Lva IX. či Andrzeje Sapkowského. A moje narozeniny, významem se (zatím!) řadící právě až někde za den trpaslíků a jeho snahu učit tolerantnosti v zahradní
architektuře. Za těch 17 (!!!) let a 4000+ příspěvků, kterými jsem zaplnil tenhle blog, jsem se tu nutně mnohokrát opakoval. A stejně tak, při mírně podroušených debatách s vínomilci i vinaři na různých degustacích, mám pocit, že se
rozhovory točí okolo několika stejných témat a zásadních vinných „pravd“. Na některých se shodneme, u jiných… inu je potřeba víc vzorků, abychom se sešli názorově někde uprostřed. Dnešek mi přišel jako dobrá příležitost tu pár
konversačních témat zopakovat, přičemž níže řečené vyjadřuje názor autora. Můžeme si témata i očíslovat, takže až se pak někdy potkáme, tak stačí říct „sedm!“ a ušetříme hodně času. Přeci znáte ten vtip, ne? Hodím ho na závěr článku :-)
V Burgundsku už mají moc teplo! Vína začínají mít příliš mnoho alkoholu a ztrácejí tu eleganci a balanc, pro kterou je lidé vyhledávali. Příležitost pro Německo & spol. s víny, kde ta svěžest a živost ještě je. Realita je samozřejmě složitější, a třeba takové (dříve mnohdy řídké a ne zas tak zábavné) Hautes-Côtes de Beaune a Hautes-Côtes de Nuits ze změn dost těží, kvalita letí nahoru a brzy budou za úplně jiné peníze. Ale jo, v Burgundsku bojují dost a novým podmínkám se přizpůsobují. Ale boj to bude dlouhý a náročný. A jestli ho za pár let nakonec prohrají, tak je tu furt ještě Grenache místo Pinotu :-)
Ale není to jen o Burgundsko, téma „dříve sotva dozrálo a teď spíš řešíme, aby mělo dost kyselin“ je všudypřítomné, stejně jako debaty o vyšších nadmořských výškách, jiných odrůdách a tak. Pozoruji už jistou únavu, ze strany vinařů, se o tam bavit. Tuplem u těch fakt dobrých, kde je ve sklence víno stylisticky možná trochu odlišné než bylo ještě před 10-15 lety, ale furt mu nejde upřít, že vyvážené…
Úplně vždy, minimálně pokud jde o vinaře co jedou v bio(dynamice) a dělají fajn věci ale ne nutně se počítají do „naturální“ scény, přijde řada na to, že… víno prostě musí být hlavně dobré, chutné, příjemné na pití. Je úplně jedno, kolik rohů bylo zakopáno, jak se vinice i v náročném roce obešla dokonce i bez mědi, ve které fázi měsíce bylo stáčeno, že nebylo ani trošku sířeno a tak, pokud prostě není dobré či je přímo vadné. Naturálno není omluva pro nezvládnutou vinifikaci. Dejte mi dvě stejně dobrá vína a pokud bude jedno stejně kvalitně zvládnuto bez síření a dalších zásahů, raději si vyberu to. Názor zapsán do složky s titulkem „pet-nat stojící víc než bubliny udělané klasickou metodou a několik let na kalech je urážka“ a podtitulkem „oranžové víno neznamená omluvu pro naprosto nepřístupné víno narvané tříslovinami“ a založen hluboko do šuplíku… :-) Jo a ekologické zemědělství by mělo být pro víno standart, ne něco speciálního.
Vysoké body neznamenají nutně skvělé víno. Vysoká cena neznamená nutně skvělé víno. Rozhodně ne pro konkrétního konzumenta. Současné bodování (především stobodovka) brutálně zdevalvovalo a v kombinace s několika hodnotiteli, u kterých se řekněme výše bodů neodvíjí jen od obsahu sklenky , je stále složitější se na něj spolehnout. Víno za pětikilo bude skoro vždy lepší než víno za stovku, mezi vínem za tisícovku či pět tisíc a tím pětistovkovým nemusí být rozdíl tak zásadní. Pijí mi krev všemožné nové projekty, které hned napálí cenu do úplně mimo částek. Většina producentů, kteří chtějí za lahve tisíce, má za sebou často desítky (stovky) let tvorby skvělých vín co umí držet kvalitu a zrát v lahvi a vyšší cena je tak trochu daní za tohle – oblíbenost, omezenou dostupnost, legendu, historii. Flaška čínského něčeho v druhém ročníku, nakolik technicky dost precizně zvládnutého, za stejného prachy „jen protože můžeme a máme dost silný marketing“… smutný.
