Psal jsem nedávno pro jeden časopis článek o zásadních ženách ve vinném byznyse, tedy nejen vinařkách jako takových. A samozřejmě u toho přemýšlel, nakolik je či není ženská ruka ve vínech poznat. Obávám se, že ve slepé degustaci dvaceti neznámých vín, poloviny od vinařů a druhé od vinařek, by úspěšnost zařazení byla nebezpečně blízko náhodné volbě. Myslím dobré téma pro podzimní degustaci! :-) Každopádně dneska se mrkneme na tři lahve, za kterými stojí právě ženy. A ve všech případech to bylo fajn pití!
Neodolal jsem v restauraci lahvi od Azienda Agricola Summer Wolff (web, dováží Flemming’s) z Montaldo di Cerrina v Piemontu. Summer je Američanka, která pracovala v hromadě různých odvětví vinařského podnikání. Mimo jiné si prošla v podstatě od servírky v jedné přes hlavní sommeliérku v jiné restauraci, exportní manažerku toskánského vinařství, provozovatelku vinařské turistiky až po importérku vína do USA. Provdala se za italského vinaře (Fabrizio Iuli z Cascina Iuli) a tak dlouho přemýšlela o tom, jak by asi tak mělo vypadat její vlastní víno, až si pronajala dva hektary vinic a od roku 2021 ho skutečně začala dělat. Primárně se zaměřuje na modrou odrůdu Freisa Piccola, ale já otevíral Ette 2022 (zdrobnělina jména jejího druhého syna, Ettore), což je odrůda Baratuciat (a v novém ročníku něco Viognieru) připravená jen v betonu a s macerací něco přes týden. Samozřejmě spontánně kvašeno, nečiřeno a nefiltrováno a lahvováno jen trochu zasířené. Má to tmavší matnější žlutou barvu. Je docela voňavé, citrusy směrem do kůry jsou obalena především florálním projevem, linkou kořenitosti, čajovými výluhy. Je to úplně suché, středně plné, čisté, s pěknou kyselinou a stavbou, tříslem nijak výrazným a spíše uhlazeným, docela dlouhé a krásné pitelné. Taková fajn „iniciační“ lehčí oranžáda. Bavilo dost. Tipovat původ a odrůdu naslepo bych ale nechtěl, jen co je pravda :-)
Druhou lahví je Ried Blauenstein Kamptal DAC Riesling 2022 z Weingut Barbara Öhlzelt (web, dováží Vinospol), vinařství ze Zöbingu. Barbara vinaří od roku 2004 a dominantně dělá suchá bílá z veltlínu a ryzlinku, ač má trošku i dalších bílých odrůd a i bublinu připraví. Jo a dlouhodobě se věnuje verjusu a docela ho zpopularizovala, ve spolupráci s manželem šéfkuchařem a restauratérem. Na vinicích ruční práce, čistší přístup a tak, ale žádné naturálno a divočina. Jejich sklep je hned u trati Blauenstein (dříve Seeberg), fajn zterasované polohy na rule, břidlici a namodralém amfibolitu (dávajícímu vinici jméno), která sice obvykle nedosahuje kvalit top kousků v okolí (Lamm, Heiligenstein, Gaisberg a další), ale teda taktéž umí dávat krásná vína. Tuplem když jsou ze starých keřů jako tady, věk 45-65 let. Tenhle Riesling je praktickou ukázka veskrze povedené nerezovky. Světlejší, zelenkavá barva. Moc fajn čerstvá svěží vůně, něco citrusů a zelené jablko, ještě trochu tvrdá meruňka, sympatická minerální linka. Suché, čisté, středně plné, se šťavnatou kyselinou, výborně pitelné. Slušná délka, mineralita, balanc… nic super složitého, ale pije se výtečně.
A na závěr Vinařství Tři čtvrtě (web) z Bořetic aka Zuzka Bukovská a její (alespoň z mého pohledu) hlavní víno, Frankovka 2021. Zmiňoval jsem se o ní jen krátce při reportu z degustace, měla teď několikaměsíční divné období, ale už si krásně sedla a je radost ji otevírat. Pěkná výraznější rubínová barva. Čerstvá, červeně peckovinově ovocná vůně spíše tmavších plodů propojená se směsí vánočního koření a trochou kmínu a vypečené chlebové kůrky, k tomu lehce zemitější linka. Trochu selštější projev, bez takové té krystalické čistoty, ale zatraceně přitažlivý. Středně plné, docela výrazné, suché, čisté, šťavnaté s výraznější kyselinou ale vyvážené, trochu svíravé, s dobrou délkou. Opět peckovinovo-kořenité. Těším se na další lahve!