Při psaní tohoto článku jsem na cestě do Beaujolais a těším se na ranní běh k jednomu slavnému větrnému mlýnu :-) Hlavní program se ale týká stoletého výročí „moderní historie“ jednoho producenta právě (především) Moulin-à-Vent, které se zároveň shoduje se stoletou historií tohoto cru. Považovaného v rámci Beaujolais za asi nejlepší, určitě s největším potenciálem zrání, a které aktuálně dělá další kroky, aby tuhle pověst jen posílilo. Takže se o tom dnes něco povíme a časem navážu určitě i nějakými degustačními poznámkami :-)
Oficiální apelace Beaujolais existuje až od roku 1936 (mimochodem stejný rok, kdy byla ve Francii uzákoněna každoroční placená dovolená pro zaměstnance, spousta běžných věcí není tak stará jak se občas domníváme…), což platí i pro většinu dalších tamních cru. Proč tedy mluvím o stoleté historii? Už 17. dubna 1924 si totiž vinaři z Romanèche-Thorins vytvořili sami registrované označení původu Moulin-à-Vent, s jasně vymezeným geografickým ohraničením odkud mohou pocházet hrozny, a na rozdíl od ostatních Cru pak oficiálně apelace jen navázala na tuto delimitaci. Šlo o reakci na narůstající popularitu „vín zpod větrného mlýna“ a stále častější podvodné kousky z úplně jiných částí (v lepším případě) regionu. Předstihli tak první oficiální vinnou appellation d'origine contrôlée o hezkých 12 let. Sýrovou jen o rok, Roquefort je AOC od 1925 :-)
Což mne přivádí k dalšímu kroku, který Moulin-à-Vent učinil nyní. V letech 2009 až 2018 proběhlo v oblasti rozsáhlé geologického mapování (už jsem se zmiňoval a měl možnost vidět výkopy a bavit s geoložkou, která byla za projekt zodpovědná), jehož výsledkem jsou podrobné mapy půd v regionu (viz zjednodušená pěkná forma tu) a hromada informací o tom, čím se prodírají kořeny révy. Z mapování je patrná velká diverzita i v rámci tohoto jednoho cru, kde na 627 hektarech najdete různorodé poměry žuly, břidlice a různých sedimentů, s různou svažitostí a expozicí. Jako bonus často s velmi starými keři. Prostě ne všechny vinice jsou si rovny :-)
A tak, v den stoletého výročí apelace, místní konsorcium poslalo INAO žádost o schválení hned čtrnácti Premier Cru, což by byla v Beaujolais obrovská změna. Mnohé lieu-dits z žádosti budete znát, jejich názvy se pravidelně objevují na vinětách těch nejlepších vín mnoha producentů – Les Thorins, Champ de Cour, La Rochelle, Les Vérillats, Le Carquelin, Aux Caves, Au Michelon, Rochegrès, Le Moulin-à-Vent, La Roche, La Tour du Bief, Les Pérrelles, Les Rochaux a Chassignol. Všechno jde o polohy historicky významné, uváděné i ve velmi starých mapách jako ty nejzajímavější, nejčastěji jižní svahy s tenčí, kamenitější půdou. A celkem se jedná o méně než třetinu celého Cru Moulin-à-Vent.
Součástí je také zpřísnění podmínek pro tato případná 1er Cru. Mělo by být zakázáno používat herbicidy a snížen maximální hektarový výnos na 50 hl. Také zrání vín by mělo být prodlouženo, na nejméně půl roku před lahvováním a zároveň by vinařství nesmělo tato vína uvést na trh před prosincem následující sklizně. Jak to celé dopadne je velmi nejisté, francouzská byrokracie je pomalá a v tomto ohledu se věci mění velmi, velmi pomalu. Zda jim „povýšení“ vinic na 1er Cru INAO schválí, v celém navrženém rozsahu či jen některé polohy (a i ty případně i nějak omezené, i to se běžně děje) a tak se dozvíme nejspíš až za dlouho. Úplně klidně to může být i za dalších deset let, ale taky za patnáct nebo dvacet. Cokoliv pod deset by byl vlastně malý zázrak.
Já každopádně budu do sklepa/sklenky kousky z těchto vinic pořizovat nezávisle na tom, zda se prestižnějšího označení dočkají :-) Ona svým způsobem tahle cru svých způsobém „prémiovou“ kategorii představují už nyní a stojí obvykle jasně nad regionálním a vesnickým Beaujolais. Ale ty snahy samozřejmě chápu. A mimochodem Moulin-à-Vent a v nich není osamocen, s výběrem potenciálních 1er Cru jej dokonce předstihlo Fleurie (špičkové polohy Les Moriers, Poncié, Les Garants, La Madone, La Roilette, Grille Midi a La Chapelle des Bois, tedy 7 z celkových 48 tamních lieux-dits) a také Brouilly (Briante, Combiaty, Combiliaty, Garanches, La Chaize, La Martingale, La Perrière, La Terrière, Les Maisons neuves, Marquisat, Pierreux, Pissevieille, Reverdon, Saburin, Saint Pierre, Voujon). U všech je zřetelný podobný (a jinými oblastmi) ověřený přístup, tedy navrhnout do třiceti procent vinic a vybírat polohy historicky významné ale i v současnosti s uznávaným jménem (rozuměj na trhu za stabilně vyšší ceny než jiné vinice), klást důraz na ekologický přístup v rámci nové klasifikace a tak podobně. No uvidíme. Je možné, že brzy se účastníci sommeliérských soutěží a studenti na různé vinné certifikace budou muset učit o Beaujolais zas o něco komplexnější obrázek a více specifických jmen. Tahle oblast každopádně už dávno není jen „poznámka pod čarou“ u kapitol o Burgundsku, ač to tak – na vrcholu slávy a katastrofy jménem Beaujolais nouveau – trochu vypadalo…
