Při výpravách za vínech do zahraničí to většinou dopadá tak, že program je poměrně narvaný. Když už se někam daleko trmácíte, chcete toho do těch pár dní vecpat co nejvíc. Užívám si výhledy na vinice z auta a možnost se mnohem lépe zorientovat v tom, kde leží která vinařská obec a jak je to tam rozložené, rozhodně je to lepší než ježdění prstem po mapě. A samozřejmě zásadní jsou návštěvy a výhledy z vinic přímo s vinaři. Ale stejně mne úplně nejvíc baví prostě jen tak chodit, bloumat po krajině, teda pokud už mám tu teoretickou nalejvárnu faktů ve vinařství :-) Přitom si obrázek o místech, ze kterých ona vína pochází, stejně udělám nejlíp. A v tomhle musím říct je koníček v podobě běhání úplně skvělý. Následující řádky jsou opět klasické „můj deníčku“ z uplynulých pár dní (a ti co sledují moje stories na Instagramu či Facebooku už stejně všechno vědí), „vážnější“ degustační report časem…
Strávil jsem teď totiž pár dní v Německu, konkrétně šlo o vinařskou oblast Franken, Rheingau a chvilku i v Rheinhessen. Program opět moc pauz neobsahoval, ale když si nastavíte budík na půl šesté, tak i třeba východ slunce nad vinicemi dáte. Takhle jsem ráno vyrazil z centra Würzburgu a vyšplhal na kopec podél východního okraje hlavní části místní špičkové (byť obrovské) vinice Würzburger Stein. Pak hezky podél, okolo věže/rozhledny postavené na památku Otto von Bismarcka, s výhledem dolu na špičkovou část vinice zvanou Stein Harfe, hezky až na otočku na východním konci Steinu s výhledem na vinici Pfaffenberg na protějším svahu. A pak už úplně skrz vinici, sem tam po schodech a různých spojovacích průchodech na terasách, až k tunelu pod hlavním nádražím a skrze park zpět do hotelu tak akorát na snídaní a sbalit se na odjezd :-) A hned máte lepší obrázek, jak je ta poloha velká, jak se tam někde mění orientace a díky popiskám na sloupcích i které ze tří největších vinařství ve městě častěji obhospodařuje kterou část vinice.
Druhé ráno bylo vstávání ještě o něco bolestivější, nakolik probudit se v pokoji s mapou celého Rheingau na zdi a s povlečením s názvy odrůd (Riesling největším písmem!) přidá každému opravdovému vinnému nadšenci spoustu energie. Trasa byla tentokrát předem jasná. Z Oestrich-Winkel, start jen kousek od mého oblíbeného vinařství Corvers-Kauter, do svahu ke slavnému Schloss Vollrads. Mimochodem (byli jsme tam na návštěvě den předtím) postavili úplně nový moderní sklep a letos ho poprvé použijí, sklizeň začíná za méně než měsíc a soudě dle pokračujících prací na tancích a dalším vybavení trošku stresují :-) Žádné zdržování a skrz vinice Schloßberg a Hasensprung až k dalšímu legendárnímu producentovi, Schloss Johannisberg. A hezky ze svahu dolů, zkratkou na Grund a potom skrz vinici Kläuserweg až do Geisenheimu, města to vinně zásadního. Minimálně pokud jde o vinnou edukaci a výzkum :-) Bohužel začalo lejt, černé mračno nahradilo romantický rudý úsvit, a tak jsem to raději zkrátil. Zase skrze Kläuserweg a také Klaus, okolo Jesuitengarten a téměř podel Rýna hezky zpět. Minul jsem slavný Graues Haus, románský dům postavený dost možná už koncem 10. století a jeden z vůbec nejstarších v celém Německu. Podle jeho sdružených oken mimochodem vzniklo logo sdružení Charta. A teď je tam restaurace a vaří slušně. Uf, mokrý ale šťastný zpět!
Když jsme u zmoknutí… Navštívili jsme také výtečné vinařství Georg Breuer v Rüdesheimu, které zrovna zahájilo sklizeň, primárně pinot na růžové. Vyráželi jsme na malý výlet po okolí, lanovkou nad vinicemi (doporučuji!) k památníku Niederwald korunovanému více než desetimetrovou sochou Germánie. Theresa Breuer předtím pečlivě zkontrolovala jejich meteorologické informace a vypadalo to, že ten den žádný déšť nehrozí. Inu… předpověď se mýlila. Nejdříve jsme se trochu vysmívali Bingenu na druhém břehu, jak jim tam leje. Při sestupu skrze skvělou (a jednu z mých oblíbených) vinici Berg Roseneck sejmul liják i nás. V některých místech to bylo i třicet milimetrů za hodinu. Podařilo se nám schovat v jednom z „postřikových domků“, aktuálně spíš grafitti a odpadky zaplněným betonovým objektem. Kde jsme otevřeli a zdegustovali láhev ryzlinku z jejich selekce ze strmých svahů a celé se to tak hezky spojilo, že zanechalo možná silnější dojem než ochutnávka ve zdobných historickách prostorách panského sídla na Schloss Vollrads (nakolik byl jejich Riesling GG Greiffenberg 2018 určitě jedním z top vín výpravy) :-). Zmoknutí mělo tu výhodu, že když jsem se zmínil, že ne každý může poznat podobnou stránku Berg Roseneck, tak Theresa „na omluvu“ otevřela právě v ty dny na trh pouštěný ročník 2020. A je to nádherné víno!