Což mne přivádí k tomu, že víno s body a víno, co chcete pít, jsou dvě naprosto odlišné věci. Můžete mít na stole vína s body ve vysokých devadesátkách, které splňují náročné požadavky hodnotitelů, ale stejně se mnohem dřív vypije něco úplně jiného. Samozřejmě pokud nejste ve skupině těch, co pijí viněty, ne víno, tam logicky nejdražší/nejslavnější/nejlíp hodnocené flašky padnout jako první.
A mimochodem, a to je taky trochu nepopulární názor, prakticky každé víno by mělo být k pití „hned“. Ať si je za 10-15+ let ještě lepší, ale pokud krátce (jednotky let) potom, co si jej vinařství dovolí pustit na trh, nedokáže nabídnout (při odpovídají přípravě, dekantaci a tak či kombinování s vhodným jídlem v to počítaje) příjemný zážitek, tak se trápit nějakou archivací nebudu. A není to jen tím, že nejsem velkým fanouškem příliš výrazného projevu dřeva, který mi někdy padá až do kategorie vady a příliš agresivní práce ve sklepě. Ani tím, že by mi bylo tolik, abych se bál, že se vína na jeho vrcholu nedožiju :-) Sorry, tradiční Barolo…
Nějaká ta síra a zbytkový cukr v Ryzlinku nejsou nic špatného. Úplně suché brut nature bubliny jsou skvělá věc, ale pokud jim trocha dozáže dodá ještě lepší balanc, tak není důvod se jí bránit. Když už není víno úplně stoprocentně vyvážené, tak za mne vždy ale lepší trochu moc vysoké kyseliny než víno ploché.
„Vína dnes uzavíráme pomocí xxx, protože s yyy jsme měli ten a ten problém.“ A oblíbené nadávání na DIAM ze strany mnohých konzumentů, zatímco vinaři mlčí a dále je do lahví dávají (krom těch, pro které byl DIAM právě yyy). Upřímně se toho snažím neúčastnit, protože je mi naprosto ukradené, čím je láhev uzavřena. Teda pokud je obsah chutný. Ale rád si vyslechnu vinaře a jejich argumenty, samozřejmě.
Brettanomyces ve víně jsou vada, i u některých velkých červených kde je to skoro tradice, ale do určité úrovně mohou přispívat k bohatosti vína. Stejně jako lehká těkavka, třeba. Ale ne, více různých vad najednou nedělá víno hned komplexnějším ;-)
Víno ze špičkové správné sklenky je vždy lepší než ze sklenice obyčejné. Víno v dobré společnosti z obyčejné sklenice je vždy lepší, než ve společnosti blbé ze sklenky špičkové. Totéž platí o top a průměrných vínech jako takových.
Karton moc fajn víc je lepší než jedna láhev opravdu výjimečného. Alkoholik domluvil! Jo a slíbený vtip…
Rosenstock se nechá přemluvit svým přítelem Růžičkou, aby ho vzal do kavárny, aby viděl, jak si židé vypráví anekdoty. Společnost sedí kolem stolu a pánové se zlatými obroučkami sem tam vysloví nějaké číslo: šest, padesát sedm,
dvacet jedna...
„My už všechny vtipy známe nazpaměť, tak jsme si je očíslovali,“ vysvětlí Rosenstock zmatenému hostu. Růžička poslouchá, ale po chvíli neodolá a zvolá: „Devadesát!“ Ale nikdo se nezasměje. Na cestě domů se zkormoucený gój ptá Žida: „Já jsem tou devadesátkou udělal nějaký trapas, ne?“ „Ale ne,“ chlácholí ho Rosenstock, „ale ty to prostě neumíš tak podat!“
