Před pár dny jsem tu zahájil přehled 30 vín, která mne v minulém roce zaujala nejvíce, utkvěla mi v paměti více než jiná, překvapila, potěšila. Pokud jste
ho, a především jeho úvod, ještě nečetli, tak doporučuji začít tam. Jedu postupně průběžně celý rok, takže dnešní část je trochu výrazněji zastoupena ryzlinky, ale to snad nikomu vadit nebude :-) Po první části jsem dostal pár dotazů v
duchu „kolik za to utratíš“, „co játra“ či „nebylo byl lepší dávat ke vzorkům body“. Takže koníček je to nákladný, ale to každý druhý, když se do toho člověk opře! Játra nevím a možná by si to po letech zase zasloužilo nechat prověřit.
A na téma bodování, a proč (krom soutěží kde musím) to nedělám, jsem se tu rozepisoval mnohokrát. Ale možná vás nakonec odkážu na zápisek Jak boduji vína, z něj bude
taky ledasco zřejmé ;-) A teď už hurá na druhou desítku top lahví loňského roku…
Monte dall’Ora Valpolicella Superiore Camporenzo 2020 jsem ochutnal během výpravy do Verony a cesty po vinařstvích v okolí Valpolicelly, tohle tedy sám při průzkumu města v jednom moc fajn vinném baru a ne přímo ve vinařství. Ale vyloženě mne nadchlo a o víně jsem se i rozepsal v článku. Podobná „milá“ červená já můžu, krásná kombinace pitelnosti a dostatečné komplexity pro zkoumání.
Tedeschi Capitel Monte Olmi Amarone della Valpolicella Classico Riserva 2017 je dalším vínem ze stejné výpravy, tentokrát už z ochutnávky ve vinařství. Nakolik jsem si užil spoustu vín od různých menších/naturálnějších producentů, tak dobrovolně přiznávám, že tohle slavné víno od již většího vinařství mne zasáhlo. Nakolik vlastně zrovna nabušené Amarone není víno, které úplně vyhledávám. Jediná vinice a jejich „Grand Cru“, vlastně už od šedesátých let vinifikovaná separátně a jako jedno z prvních vín také s jasnou deklarací konkrétní vinice. Po třiceti procentech Corvina, Corvinone a Rondinella a zbytek další tradiční odrůdy. Čtyři měsíce sušení hroznů, dlouhá macerace a až dvouměsíční fermentace, 4 roky v sudech ze slavonského dubu a další rok v lahvi než jde na trh. Zralé, sladce koncentrovaně ovocné ale již nazrávající, červené přezrálé třesně, kořenitost, tabák, lehce balzamiková linka. Intenzivní, s výraznějším tříslem, plné silné a koncentrované, dotyk sladkosti v kombinaci s vysokým alkoholem i výraznou kyselinou prostě funguje a je to vyvážné, dlouhé, strukturované, krásné… Nic na pití každý den, ale velkou sklenku dobře napárovanou k jídlu bych si sem tam dovedl představit :-)
Ide Jozoten Kainokaiun Assemblage Junmai Ginjo není víno, ale saké. Znovu jsem vyrazil do Japonska, byl tam docela dlouho a saké vypil kvanta, takže tu něco prostě musí být. Tohle je jedno z asi pěti, která mi utkvěla v paměti nejvíce, ale asi „nejpraktičtější“ volba. Prefektura Jamanaši, kde najdete i dost vína (ale teda ta nejlepší Japonská se nachází rozhodně jinde), vyšší nadmořská výška okolo 850 metrů na jižní straně jezera Kawaguči a voda z úpatí hory Fudži. Ale především je to v docházkové vzdálenosti od nádraží ve městě Fujikawaguchiko (omlouvám se za mixování různých způsobů přepisu), kam jezdí kvanta turistů z Tokia a doufají, že odtamtud uvidí horu Fudži. Takže když už tam případně budete… :-) Firma existuje někdy od roku 1700 a nejdříve dělala hlavně sójovku, teď už je to saké a nedávno rozjeli produkci whisky, ale ta je zatím spíš… průměrná. Tohle konkrétní saké je trochu exotičtější záležitost, mix úplně čerstvého mladé Ginjo a Daiginjo s 27 let starým Junmai Daiginjo, z rýže obroušené na 55 %. To je dneska trend, tohle mixování víc saké dohromady, jak jim tam lezou na odpočinek top sklepmistři z Champagne a cpou jim svůj přístup k tvorbě výsledného produktu ;-) Je to charakterní, suché, zajímavé saké, „moderně“ ovocně voňavé ale s výraznou umami. V provozu trochu umí anglicky a degustace je z automatů na speciální mince co vám prodají, takže nic složitého.
