Prodloužený víkend a krátké prázdniny jsme využili k pokračování plánu navštívit s dětmi postupně hlavní města všech našich přímo sousedních a historicky blízkých zemí. Tentokrát padla volba na Polsko. Pobyt v centrální části Varšavy a prohlídka Krakova vám samozřejmě o celé zemi jako takové obrázek neudělají, možná ho naopak spíš poněkud zkreslí, ale já tu stejně chci psát hlavně o vínu. Polském vínu. Které se během docela krátké doby dostalo z fáze „Cože, v Polsku dělají nějací nadšenci i vína?!? Z hroznů?!?“ (ale nedělejme si iluze, takhle svět povětšinou vnímá i nás) do podoby, se kterou bude třeba do budoucna na trhu počítat. Nakolik mělo polské vinařství ještě v 19. století tisíce vinohradů v různých oblastech a velkou vinařskou tradici, vlastně bohatou už od středověku a potvrzenou v rámci klášterů od 9. století, byla po fyloxeře a Druhé světové válce značně pozapomenuta a téměř definitivně doražena komunisty. Teda vína z hroznů padla, jinak se doma fermentovalo všechno možné :-)
Ovšem posledních 15-20 let se konečně znovu začíná něco opravdu pořádně dít a polské víno nabývá na zajímavosti, obzvláště od roku 2009 kdy jej lze oficiálně prodávat a z koníčku pro pár nadšenců se stává i funkční podnikání (a dnes už nabízí polské víno i Biedronka nebo Lidl). Už i svého vlastního držitele titulu Master of Wine od loňska mají, vinných soutěží a hlavně různých tematických festivalů nemálo, propagaci a dny polského vína v zahraničí organizují a vinaří vyjíždějí na světové festivaly (i k nám!), mají vinné weby Polsku se věnující, vinohradnictví a enologie se objevují jako univerzitní studijní obor… prostě všechno :-) Produkci pár vyhlášených a stabilně kvalitních vinařství si můžete dát i v jejich top podnicích (mimochodem už i jednu mišelinskou dvouhvězdu mají), některých s cenovou politikou – ale i přístupem na talíři ač s polskými surovinami a tradicemi – evokující spíš Skandinávii. Ona teda i ta jejich vína jsou vlastně relativně dost drahá, s poměrem ceny k zážitku jsem trochu bojoval, ale co člověk nadělá. No moc jsem si to užil, přibral kilo a naopak značně odlehčil účtu :-)
Z rozhovoru se someliéry jsem tak nějak nabyl dojmu, že sledovat vývoj v zemi – nebo mít alespoň přehled o celé nabídce – už opravdu není tak snadné jako dřív. Vznikají jak nové větší projekty s nemalými investicemi a kompletním servisem na úrovni vinařství v zavedených oblastech tak i malá rodinná (a leckdy naturální či alespoň ekologická) hektarová vinařství a všechno mezi tím. Stále je hodně „jen“ pěstitelů hroznů, kteří svou produkci dodávají dál a sami nezpracovávají, nový vinařský zákon z roku 2022 jasně odlišuje jen evidenci vinice a záměr dělat víno. Aktuálně (data z 2023/2024) je registrováno 567 vinařství, což je oproti předchozí sezóně nárůst o 86 nových vinařských projektů, z těchto pak výrobu vína a komerční prodej deklarovalo 460 (nárůst o 35).
Výsadby už zdaleka nejsou o tom, který z odolných hybridů podmínky zvládne, ale můžete sledovat zkoumání různých francouzských klonů Pinotu Noir (nebo si z jednoho vinařství srovnat variantu z francouzských a německých klonů z jedné polohy) či vychutnávat tichá vína i bubliny ze starého dobrého Ryzlinku rýnského. Aktuálně mají přes 850 hektarů (= dvacetinásobek stavu před 15 lety a při příští aktualizaci se čeká poměrně velký nárůst) evidovaných vinic a roční produkci vína k 25 tisícům hektolitrů. Rozložených do docela široké části Polska, něco najdete v podstatě ve všech šestnácti vojvodstvích, byť nejvíce révy je v následujících oblastech: nejseverněji v Pomořansku, v Lubušském vojvodství, regionu Dolnoslezském, Malopolském a Podkarpatském. Ale detailněji se na to mrkneme třeba někdy časem.
