V neděli byla podzimní rovnodennost. Čekal jsem návštěvu a tak „ze sklepa“ vylovil několik lahví podzimní náladu tak trochu evokujících. Mimo jiné již nazrálejší Moulin à Vent „Clos du Grand Carquelin“ 2013 od Château des Jacques (web, dovozce). Dnešek využiju k sepsání pár novinek z vinařství (informační základ jinak zde) a poznámek k nově prodávanému ročníku 2022. Pozval bych vás i na tematickou degustaci, kterou povedu v říjnu, ale už je obsazená. Ale nejdříve ten postarší kousek. Je tmavší v barvě, ale již znatelně nazrálejší. A takový i v aromatice, upřímně to v mnoha ohledech dost evokuje starší burgundský pinot. Červené peckoviny ve zralé a také sušené podobě, trochu kořenité, mírně krvavá masitá linka, otevřenější, červené jablko. Suché, středně plné, s pěknou kyselinou, červené a trochu tmavší ovoce, tříslo stále docela znatelné, solidní délka. Tohle vůbec není špatné a ještě nějakou dobu může v klidu ležet, nakolik to potenciál top ročníků nemá.
Ale teď už pojďme na novinky ve vinařství. Zásadní změnou je, že sklepmistr Cyril Chirouze v roce 2022 změnil působiště (nová pozice není zrovna ledajaká, ale legendární Clos Rougeard na Loiře) a nahradila jej mladá nadaná Julie Pitoiset. Do vinařství naskočila až po sklizni a na školení vín. Z rozhovorů s ní jsem nabyl pocitu, že jí o dost víc táhne pozice vinohradníka spíše než ta sklepní část, ale očividně je silná v obojím :-) Ve sklepě hodlá pokračovat v nastolené cestě, byť nás asi čeká postupně decentní omezení nového dřeva. Château des Jacques pokročilo nejen v práci s veškerými odpady, včetně čistění vody a tak, ale především v přechodu na bio a většinu už mají v tomto režimu. Deset hektarů Chardonnay na samostatném obezděném Clos de Loyse poblíž Pouilly-Fuissé už mají od letoška certifikované, pro apelace s Gamay jde vždy o nějaké specifické kusy vinic co v plném bio ještě nejsou a tak chvilku potrvá. Každopádně ve vinicích dělají co mohou pro boj se změnami klimatu, experimentují s vedením, stylem zelených prací, podnožemi… Relativně nově (osm let, ale v kontextu vinic v průměru 45 let starých a mnohdy násobně starších vlastně fakt krátce) také mají, ve špičkové poloze Clos de Rochegrès, hektar Syrahu z materiálu z Côte-Rôtie. Z mladých keřů zatím pracují spíš s betonem a jen menším dílem dřeva, ale je to sympatické šťavnaté pití. Mé ampelografické znalosti jsou tristní, ale v záplavě Gamay ten blok Syrahu opravdu extrémně vyčníval, nejen jiným tvarem listu, ale především jejich znatelně světlejší, jasnější barvou.
Ve vinařství jsem byl na oslavě sto let jejich vinařské historie. V roce 1924 totiž usedlost zakoupil jistý Amédée Rousseau, magnát v produkci luxusních látek v důchodu. Možná se doslechl, že tu mají nově apelaci a historicky se tu dělají špičková vína. Zakoupil vinice, rozjel produkci, přinesl v místech do té doby neslýchané metody a tak. Prostě inovátor! V rámci akce jsme degustovali vertikálně (o tom třeba někdy později) ale i horizontálně, představen byl mladý ročník 2022. Vedle mne seděl postarší hodnotitel pro La Revue du vin de France a psal si neuvěřitelně elegantně sáhodlouhé poznámky a uděloval vínu až šílené vysoké body (92-94 nic neobvyklého, top věci ještě víc) a celkově si to dost užíval. Z druhé strany jsem měl dánského šéfkuchaře, steakového guru a hvězdu kuchařských pořadů a sociálních sítí neustále odbíhajícího někam pryč a natáčejícího různorodá videa. Ten si naopak užíval hlavně vína obskurnějších projevů (a za mne už třeba zenitem) a doporučoval k nim neuvěřitelně podivné pokrmy. V poklidu jsem si čmáral své poznámky a užíval si diverzitu, každá láhev si najde své obdivovatele :-)
Ročník 2022 v Beaujolais začal zase jednou pořádnou zimou, ale už v únoru se hodně oteplilo a réva se do toho pustila hodně časně. Teplo pokračovalo i dál a dost drasticky, už v květnu bylo někde i 35° a prakticky nepršelo. V červnu konečně sprchlo, ale bohužel bouřka přinesla i kroupy a poničila úrodu především v některých polohách v Morgonu a Fleurie. Červenec opět pokračoval brutálními vedry a Gamay se začalo vybarvovat už někdy na začátku měsíce, věc do té doby nevídaná. I srpen byl extrémně suchý, horký a bez mráčku na obloze a sklizeň začala 19. srpna (v Moulin-à-Vent Grand Carquelin), nejčasněji v historii. Což je ale něco, co teď slyšíme co dva, tři roky. Narozdíl od jiných super horkých let v minulosti se ale kvalitní vinaři a vinohradníci učí s novým normálem mnohem lépe pracovat a stejný ročník by byl nejspíše ještě před deseti (a určitě před dvaceti) lety o dost mohutnější a možná až přestřelený a trochu utahaný, což se teď úplně neděje, nakolik je to sluníčko samozřejmě znát.