Weingut K.F. Groebe Riesling Aulerde 2021 byl jedním ze vzorků na ochutnávce ryzlinků především ročníku 2021 od tohoto producenta, s nějakou tou dvacítkou na srovnání. O ochutnávce a vínu jsem tu měl článek, jde určitě o jeden z nejpříjemnějších ryzlinkových zážitků loňského roku. A že jich bylo hodně! Citrusový, trochu minerálně slaný, strukturovaný šťavnatý kousek to je! Na úplně poslední ochutnávce roku, okolo poledního ještě na Silvestra, jsem téhož vína chutnal i nazrálý medově-podbělový koncentrovaný dlouhý ročník 2009 a hned jsem si přitom vzpomněl na mlaďocha a jak asi bude zrát.
Anima Mundi Cami dels Xops Ancestral 2022 tu též měl článek, určitě nejde o ty z nejlepších bublin loňska, ale rozhodně jsem si je vybavil a místo si zaslouží. Už proto, že jde o metodu Ancestral aka dnes tak populární Pét-Nat a v rámci téhle kategorie se určitě řadí mezi to nejlepší co jsem pil! Krásně demonstruje, že i pét naty mohou být vlastně docela seriózní bubliny a nejen kalné divočiny :-)
Richard Stávek Veselý oranžové 2017 je pak ukázkové naturálno ve své špičkové podobě a víno, které mne nejvíce zaujalo na ochutnávce s vinařem. Ta se týkala právě a jen trati Veselý a vín nejen oranžových, ale i červených a růžových, ve vertikálách kde nejmladší víno bylo z ročníku 2022 a nejstarší až 2012. Bylo to více než podnětné. Tahle již vyzrálá oranžáda, směs různých odrůd (Ryzlink vlašský, Neuburské, Veltlínské červené ranné, Veltlínské zelené, Rulandské bílé…) macerovaných delší dobu na slupkách, spontánně fermentovaná a školená v dubových a akátových sudech a bez síření, má tmavší až měděnou barvu a krásnou, efektní nazrálou vůni. Komplexní, florální a bylinkovou, až lehce likérovou, s trochou dřeva. Je to suché, bohatší, s parádní kyselinou a strukturou, tříslo již uhlazenější, celek poměrně elegantní, seriózní. Perfektní kondice a krásný představitel stylu.
Holzapfel Riesling Smaragd „Vordeiserber“ 2008 (na fotce mladší varianta co byla k obědu v jejich restauraci) je jedním z úlovků z výletu do Kremže a okolí, včetně návštěvy tohoto vinařství ve Wachau. Zmínil jsem se vinaři, že poprvé jsem u nich byl v roce 2008. Což komentoval slovy: „Rok co nezapomenete, ale ročník, co by raději měl být zapomenut. I když…“ Je to víno chladnější, přísnější, již docela nazrálé ale stále ještě se spoustou síly a s dostatkem koncentrace co kategorii nezapře. Na sklizeň už jim prý sněžilo :-) Každopádně tohle víno mi v paměti utkvělo dost, nakolik spíše okolnostmi degustace než že by bylo tak výjimečně dobré.
