Bílá Rioja je jedním z těch vín, která příliš nevyhledávám. Zmiňoval jsem se, u jednoho ze špičkových představitelů, jak u tradičního stylu plaval v Londýně při přípravě na WSET zkoušky. Stylů je ale samozřejmě mnoho, od výše zmíněného velkého bílého od Remelluri, přes kousky úplně bez dřeva po legendární tradiční záležitosti školené roky v amerických sudech. Dnes se podíváme na dvě dost odlišné podoby, v obou případech špičková (alespoň dle světové kritiky, která jim běžně dávají 95+ bodů, pokud na to dáte) ale naprosto odlišná vína. První od v současnosti hodně populárního skvěle hodnoceného moderního producenta a druhé od naprosté starosvětské legendy a ikony oblasti.
První zastávku bude v Bodegas y Viñedos Pujanza (web). Jsme v obci Laguardia v Rioja Alavesa a u vinařství „nového”, vzniklo teprve v roce 1998. Hospodaří na zhruba 40 ha a všechno do pár kilometrů od vinařství, ale přesto na dost rozmanitém množství poloh s velmi odlišnými podmínkami. A jsou to právě jejich selekce z nich, trendy „single vineyards“, které budí největší pozornost. I nějakých těch sto bodů už u nich přistálo :-) Třeba takové Norte, ze (zatím, už se vysazuje i výše) jedné z pravděpodobně nejvýše položených vinic v oblasti, je vždy krásná záležitost. O víně Cisma, malé produkci z více než stoletých keřů, ani nemluvě. Měl jsem teď možnost projet si průřez celou produkcí a ochutnat i jedno z jejich dvou bílých. Obě pochází z Finca San Juan de Anteportalatina, vrchní části jílovo-vápenité polohy, čistě z odrůdy Viura vysazené v roce 1989. Vína se jmenují SJ Anteportalatina a Añadas Frías, ale nikdy nevznikají ve stejný ročník. Vlastně ta jména už koncept trochu prozrazují, to první je pro ně „přenesený terroir“ a to druhé nejčastěji produkt chladnějších ročníků, delšího dozrávání a víno s důraznější kyselinou a ukazující velký potenciálem vývoje v lahvi. V obou případech jsou to ale malé produkce (2000 +/- pár set lahví), „chladná verze“ zároveň bývá i dvojnásobně dražší.
Já chutnal nové úplně mladičké Añadas Frías 2023. Ručně sbírané a selektované hrozny kvasí v 225 a 500l francouzských dubových sudech a ve stejných pak probíhá zrání zhruba rok. Světlejší žlutá, citronová barva. Jemnější ale výrazná aromatika, citrusová a florální linka, minerální slanost a kouřovost, dost znatelné ale dobře zakomponované dřevo. Suché, středně plné, šťavnaté s výraznou kyselinou, energické, elegantní, poměrně dlouhé slanější doznívání. Seriózní, moderní, elegantní velké bílé „burgundského střihu“ na počátku své cesty. Skvělá věc. Vinařství dováží Kupmeto, ale jejich červená. Měl bych napsat víc i o nich, zmínkou o flašce co nevozí je nepotěším :-)
Druhou zastávku si uděláme u Bodegas R. Lopez de Heredia (web), podniku někdy známějšímu dle jejich nejdůležitější vinice (a vína) též coby Viña Tondonia. Obrovská tradice, sveřepé udržování stylu vín i vzhledu vinět nezávisle na vývoji světového vkusu, vlastní bednářství, solidní produkce (v provozu leží skoro 13 tisíc barrique sudů + sedm desítek velkých o objemu 60 až 640 hl, ročně lahvují okolo 350 tisíc sedmiček; pokud vám čísla nesedí, pak je vysvětluje zrání v sudech i 10+ let) a extrémně vysoká kvalita. Samotný komplex budov je jedním z vrcholů dobové vinařské architektury a perlou města Haro. Psal jsem tu o nich před lety, zmiňoval se později o dalších vínech a dokonce před pěti lety i o tom, na které se podíváme znovu dnes – Viña Gravonia Crianza 2010. I zde je to čistá Viura, z vinice Zaconia a keřů okolo 45 let starých na hodně chudých kamenitých půdách nedaleko řeky Ebro, v nadmořské výšce nějakých 340 metrů (u předchozího vína jsme byli 260+ metrů výše). Ruční sběr, fermentace ve velkých 60 hl dřevěných tancích a zrání v použitých sudech z amerického dubu 4 roky se dvěma přetáčeními ročně, čiřeno čerstvými vaječnými bílky. Lahvováno bez filtrace a následně další nejméně 4 roky zrání v lahvi než pustí na trh. Čiré bordó, což úplně nechápu. Sice barva vína vynikne, ale tohle by mělo být v tmavé bezpečnější lahvi.
Tmavá, zlatá barva. Sladší, zrale ovocná a znatelně nazrálá vůně, ale stále s čerstvostí a energií, malvice, citrusy, žluté peckoviny, oříšky, marcipán, vosk a slanost… děje se toho tolik. Navíc jsem dopíjel několik dní a drželo si kondici a otvíralo další drobné nuance aniž by padalo a oxidovalo. Kolik vín tohle v 15 letech věku umí! Suché, středně plné, perfektně vyvážené, moc pěkné kyseliny, dlouhé. Přes veškerý ten věk a dlouhé zrání v sudech to má čerstvost a skvělou pitelnost, zároveň je to nádherně komplexní a bohaté. Velké bílé, nakolik docela své. Jediný „problém“ vidím v docela dramatickém vzestupu cen. V roce 2015 jsem platil za ročník 2005 v ČR (krátce víno vozilo 1er Wines, ale trh nejspíš nebyl připraven nebo prostě neuměli prodat) 449 Kč. Ročník 2010 jsem, to už ve Španělsku, kupoval za 20€. Ročník 2012 už byl blíže 23€. Aktuálně koukám, že ročníky 2015 a 2016 se pohybují spíše v zóně 45-48€. A to už je… inu dramatický skok o trochu dál původnímu perfektnímu poměru ceny a kvality :-)