„Základní“ Morgon 2022 je jako vždy směs více poloh, především Côte du Py, Bellevue a Roche Noire. Ruční sběr a třídění, téměř kompletně odstopkované, fermentace a macerace až čtyři týdny. Zrání necelý rok v kombinaci betonu a dubových sudů (nové až po třech ročnících a vše mezi tím). Tmavá, expresivní, tmavě ovocná intenzivní záležitost. Suchá, šťavnatá, pěkně postavená, se sladce vyzrále ovocným jádrem, delší a strukturovaná. Skvělé víno na začátku cesty. Ze všech vín nejovocnější a „nejpřímější“, ale stále je to skvělá věc. Morgon „Côte du Py“ 2022 je již z jediné a v rámci Morgonu jedné z nejslavnějších poloh, školeno jen v sudech a nejstarší jsou dvakrát použité. Projev je znatelně jemnější, kořenitější a s jistou kamenitou a minerální linkou. V chuti není tak důrazné a působí o něco lehčím a elegantnějším dojmem, krásná trochu tmavší ale čerstvá energická ovocnost, dobrá délka, minerální linka. Tohle je výborné.
Jejich možná hlavní víno a vizitka vinařství, Moulin-à-Vent 2022, je tradičně směsí ze všech (nebo téměř všech) jejich poloh v apelaci, konkrétně Rochegrès, Carquelin, Champ de Cour, Thorins les Vérillats, La Roche, la Rochelle a Les Caves. Zrání kombinace betonu a sudů různého stáří, jako vždy nějakých deset měsíců. Aktuálně oproti Morgonům sevřenější v aromatice, více do červeného ovoce, čerstvější, jemně kořenité a s hezkou florální linkou, šťavnaté, středně plné, krásně vyvážené a slušně dlouhé. Povedený kousek, ve sklence se hezky otevíral a když se mu dají alespoň dva či tři roky, tak potěší velmi. Moulin-à-Vent „Clos du Grand Carquelin“ 2022 je větší poloha přes silnici od slavného mlýna, který dal apelaci jméno. Školeno jen v sudech a to nových až po dvou použitích. V projevu na úvod trochu reduktivní, poměrně expresivně voňavé, krásná spíše červená ovocnost, vzletnější a lákající k napití. Suché, čisté vyvážené, šťavnaté, opět dost expresivní červené ovoce, delší, s jemnozrnným tříslem a trochu znatelnějším dřevem, velmi příjemné pití. Až překvapivě přístupné, ale nebál bych se, že by nedokázalo dlouho zrát. Moulin-à-Vent „Le Moulin“ 2022 je z vinice, která až do ročníku 2018 končila vždy ve směsi, nakolik vždy každou polohu zpracovávají na začátku separátně. Jde o vinici směrovanou spíš na východ a hned u mlýna, se starými i více než stoletými keři. V tomto ročníku použita téměř třetina celých hroznů, fermentace a macerace skoro měsíc. Školení klasika mix nových ale hlavně použitých sudů. Překvapivě jemnější červenější ovocnost, elegantní a takový hodně veselý „božolé“ vzletnější projev, i přes horký ročník dost čerstvé. Suché a šťavnaté, svíravější, živé, se slušnou délkou se sladkou peckou dřevem v doznívání. V projevu určitě nejvíc vybočuje z toho, co od vinařství očekávám, ale zároveň bude možná o dost blíž typické představě mnohých o Beaujolais. Moulin-à-Vent „Clos de Rochegrès“ 2022 je jejich asi top poloha, kterou nejčastěji prezentují ve vertikálách i desítky let dozadu, viz i starší článek (tentokrát jsme chutnali nejstarší 1978). Školení zas klasika a zrání v nových a rok či dva použitých sudech necelý rok. Expresivní, voňavější, sladší ovocnost spíše do červených plodů, krásně zapracované dřevo a jistá florálně-herbální svěžest. Suché, šťavnaté s výbornou kyselinou, trochu plnější, svíravé s jemnozrnným tříslem, živě červeně ovocné, krásně postavené, vybalancované, delší… tohle je špičkové červené.
V rámci oběda jsem ochutnal i Beaujolais Blanc „Clos de Loyse“ 2022, bílé Chardonnay z desetihektarového clos nedaleko Pouilly-Fuissé a fermentované a školené z půlky v nerezu a z druhé v burgundských sudech, kde si poleží 8-9 měsíců za pravidelného promíchávání kalů. Je to solidní šardonka, krémová a vlastně docela bohatá, se slušnou kyselinou a stavbou, docela dlouhá. Proč ne, napárováno k jídlu fungovalo moc pěkně, ale nějak výrazně rychleji mi z toho srdce prostě nebuší :-) Vlastně mi víc sedí a lépe se pije, ale to je můj vkus a problém, jejich základní Beaujolais Blanc ze stejné polohy, ale dělané čistě v nerezu.
P.S. Na fotografii výše Jižní svah po ranním běhu z Fleurie k mlýnu v Moulin-à-Vent (a pak zase zpět), na start dne před hlavním programem. V kombinaci s návratem na hotel kdo ví kdy a po nemalé porci vína a místní pálenky předchozí noc to bylo… inu bolestivé.