Schloss Vollrads Greiffenberg Riesling GG 2018 je jednou z lahví, která se mi vybaví při vzpomínce na výpravu do Německa (zmiňoval jsem se vlastně jen o běhání po vinicích) a návštěvu vinařství Schloss Vollrads těsně před sklizní. Prozkoumali jsme úplně novou a na první použití připravovanou budovu vinařství, na to jak je obrovská dost dobře schovanou ve svahu a krajině za zámkem. Jistá nervozita „stihne se všechno a jako to bude fungovat“ byla rozhodně znát. Podnik má neuvěřitelně dlouhou historii, prošel si spoustou dramatických změn a problematických období, ale aktuálně se opět dostává tam, kde by díky množství špičkových vinic měl být. Mimochodem jedou v bio a dnes už jsou komplet certifikováni a nový provoz jede z obrovské části na soláry a bioplynovou stanici. Každopádně tohle víno má tmavší, trochu zlatavou barvu. Aromatika již trochu nazrálejší, intenzivní, do medových tónů, koncentrovaná s decentní linkou dřeva a kořenitostí evokující až hřebíček. Středně plné, ovocné, vyvážené s dotykem cukru a fajn kyselinou, strukturované a docela dlouhé, lehce slané, bohatší. Efektní kousek, čekal jsem vzhledem k ročníku něco „připálenějšího“ :-) Víno z téhle jejich monopolní polohy nechávají nějakou dobu macerovat a zraje komplet ve starých větších sudech.
Weingut Riffel Binger Scharlachberg Riesling trocken 2022 je vzorkem ze stejného výletu, ale z odskoku za řeku do Bingenu resp. Büdesheimu, už do oblasti Rheinhessen a místa soutoku řeky Nahe s Rýnem. K jednomu z tamních špičkových biodynamických/regenerativních producentů s vinicemi na fantastických polohách včetně dříve legendárního a dnes se opět do povědomí se dostávajícího Scharlachbergu (vína odtud má třeba i Kruger-Rumpf či Wagner-Stempel). Unikátního svahu s díky oxidům železa „zrezivěle flekatou“ načervenalou zvětralou břidlicí, křemencem a dost písčitou půdou. Poloha je mimochodem poprvé zmíněna už v roce 1248 jako „vocatur scarlachen“, tedy „zvaná šarlatovou“, právě kvůli té rezaté břidlici. Opět šlo o hodně podnětnou návštěvu, ke které – a obecně jejich vínům – musím prostě sepsat víc časem. Krom ryzlinku mají parádní Pinot Noir a dost zajímavá jsou i další vína, jde také o jedny z pionýrů v seriózním a sušším nealko víně. Tenhle ryzlink je ale jejich klasická věc a jakási vlajková loď vinařství. Lehká macerace, spontánní fermentace a školení ve velkých sudech na plných kalech. Víno s tmavší, nazlátlou barvou a poměrně výraznou, koncentrovanější efektní aromatikou. Dotyk květového medu, sladké pečivo, zralá sladká meruňka, minerální linka a dotyk kouře. Suché, čisté, koncentrované ale vlastně nijak plné, trochu slané, výrazná kyselina ale ne přísné, expresivněji ovocné, delší, vyvážené… krásný kousek!
Domaine Tempier Bandol Pour Lulu 2017 je opět řekněme základní varianta vína z tohoto legendárního vinařství, ze směsi různých poloh a odlišných půd, ale je to krásné pití co vyloženě láká zkusit ty jednotlivé specifické polohy. A tak to mám rád. Pokud je víno, kterého producent dělá nejvíc, jednoduchá nuda, tak mne vysolit za vyšší řady nepřiměje :-) Ročník 2017 navíc nese na vinětě podtitulek „Pour Lulu“, právě v tu dobu totiž oslavila zakladatelka vinařství sté narozeniny. O víně jsem se tu detailně rozepsal v samostatném článku.
