V letošním Top 100 Wines of the World 2024 Jamese Sucklinga (kam se ale dostanou z nejlépe hodnocených jen ta, kterých je alespoň 5000 lahví a běžná tržní cena nesmí přesahovat v přepočtu asi 12 tisíc Kč) je hned 12 vín z Německa. Primárně se jedná o suché Großes Gewächs ryzlinky ročníku 2023 a případně 2022, vyskytl se i slaďoch a dva červené pinoty. Stuart Pigott, který pro něj tuto část světa hodnotí, napálil hned 4x plných sto bodů a zbytek má „jen“ 99. Mezi sadou „obvyklých podezřelých“ v podobě vinařství jako Keller, Dönnhoff, Dr. Bürklin-Wolf, Wittmann či Christmann je pro letošek také Dr. Wehrheim (web) z Pfalze a jeho ryzlink z trati Kastanienbusch. Mimochodem jen o pár míst v žebříčku dál, ale se stejnými body, je ryzlink od Ökonomierat Rebholz z totožné trati a ročníku, taktéž jako v případě Wehrheima certifikovaná biodynamika. Já si nedávno udělal radost a s návštěvou otevřel Dr. Wehrheim Riesling Birkweiler Kastanienbusch Köppel GG 2020, tedy víno alespoň trošku uleželejší ale ze specifické části stejné trati.
O vinařství jsem něco psal tady a znovu tu. Kastanienbusch, trať v kotlině na okraji lesa a chráněná jak kaštany (odtud jméno), tak ze západu pohořím Hohenberg a z východu pohořím Taschberg, patří mezi jednu z nejznámějších v oblasti. A také nejlepších, nakolik je samozřejmě při nějakých sedmdesáti hektarech ne úplně homogenní. Najdete tu barevné (hlavně červené s výrazným podílem oxidů železa) pískovce, břidlici i vápence v různých poměrech. To vše na jižním svahu, v některých místech docela strmém, od nějakých 160 do 320 metrů nad mořem. Je to poloha teplá a daří se tu jak Rieslingu tak Pinotu Noir, vína odtud bývají docela koncentrovaná ale nepostrádající eleganci. Část Köppel je menší, do devíti hektarů, mírnější svah mezi 240-270 metry s orientací od jižní až k východní a prakticky kompletně na červeném pískovci. Tohle konkrétní víno je samozřejmě z biodynamicky vypěstovaných ručně sklizených hroznů. První selekce na vinici a poté znovu na vibračním stole ve vinařství, stoprocentně odstopkováno a zhruba den macerováno, po vylisování a delší sedimentaci kvasí spontánně v nerezu za kontrolované teploty a taktéž v nerezu několik měsíců leží na jemných kalech. Žádné dřevo. Lahvováno do vysoké těžké pistole se silnou kovovou záklopkou a kvalitním celokorkem.
Víno má spíše tmavší, trochu hlubší žlutou barvu. Expresivní, ne úplně obvyklá aromatika, bohatá a komplexní a nutící zkoumat co to jde. Broskev, karambola, citronová tráva a trochu mátová linka, jakoby „zelenější“ tóny ale přitom úplně zralé, angrešt, minerální a jemně kořenitá linka. Suché, čisté, středně plné s velmi fajn výraznější kyselinou, vyvážené, delší s jemným dotykem cukru v závěru. Víno pomalu nastoupí a pak trvá a nádherně se rozvíjí. Komplexní, elegantní, lehce slané, na počátku cesty ale už teď nádherné. Jo, takhle bych si chtěl dělat radost častěji. Cenově jsme ale přeci jen (stále ještě v tomto ročníku u českého dovozce Der Weinschmecker po lahvi) na nějakých patnácti stovkách, tedy trošku jinde než ryzlinky o kterých tu píšu běžně :-)
