Vinař roku, moravský Shiraz, apelace Velikonoční ostrov a olympijská pochodeň v rukou vinařů

Před pár dny jsme se dozvěděli, kdo se stal Vinařem roku České republiky 2024 (web). Do soutěže své kolekce tentokrát přihlásilo 76 vinařů s celkem 683 vzorky a opět je hodnotila pestrá sbírka domácích i mezinárodních odborníků, včetně držitelů titulu Master of Wine. Rozhodně nejúspěšnějším byl a největší pozornost upoutal Jiří Uherek ze Sudoměřic, který získal jak hlavní ocenění vinaře roku, tak byl zároveň vyhlášen i coby Nejlepší rodinné vinařství v soutěži a odnesl si i titul šampiona bílých vín (nejlépe hodnocené víno nemusí nutně být z celkově nejlepší kolekce). Na druhém místě se umístil Martin Čapka z Hrušek a na třetím Vinařství Volařík z Mikulova. Do finále se probojovalo také pražské vinařství Zdeňka Zilvara jeho trojský Pinot Noir si dokonce odnesl titul šampiona v červených. Vida ji, Prahu! Soutěž nově přivítala i vinaře ze Slovenska, titul Vinař roku Slovenska 2024 si odnesl Martin Pomfy z úpatí Malých Karpat.

Skvělé bubliny od Loimera a bezva suchý kabinet

Při nákupu v suvenýrů na cestu v LOISIUM WeinWelt v rakouském Langenlois mi prodejce doporučil přihodit – na srovnání k obligátním bublinám od Brundlmayera co už jsem v košíku měl – i kousek stejné ročníkové báze z Weingut Loimer (web). Což jsem samozřejmě s radostí udělal. Konkrétně šlo o Extra Brut Reserve báze 2020, což je směs 38 % Zweigelt, 25 % Pinot Noir, 19 % Pinot Blanc a 18% Chardonnay z biodynamicky vedených vinic u Langenlois a Gumpoldskirchen, lisovány celé hrozny a mošt spontánně fermentovaný v nerezu. Ročníku 2020 je v tom 70 % a zbytek tvoří rezerva, kde je to proporčně opět 70 % předchozí ročník 2019 a zbytek rezerva a takto až do 2011. S komplet malolaktikou, několik měsíců vyzráváno na hrubých a následně po stočení i jemných kalech stále v nerezu, do lahví na druhotnou v září 2021 a moje láhev odstřel v březnu 2024 (tj. poměrně pozdě, první odstřely jsou už z června 2023) s dozáží jen 2 g/l. Mimochodem celkové siřičitany pouhých 21 mg/l. Citronová barva, pěkné vytrvalé perlení menších bublinek. Čerstvá, energická, trochu přísnější aromatika, citrusová s trochou jablečného koláče. Úplně suché, čisté, šťavnaté s bezva kyselinou, i v chuti mix citrusů a jablka a trochy pečiva a toastu, vyvážené a slušně dlouhé a skvěle udělané. Výborné bubliny, u kterých mám dojem, že pár měsíců jim ještě pomůže se dál rozvinout. Vysolil jsem za to nějakých 25€ a to už teda není zadarmo, ale víno jsem si moc užil!

Pár lahví v potoce chlazených

Zanedbávám vás, zanedbávám. Byl jsem na méně degustacích, otevíral spíše osvědčené lahve o kterých už psal. A spousta jiných faktorů se podepsala na mnohem méně příspěvcích, než na co jsem vás tu v uplynulých letech naučil. Minulý týden jsem navíc celý strávil tradičně na letním táboře na Šumavě. Potok chladí tak akorát červené, na bílé a růžovky je třeba izolovaná bedna naplněná ledem, ta na dochlazovaní potočních kousků vydrží i několik dní :-) Navezl jsem velkou zásobu fajn vín hlavně z kategorie dobrého poměru ceny a kvality, u kterých není úplně třeba přemýšlet, ale zároveň nabízí veskrze fajn vinný zážitek.

Nealkoholický Riesling z Mosely

Před pár týdny jsem psal pro vinnou přílohu, která byla součástí Respektu, několik článků. A jeden z nich se týkal nealkoholických vín. Zmiňoval jsem se v něm mimo jiné o tom, že produkce výrazně stoupá a zvyšuje se i kvalita. A to jak díky dostupnosti technologií a jejich správnému zvládnutí, tak – a to je nejspíš ještě důležitější – změnou pohledu na nealko víno. Jednoduše řečeno je tu zřetelná snaha nabídnout těm, kteří alkohol nemohou či jen nechtějí pít (především mezi mladými dramaticky rostoucí skupině), kvalitní alternativu. Nejen „vínu trochu podobný nápoj“, ale produkt, který bude sdílet nemálo charakteru s vínem opravdovým. A Německo je v tomhle směru, stejně jako bylo u těch prvních nealko vlaštovek mnoho let zpátky, zase docela vepředu. Včera jsem ochutnal dealkoholizovaný Riesling z vinařství Dr. H. Thanisch Erben Müller-Burggraef (web, dobré neplést s dalšími vinařstvími se jménem Thanisch, jde to dost snadno) a byla to krásná ukázka, že jsem v článku nelhal :-)

Skvělé Albariño a kalendář vinných svátků

První srpen je oficiální „Albariño Day“, svátek téhle moc zajímavé španělské odrůdy, v Portugalsku zvané Alvarinho či Cainho Branco, s nejzajímavějšími víny za mne z Galicie a především apelace Rías Baixas. Albariño se ale rozšířilo i do dalších zemí, nejvíce asi v USA (Kalifornie, Oregon, Washington State). V Austrálii, kde se začalo Albariño také objevovat, se postupně ukázalo, že ve skutečnosti ve většině případu pěstují… Savagnin :-) Každopádně dnes si otevřeme jedno pravé a velmi chutné. A rovnou do článku přidám i přehled dalších dní, kdy mají některé odrůdy či typy vín svátek, ať se tentokrát můžete připravit včas!