Jak už padlo výše, Polsko před lety hodně najelo na odolnější hybridní odrůdy – Bianca, Hibernal, Seyval Blanc a Sibera v bílé či v červené Léon Millot, Maréchal Foch a Regent (zatím stále jednička v červených) či Rondo. Z PIWI scény se úspěšně přidal i Solaris, ten je aktuálně v bílých odrůdách jedničkou, Johanniter, Souvignier Gris a Muscaris či červený Cabernet Cortis, Cabernet Jura a Cabernet Dorsa. Oteplení v kombinaci (možná ještě důležitější) s vinaři-samouky jistějšími v kramflecích, zkušenějšími a s odvahou rozporovat co jim bylo řečeno v literatuře a na kurzech, ale přineslo výraznější nástup odrůd klasických, takže dneska běžně narazíte na Riesling (dvojka v bílé a dotahuje), Chardonnay, Tramín, Pinot Blanc a Gris či Veltlínské zelené nebo naši Pálavu v bílých a klasický Pinot Noir (už teď je ve vinicích výsadbami dvojka v červené a roste a věštím mu dost velký potenciál), Zweigelt, Svatovavřinecké, Merlot a dokonce i Cabernet Sauvignon. Zajímavostí je Gamay či Sylvánské, ale to jsou spíš aktivity jednotlivých vinařství. A samozřejmě probíhá vášnivá debata o tom, které odrůdy smysl mají a které ne. Že některé původní hybridy spíše ne (především kvalitou vín, když jde v místech snadno pěstovat i jiné varianty) je v podstatě jasné, nakolik se jich někteří producenti nechtějí vzdát a trochu jim ujíždí vlak, ale Solaris a další stále dávají velký smysl a důvodů je klučit tolik není.
Ze stylů vín vzniká… v podstatě všechno. Častěji vína jednoodrůdová než směsi, ale i ty najdete. Tichá bílá i červená, docela dost je i oranžových. Čím dále více bublin, od pét-natů po klasickou druhotnou v lahvi. I těch oranžovaných :-) Vín suchých i sladkých, dokonce i fortifikovaných či aromatizovaných. V nerezu i v sudech, v amforách i betonových vajíčkách. Nesířených, naturálních, bio certifikovaných či dokonce biodynamických. Ceny pozemků jsou (určitě v kontextu tradičních vinařských regionů nebo těch nových na severu, co se začínají teprve rozjíždět) vlastně ještě docela slušné a umožňují expanzi, zájem je o vína na trhu domácím a stále více i v zahraničí… když se něco nepodělá, tak o polském víně prostě uslyšíme čím dál víc. A já pro dnešek přidám už jen pár konkrétních tipů, kdybyste náhodou měli to štěstí se s nimi setkat, lahví které jsem použil i jako ilustrační fotky výše.
A budou to, možná trochu netypicky, tři červené pinoty a dvoje bubliny. Z Dom Bliskowice (Małopolski Przełom Wisły) mne dost nadchnul Pinot Noir Keskese 2021. Tohle vinařství je jedním z pionýrů naturálna v Polsku a určitě jeden z těch viditelnějších podniků různě po festivalech a ostatně i díky tomu také na lístcích trendy restaurací i mimo Polsko. Tohle ale není žádná divočina, ale krásně sladce červeně peckovinově ovocný, lehce herbální a kořenitý, strukturovaný a docela elegantní pinot, poměrně komplexní a vzbuzující chuť ho pít a zkoumat. Absolutně bych si netipoval, že to má jen deset alkoholu. Hodně mne bavil i lubušský Pinot Noir 2022 z Winnica Saint Vincent, paradoxně i přes „vyšších“ 11.5 % alkoholu působící lehčím dojmem, krásně ovocný do drobných červených plodů, šťavnatý, skvěle pitelný. Přímočaře zábavný aniž by byl jednoduchý. Též lubušský Winnica Marcinowice Pinot Noir 2021 je z těch tří nejplnější, s nejzřetelnějším ale stále ne nijak intenzivním vlivem sudu, červeně peckovinově ovocný, s dobrou kyselinou a stavbou, velmi „klasický“ a odrůdově zařaditelný. Povedený kousek.
Z bublin jsem si fakt užil především ty od biodynamického/regenerativního farmáře, vinaře a sýraře Karola Nizio z Nizio Naturals, konkrétně výtečný Musujący Johanniter 2019 z úpatí kopců Roztocze (Lubelski). V lahvi kvašený, aromaticky docela intenzivní, poměrně strukturovaný kousek se super kyselinou a minerální linkou, nazrálejší, dlouhý. Super víno. A dost mne bavil dolnoslezský Riesling Sekt 2020 z Winnica Jakubów, taktéž v ekologickém režimu, druhotná v lahvi asi dva roky. Přísnější štíhlejší ale jasně ryzlinkový citrusovo-malvicový kousek, šťavnatý, skvěle udělaný.
