Přelom roku je tradičně časem všemožných bilancování a žebříčků, tak jsem si řekl, že bych také pro jednou s něčím přišel. Jmenovat vše skvělé co jsem ochutnal nejde a smysl by nejspíš dával žebříček vín, která jsem loni pil nejčastěji…
na ten třeba ještě vzepřu síly. Teď to ale bude 30 vín, která mne v minulém roce zaujala nejvíce, utkvěla mi v paměti více než jiná, překvapila, potěšila. Prostě různé důvody, proč se v přehledu nacházejí, žádné jen seřazení excelové
tabulky podle bodů. Chutnal/pil jsem i něco světovou kritikou ověnčené plnou stovkou, ale v mém výběru to koukám není :-) A stejně tak vína nejsou seřazena podle „kvality“, nakolik si uvědomuji, že vydat články 30-21, 20-11 a 10-2 a
následně ten o víně nejlepším by přineslo větší čtenost. Takhle to ale prostě nemám nastavené a řešit nechci. Rok 2024 každopádně nebyl z nejsnazších, napsal jsem tu určitě nejméně článků co pamatuji, o některých těch vínech a
vinařstvích jsem se zatím třeba vůbec nezmiňoval. O spoustě zajímavých návštěv a degustací tu bohužel nepadlo ani slovo. U něčeho snad ještě napravím, u dalších alespoň krátká zmínka teď. Tak pojďme na prvních deset kousků…
Travaglini Gattinara Riserva 2018 je jeden z klasických a slavných představitelů apelace Gattinara, pro vína z odrůdy Nebbiolo méně známé než legendární Barolo a Barbaresco, ale umí nabídnout krásná vína. Tohle si nespletete už díky atypické lahvi. Staré keře, 4 roky v dubových sudech různých velikostí. Barva granátová, nijak vyloženě hluboká. Jemnější, elegantní aromatika, červené peckoviny, pepřová kořenitost a florální linka. Suché, svíravé, s výraznějším tříslem a stále hodně mladé, ale už teď dost zajímavé. Červeně ovocné, poměrně koncentrované, delší a šťavnaté, krásně postavené. Travaglini bylo před 20+ lety jedno z mých prvních setkání se seriózním Nebbiolem a bylo fajn si je, na průřezu produkcí, připomenout. A právě tahle Riserva mi sedla nejvíce.
Vinařství THAYA Chardonnay Single barrel APRI 2021 Magnum bylo jedním z nejlépe hodnocených vín průvodce Nejlepší vína České republiky a už jsem tu o něm psal. Jak se u vinařství Thaya s jejich produkcí a stylistikou ne vždy úplně sejdu na stejné vlně, tak tady bych si dovolil tvrdit, že jde o nádhernou klasickou šardonku a jednu z nejlepších v řekněme „klasickém stylu“ co jsem měl z domácích vinic možnost pít.
Gala Vinařství Ryzlink vlašský Hermes 2019 jsem měl možnost chutnat s vinařem v rámci vertikální degustace od ročníku 2011 po 2022, něco navíc srovnání magnum versus sedmička. Unikátní příležitost a večer nabitý informace, skvělá ukázka smýšlení, vývoje a směřování jednoho vinaře i síly přírody a ročníků. Ze všech těch vín mi nějak nejvíce utkvěl v paměti ročník 2019. Barva nijak tmavá, výraznější krásná aromatika, kouřově minerální s citrusy, lehkou sladkostí a krémovostí. Suché, čisté, s parádní kyselinou a šťavnatostí, strukturované, důrazné a zároveň lehkost, pěkně zapracované dřevo, minerální, delší… skvělá věc.
Alvear Fino en Rama Montilla-Moriles 2017 je parádní představitel demonstrující mnoho mých úchylek, jmenovitě sherry a zároveň vína trochu zvláštní. Je to fino, ale vůbec ne z klasického sherry trojúhelníku ale oblasti Montilla-Moriles. Úplně suché a pod flórem vyzrávané, ale z odrůdy Pedro Ximenez. Vůbec ne ze solery ale ročníkové. A navíc bez výrazné filtrace a tak. Jo a jako bonus ani není fortifikované. Rozepisoval jsem se o tom dříve, je to krásné bohatší charakterní bílé co milovníky sherry či vín z Jury nejspíš dost nadchne a mnohé „normální“ vínomilce naopak možná odpudí, kdo ví.
Champagne J.L. Vergnon Hautes Mottes 2013 Brut Nature Magnum je víno, které mne nejvíce oslovilo (nakolik MSNL 2012 z polohy Les Chétillons s menší částí Mussettes se fakt snažil!) na ochutnávce průřezu produkcí vinařství s Clémentem Vergnonem. Tohle vinařství prodělalo pár výrazných změn a rozhodně stojí za pozornost. Teda stálo už dříve, především v poměru ceny ke kvalitě. Tohle je stroprocentní šardonka z jejich nestarší parcely v Le Mesnil-sur-Oger, lieu-dit „Les Hautes Mottes“. Polohy extrémně křídové, s velmi tenkou vrstvou půdy nad vápencem, polohy také vlastně (relativně) teplejší. Školeno v 300l sudech a pak 6+ let na kalech v lahvi. Po velmi potřebném rozdýchání bohatší, koncentrovaná aromatika, pikantnější, minerální, kouřová v jasným vlivem dřeva, ovocná do žlutých peckovin a citrusů, jablečný koláč, něco oříšků. Suché, výrazná kyselina a čerstvost, struktura, plnější a dlouhé, seriózní „velké bílé víno jen s bublinami“. Ještě potřebuje trochu ohladit hrany, ale nádherné. Bavilo mne vlastně víc než přímé srovnání s ročníkem 2008.
