Co nového ve světě vína? Začneme na domácí scéně. Známe vítěze Vinařství roku 2024 (web). Opět rozděleno na kategorii malé (do 50 tisíc litrů), střední (50-200 tisíc litrů) a velké vinařství (> 200 tisíc litrů). Podle velikosti je to Vinařství rodiny Špalkovy, Gotberg a nakonec vinařství Štěpán Maňák. Přičemž Maňák bere i absolutní vítězství v soutěži a také cenu studentů Zahradnické fakulty MENDELU. Enologem roku je sauvignonový specialista Roman Fabig. Cenu prof. Viléma Krause pro významnou vinařskou osobnost za celoživotní přínos v oboru vinohradnictví nebo vinařství získal Josef Vozdecký. A cenu Počin roku, za mimořádný přínos českému a moravskému vinařství a neúnavné úsilí v rozvoji a propagaci vinařské kultury, obdržela národní sommelierka Klára Kollárová. V pátek budu s Klárou na symposiu Živé zemědělství mluvit na téma směřování vinného světa. Stresuji! Zodpovědnost!
Takhle soutěž mi připomíná, že jsem se tu letos nezmínil (ale uznávám, že je to občas spíš takový semi-ironický komentář o výkladní skříni domácího vinařství…) o „největší a nejprestižnější vinařské soutěži v České republice“ a letošní stovce vín v 25. jubilejním ročníku Salonu vín. Stovka, kterou bude možné prochutnávat ve sklepeních zámku ve Valticích, vyšla z 2825 přihlášených moravských a českých vín od 350+ vinařů a vinařských firem. Největší pozornosti médii se samozřejmě dostalo šampionovi celé soutěže a vítězi kategorie bílých suchošů, pozdněsběrovému efektnímu voňavému koncentrovanému medovému a botrytidou dost ovlivněnému vlašáku ročníku 2022 z Purmice od Volaříka. Chtěl bych to pít celý večeř a podívat se láhvi na dno? Ne. Ale to je můj vkus, nadšení a důvody pro oblibu dost chápu. Upřímně přiznávám, že vítěz polosuchých/sladkých FRESH Riesling 2019 z Vinařství Pod Ořechy mi naprosto nic neříká, budu si muset doplnit vzdělání. Slaďochy znovu ovládl Volařík (Pálava výběr z cibéb 2021), růžová Jan Stávek (Tercie kabinet 2023), červené další z pro mne v podstatě neznámých producentů, Vinařství Svoboda (Rulandské modré „Na dlouhých“ výběr z hroznů 2022) a bubliny Vinařství Mikulica (Ryzlink rýnský 2022). S 18 víny opět jasně dominoval rýňák, gratuluji odrůdě! :-) A těší mne, že v Salonu je 62 různých producentů, drobný pokrok od dřívější hegemonie některých značek.
Máme čtyři nové Masters of Wine. Jména Jit Hang Jackie Ang (Singapur), Sarah Benson (Anglie) či Kathleen Van den Berghe (Belgie) většině nic neřeknou, teď se s nimi ale budeme setkávat častěji a uděláme si obrázek. Jméno Amandy Barnes z Argentiny jste už možná zaznamenali, je v posledních letech dost zásadním zdrojem hodnocení a informací o jihoamerických vínech a autorkou knihy The South America Wine Guide: The Definitive Guide to Wine in Argentina, Chile, Uruguay, Brazil, Bolivia & Peru.
Už jsem se o tom zmiňoval opakovaně dříve, ale „cigaretové“ značení na alkoholu je v Evropě v podstatě jistotou, do pár let uvidíme minimálně nápisy a kdo ví, možná i obrázky ztracených existencí alkoholiků a nechutných detailů ztvrdlých jater na pitevním stolem pod ostrým světlem blesku. Irsko do boje proti alkoholu šlape více než jiní, vlastně často v rozporu s tím, co by si zatím přála samotná EU. Velké nápisy s jasně definovanou velikostí a barvou písma na zadní vinětě, které varují před riziky rakoviny a onemocnění jater, už jsou tam realita. Kdo se nepodvolí, na jejich trhu nebude. Prozatím to způsobí spíš menší diverzitu nabídky, než najedou i ostatní. Do pár let to, společně se zpřísněním značení kalorií a aditiv, podle mne čeká všechna vína (a dalších alkohol) prodávaná v Evropě. Vzhledem k obecnému propadu spotřeby možná ale nebude co značit. Na druhou stranu… vinaři, začněte se ohlížet směrem Indie, to je nový zásadní trh. Akorát možná budete muset ta vína vypálit nebo místo vinic vysadit obilí a začít dělat whisky. Držím palce!
Někdy je vtipné, jak se zavedené pořádky mění a historie opakuje. Bordeaux má problém (spíš několik a to zásadních, ve městě mají už i speciálku na nealko vína, au) a jedním ze způsobů, jakým s nimi bojují, jsou bílá vína i u producentů a na místech, kde o nich v posledních pár dekádách nikdo moc nemluvil. Trápit se tím, jaká byla odrůdová skladba Bordeaux ještě třeba v sedmdesátkách asi netřeba ;-) Nově jde na trh s bělobou také další slavný producent z Margaux. Jardin d’Issan 2024, z malé polohy na „jílovo-vápenité žíle“ uprostřed jejich vinic, je kombinace odrůd, které si spojíte spíš s Rhônou – Viognier, Roussanne, Marsanne a Rolle (aka Vermentino). Takže žádný Sémillon/Sauvignon, ale pohled do horké a suché budoucnosti. Školeno navíc nejen v klasických 225 litrových bordeauxských barrique sudech, ale i v čtyřstovkách a také v keramických vajíčkách. Úplně vidím pár (nejen domácích) tradicionalistů, jak na to koukají a říkají cosi o zhůvěřilostech a vzpomínají na doby, „když byl ještě svět v pořádku“ :-)
Nedávno jsem dostal dotaz, jestli zase nechci napsat nějaký zajímavý „historický“ článek, třeba něco o mešních vínech nebo tak. No uvidíme, kde na to brát čas a nekrást! Ale mám tu každopádně zásadní novinku. Anglikánská církev zavrhla možnost alternativ pro eucharistii. Takže žádné nealkoholické/dealkoholizované víno. Cítím se trochu provinile, že mi (v aktuálním boji americké vlády proti „Diversity, equity, and inclusion“, který mi připadá veskrze nechutný a zpátečnický) tohle rozhodnutí přijde vtipně v pohodě. Na druhou stranu anglikáni zamítli i možnost bezlepkového chleba. Argument vychází ze stejného kánonu: „Chléb, ať už kynutý či nekynutý, musí být z nejlepší a nejčistší pšeničné mouky, jakou lze bez obtíží sehnat, a víno zkvašená šťáva z hroznů, dobrá a blahodárná.“ Já vám nevím. Píše se 25. února 2025 a celiaků je ve Velké Británii nemálo a myslím jsou proporcionálně rozloženi mezi všemožné sexuální úchylky, hudební i literární vkusy jakož i náboženské inklinace…
