Vyrazili jsme na víkend na malý víkend do Kremže, primárně ne za vínem, ale v těchto místech se mu samozřejmě nevyhnete ani kdybyste chtěli. A to já samozřejmě ani nechtěl. Pohled na svahy u Spitzu, Dürnsteinu a dalších obcí přeci jen trochu obměkčí každého, komu se úplně nechce připlácet za kousky ze slavnějších vinici oproti těm plackám úplně u řeky, místní prestižnější vinaři se cen už úplně nebojí. Po dopoledním běhu mezi révou, v horkém dni na sluníčku co začíná pořádně smažit, se úcta k pěstitelům ještě trochu pozvedne. O Wachau a Kremstalu jako takových se zde vlastně dnes nechci rozepisovat, spíš si tu „odložit do deníčku“ pár poznámek a fajn zážitků.
Minulý týden jsem se tu zmiňoval o tom, jak se mi líbí automaty vydávající lahve s vínem a jak by se mi líbilo mít je i u nás. Bohužel jsme nejspíš zase papežštější než papež a je to zde složitější než v jiných evropských zemích. Každopádně jsem ve Wachau narazil i na jiný systém, nakolik je v kontextu ochrany nezletilých poněkud nevhodný, a tak nějak mi připomněl Japonsko mimo velká města. Před vinařstvím (ale třeba i před vinotékou) stojící chladnička, ze které si vezmete co chcete a podle ceníku hodíte peníze do boxu. Případně je dáte do pokladničky, ze které si vezmete zpátky, pokud nemáte přesně. Nic objevného, já vím. Jen mne zas a znovu podobné známky důvěry ve spoluobčany potěší :-) Odnesli jsme si takto třeba chutný Riesling z vinařství na cestě ze zříceny, a taky nějaké ty meruňkové marmelády, a byli spokojeni…
Na sobotní oběd jsme vyrazili do Weißenkirchen, do restaurace rodiny Holzapfel. Rezervaci jsem dělal rovnou s poznámkou, že pokud možno tak bychom pak rádi něco ochutnali v jejich vinařství. Vaří tam opravdu dobře a na vinném lístku, který obsahuje jen a pouze jejich vlastní produkci, najdete i archiv vín z top poloh až do ročníku 2000. Jakmile jsme dojedli, tak nás paní domácí předala do rukou vinaři. Karl Holzapfel byl profesionální byť na úvod lehce odměřený, ale po pár vzorcích a příjemném rozhovoru docela roztál. A donesl si vlastní skleničku :-) Zmínil jsem se, že poprvé jsme u nich byli v roce 2008. Což komentoval slovy: „Rok co nezapomenete, ale ročník, co by raději měl být zapomenut. I když…“ Slovo dalo slovo a za chvilku už byl ve sklenkách báječný, chladnější Riesling Smaragd „Vordeiserber“ 2008. Na sklizeň už jim prý sněžilo. A i na pár dalších starších smaragdů došlo.
Pro spoustu lidí to nebude žádná novinka, přeci jen zrovna do těchto míst míří cesty Čechů dost často, ale vinotéka Hubert Fohringer ve Spitzu hned u řeky je fenomenální! Široká selekce místních ryzlinků a veltlínů, a nejen jich, na ochutnání. Včetně slavných vín pod Coravinem. Obrovský sortiment celého Rakouska a špičkových vín z celého světa. Chtěli jsme se stavit ve vinařství Muthenthaler, ale ten den bohužel zrovna lahvoval a neměl na nás prostor, u Fohringera jsme si ale některé jeho kousky projeli a zas to bylo skvělé. A můžete si tam i posedět a dát celou láhev. Dobrovolně přiznávám, že jsme odešli (po degustaci a lahvi bublin…) nejen s víny z Wachau, ale vyskytl se třeba i nějaký ten Burgenland…
Což mi připomíná, že jsme zběžně prošli i LOISIUM WeinWelt v Langenlois, respektive alespoň tu vinotékovou/winebar/degustační část s dost širokým sortimentem vína a – vzhledem k lokalitě, která je jejich epicentrem, logicky – sektů z Dolního Rakouska. Pokud nemáte úplně čas zastavit se přímo u vinařů, tak tohle místo je celkem fajn volba a má otevřeno i v neděli. Nabral jsem nějaké bubliny, něco co vůbec neznal, zkusmo nějakou tu oranžádu z veltlínu… inu těším se, až to s přáteli pozotvírám.