Château Thivin Côte de Brouilly „Les Sept Vignes“ 2022 (na fotce jiné cuvée) není určitě top víno vinařství, naopak v rámci apelace základní, ale je to krásná ukázka jejich stylu, celé apelace a vůbec nádherného Beaujolais. A navíc ty viněty, původní design někdy z roku 1946 :-) Jde o 7 poloh různých expozic a stáří výsadeb i lehce odlišných půdních složení na Mont Brouilly – Clos Bertrand, La Chapelle, Les Griottes, Godefroy, L'Héronde, Henri a Les Fournelles – obhospodařovaných ekologicky. Vinařství i nějakou tu jejich vinici jsem měl letos možnost navštívit a patří mezi mé velké oblíbence. Tohle víno je voňavé, docela bohaté, se zralou spíše červenou peckovinovou ovocností, strukturované, vyvážené, mladičké ale přístupné, seriózní ale zároveň mile zábavné. Beton a staré velké dřevo, ale spíše se to jen trochu prodýchá než že by se nějak projevilo aromaticky. Tohohle bych chtěl pít víc. O vinařství jsem tu už psal.
Domaine Prieuré Roch Nuits-Saint-Georges 1er Cru „Clos des Corvées“ Monopole Vieilles Vignes 2009 má dlouhý název a sadistickou cenu. Jsme už v podstatě spíš v Premeaux než Nuits-Saint-Georges, v pětihektarové monopolní vinici v rámci Aux Corvées, a u jednoho z emblematických vín tohoto specifického biodynamického producenta. Měl jsem to štěstí jej loni navštívit, věnoval se nám sklepmistr Antonio Quari (který do vinařství přišel z Itálie jen coby sběrač hroznů a na pomocné práce na pár měsíců a nakonec se takhle vypracoval) a bylo to velmi podnětné. Prieuré Roch může být někdy docela divočina, ale tohle byl teda ukázkový charakterní energický a až překvapivě elegantní nazrálejší pinot se vším všudy. Jde o selekci z nejstarších keřů a specifický výběr „millerandés“ hroznů, sice zralých ale s podstatným podílem menších bobulí. Stojí za ty prachy? Jsem moc rád, že jsem si to mohl ochutnat a navíc se zasvěceným komentářem, ale láhev bych si nekoupil, no :-)
Ormiale 2021 je tak trochu jiné Bordeaux. Vinař Fabrice Domercq založil podnik společně s britským produktovým a nábytkovým designérem Jasperem Morrisonem v roce 2007 v severní části Entre-deux-Mers, v roce 2021 se sklep přestěhoval do starého vápencového lomu u Saint-Emilionu. Malá produkce, biodynamika, nesířené a takové ty věci. Dřevo spíš větší (500-600l) a spousta demižonů, nějaká ta karbonika a podobně. Deklarováno jen jako Vin de France. Konkrétně tohle je 60 % Cabernet Franc a 40 % Merlot a rubínové, elegantní, živé, čerstvé, energické červené s krásnou kyselinou, lehkostí a fantastickou pitelností.
Barone Pizzini Franciacorta „Bangadore“ Riserva Milessimato 2015 Dosagio Zero je skvělou ukázkou toho, do jakých kvalit se tahle apelace může dostat, a víno co mne na ochutnávce s prezidentem Consorzio Franciacorta a teda i spolumajitelem vinařství zaujalo asi nejvíce. O ochutnávce i tomto víně jsem se tu už rozepisoval a z loňského roku si jej pamatuji coby jedno z vůbec nejlepších šumivých mimo Champagne. Teda roséčko potom bylo asi ještě lepší, ale to už je spíš trochu „sběratelský artikl“ :-)
Inglenook Rubicon 2015 patří samozřejmě mezi legendární červená z údolí Napa, konkrétně Rutherfordu. Tohle vinařství/značku už dlouhodobě vlastní Francis Ford Coppola. Před třemi lety vinařství a vinice na vína pod jeho vlastním jménem prodal, ale tohle klenot si stále ponechal. Měl jsem možnost za svou „vinnou kariéru“ Rubicon párkrát pít, v různých ročnících a stářích, a teda nakolik mne běžná Coppolova produkce moc neoslovovala, tak tohle mne prakticky vždycky nadchlo a přišlo mi jako jedno z top vín Kalifornie. Tohle nebyla žádná výjimka. Klasický Cabernet jen s kapkou Merlotu, intenzivní vyzrále sladce tmavě ovocný a trochu minty, badyán, výrazně ale výtečně dřevo, docela otevřené a přístupné, charakterní velké červené s nespornou elegancí. Suché, s parádní kyselinou a strukturou, dlouhé, precizní, sladké jemnozrnné třísloviny, seriózní a přitom to chcete klopit. Nádhera! Do podobných lahví doma neinvestuji, ale občas je ochutnat a nějak se „nakalibrovat“ pro hodnocení cenově dostupnějších kousků je fajn :-)
