O legendě Provence, Domaine Tempier (web), jsem se tu zmiňoval vlastně jen v souvislosti s jejich bílým vínem a především úmrtím Lucie „Lulu“ Peyraud. Dnešní láhev bude ale jejich zásadní červené cuvée classique, Bandol Rouge 2017. Nad tím stojí selekce z jednotlivých terroir, toto víno však spojuje hrozny z nich (i z vinic dále od usedlosti) a rozdílná podloží (nejen jílovo-vápenité, ale i písky a různé náplavy) a také expozice. Prostě taková všeobjímající vizitka Bandolu v podání tohoto vinařství. Průměrný věk keřů se pohybuje někde okolo 40 let a jsou samozřejmě vedeny směrem k biodynamice a v posledních letech i bio certifikované, odrůdově vždy dominuje s nějakými třemi čtvrtinami Mourvèdre, který doplňuje Grenache a Cinsault v malé míře také Carignan či Syrah. V tomto ročníku je to konkrétně 75 % Mourvèdre, 14 % Grenache, 9 % Cinsault a 2 % Carignan. Ruční sběr a selekce ve vinici a následně i ve sklepě, komplet odstopkováno, spontánní fermentace a macerace v betonu. Následně zrání ve velkých sudech nejméně rok a půl.
Obvykle to je docela nepřístupné mladé, i když se přeci jen za poslední roky trochu změnilo, ale dát tomu 5+ let od ročníku se určitě vyplatí. Takže jsem se odvážil. Ročník 2017 navíc nese na vinětě podtitulek „Pour Lulu“, právě v tu dobu totiž oslavila zakladatelka vinařství sté narozeniny. Tmavší, hlubší intenzivní barva, nazrává jen málo. Výraznější, zralá ovocnost. Spíše tmavá červená než vyloženě tmavé ovoce, ale nějaké ty ostružiny tam jsou. Taky černé třesně, příjemně kořenité a decentně herbální, komplexní vrstevnatý projev se kterým si jde hrát ve sklence. Suché, plnější, s poměrně dost výrazným ač se již uhlazujícím tříslem a svíravostí, koncentrované a důrazné ale ne těžké, i při síle a svalnatosti vlastně docela elegantní, s tmavší ovocností a bylinkami a trochou slanosti v delší dochuti. Své, krásné poctivé charakterní červené. Tohle prosím mohu.
