18. únor je Global Drink Wine Day, svátek všeho vína v jeho nespočetných podobách a všech jeho různých benefitů. Slavím o něco častěji než jen tento jediný únorový den, někdy intenzivněji než jindy. Ale tak alespoň dnes odhrnu poznámky k několika fajn lahvím z poslední dní :-) Třeba takové Il Poggiolino „La Riserva“ 2021 Chianti Classico Riserva (web, dováží Víno pro Vás). Jsme v Chianti Classico, u dvacetihektarového (pokud jde o vinice a navíc dnes vedené v ekologickém režimu, mají dalších několik desítek hektarů polí, olivovníků a lesů) rodinného producenta s roční produkci zhruba 110 tisíc lahví vín postavených dominantně na Sangiovese a nějaké té brandy a grapě. Riserva je selekce hroznů fermentovaná v nerezu, krom Sangiovese je v tom pár procent Colorina, s asi třítýdenní macerací a následně zráním 2 až 3 roky ve velkých 15 hl francouzských sudech a jednou použitých barrique sudech.
Trochu tmavší rubínová barva. Čerstvá, spíše červeně ovocná vůně do peckovin, třešně, s pěknou kořenitou a lehce balzamikovou linkou a florálními tóny. Suché, středně plné, šťavnaté, mladičké ale vlastně docela přístupné, trochu svíravé s jemnozrnným sladším tříslem, fajn kamenitost / minerální linka, dobrá struktura a délka. Výborně drží v otevřené lahví a vyvíjí se, velmi slušný potenciál zrání má. Povedené, velmi solidní Chianti co jsem pil s velkou chutí! Chutnal jsem i jejich základní P 2022 (Toscana IGT Rosso) postavené na Sangiovese s Merlotem a školené jen ve velkých sudech, což je spíše lehčí červeně ovocná snadno pitelná přístupná záležitost. Ale chutná. A měl i jejich Il Classico 2022 Chianti Classico (kratší macerace, větší 25 hl sudy ze slavonského dubu + barrique použité potřetí) a to se projevovalo hodně nezvykle, výrazně sladší ovocnou aromatikou a bylinko-kořenitými tóny evokujícími Barolo Chinato či nějaký vermut. V chuti sice suché a slušně postavené s fajn kyselinou, ale opět se zvláštně kořenitě-bylinkovým netypickým projevem. Zajímal by mne jiný ročník.
Česká spořitelna slaví letos své dvousté výročí a pro oslavy si nechala připravit dvě vína, Ryzlink rýnský a Merlot, ve Vinařství Horák (web). Ryzlink jsem nechutnal (ale vzhledem k výraznější práci se sudem se trochu obávám, že by mému ryzlinkovému vkusu stejně spíš úplně neseděl…), ale červené měl teď možnost pít. Merlot 2021 výběr z hroznů pochází z Vrbice, z trati Úlehle. Víno zrálo dva roky ve středně toastovaném 1500l francouzském sudu. Výrazná, tmavší barva. Spíše tmavší a intenzivní ovocnost s kořenitou linkou, teplejší projev, s jasně zřetelným sladším dřevem. Suché, plnější, výrazné, s jemnozrnným sladším tříslem, tmavší ovocnost a delší dochuť směrem hořké čokolády. Efektní kousek, který věřím vzbudil na spořkovém gala dost pozornosti a pro mnohé mohl i výrazně změnit pohled na to, jak dnes mohou vypadat moravská červená. A to se samozřejmě počítá :-)
Nedávno jsem vylovil láhev Morgon „Côte du Py“ 2015 z Château des Jacques (web, dovozce), viz loňský článek z další návštěvy vinařství. Vyhlášená poloha v rámci Morgonu, jeden ze symbolů Beaujolais, a také jeden z nejnabušenějších ročníků za dlouhou dobu stvořil hodně zajímavé víno. I po deseti letech ve špičkové kondici a teprve začínající pořádně nazrávat. Velmi temné v barvě. Tmavě ovocné, až lesní plody, masité/krvavé, s výraznějším projevem dřeva. Suché, plné (přes 14.5% alkoholu), koncentrované, s velmi solidní kyselinou a šťavnatostí, jemnozrnné tříslo, dobrá délka. Bohatší, poměrně komplexní červené, které dost vybočuje z toho, jak si většina božo představí. Bude mna zajímat za… no deset let :-)
