O víkendu jsem vyrazil na Moravu (zase jen na otočku, ale slibuju, že brzo napravím a zdržím se déle…), tentokrát opět hodnotit vína v soutěži „Víno 66.6 a nic navíc“, autentické/nízkointervenční sekci v rámci velkobílovického hodnocení. Sešla se tam pestrá sada z celé Moravy a dokonce „podvratně“ i něco z Maďarska či Slovenska. Už jsem o tom psal několikrát dříve, v zásadě by mělo jít o vína z ekologičtější produkce a bez aditiv (krom siřičitanů do 66.6 mg/l) ve sklepě, hodnotí se oproti běžné výstavě vína ročníku 2022 a starší, ne mlaďoši. Tentokrát jsem skončil v komisi, která měla na starosti většinu červených. Přišlo mi, že jsme hodnotili vlastně docela přísně, ale při pohledu na výsledky ostatních komisí jsme na tom byli vlastně dost podobně. Brzy budou určitě k dispozici nějaké oficiální výsledky, já se dneska zmíním o pár kouscích, které jsem si užil nejvíce.
U čtyř vzorků (z třiceti) jsem se pohyboval na devadesáti a více bodech, dalších deset pak měl v rozmezí 86-89. Což možná v dnešní inflační době, kdy se s devadesátkami roztrhl pytel, nevypadá nijak výjimečně. Ale na mne je to hodně :-) Nejvýše jsem byl u Pinotu Noir a v těsném souboji u mne o malý kousek vyhrál Pinot Noir 2021 pozdní sběr z Kraví hory od Vinařství Špalek. Já mám prostě rád lehkost a styl, který představoval, trochu mi to připomnělo některé špičkové kousky z Čech z dob dávno minulých. Světlejší v barvě, nazrálejší, kouřové, ovoce do brusinek a sušených plodů, elegantní a jemnější. Suché, čisté, lehkonohé s krásnou kyselinou, uhlazující se tříslo, decentní svíravost, velmi solidní délka… Krásný starosvětský pinot, který mi nějakým zvláštním způsobem zahrál na trochu nostalgickou strunu. Na druhém místě (ale v průměru s ostatními hodnocen výše a „objektivně“ sedne určitě širšímu publiku) skončil Pinot Noir 1er 2018 výběr z hroznů (Perná, Věstoňsko) z Vinselektu Michlovský, i zde již v projevu nazrálejší, komplexní vrstevnatější projev, trochu tmavší peckovinová ovocnost, koncentrovanější. Sladší teplejší ovocnost, plnější v chuti, nazrálejší a přes sílu a alkohol opět dost elegantní a s jistou lehkostí a výbornou pitelnosti. Suché, moc pěkné kyseliny a stavba, pěkná struktura, jemnozrnné tříslo, délka… tohle je prostě skvělé červené a krásný Pinot Noir. Naprosto bez nutnosti nějakých dodatků „na Moravu“, ale ve světovém měřítku.
U frankovek mi na příčku nejvyšší vystoupala velkopavlovická Frankovka 2015 od Pavla Halma. Rubínová, nazrálejší a otevřenější ale stále krásně ovocná, višňová, granátové jablko. Suchá, čistá, šťavnatá, fajn kyseliny, červená sladká ovocnost, lehká živočišnost, svíravost, kouř, bezva délka. O moc víc času bych tomu v lahvi nedával, ale teď je to v parádní kondici a skvělá ukázka odrůdy z našich krajin. Fotka není z koštu, ale z večeře na konci minulého roku, ještě na pár lahví tu či onde narazíte. Na druhém místě mi skončilo Remissio 2021 z Brumovic, frankovka z vinařství VITAS Víta Sedláčka. Nijak tmavá rubínová barva, až překvapivě čerstvé svěže „přímočaře“ ovocné ale přitom je tam hloubka a prostě to chcete pít, jemnější tóny, zábavné. Suché, čisté, pěkné kyseliny a stavba, šťavnatost, dobrá délka, pitelnost a potenciál se dál posunout. A na místě třetím jsem měl Vinařství Tři čtvrtě a jejich bořetickou Frankovku 2022. Vzhledem k tomu, kolik lahví za rok vypiju, jsem dost rád, že jsem ji ve slepé degustaci nepohřbil :-D Ale o těch píšu často…
Ze sekce cabernetů, merlotů a jim příbuzných se přiznám mi vůbec nic nevyskočilo stejně vysoko jako top frankovky a pinoty, nakolik třeba Merlot 'barrel selection' 2022 z Krásné hory byl povedený koncentrovaný vyzrálejší precizní kousek (ale ještě o kousek lepší byl jejich Pinot Noir 'barrel selection' 2022) a hodně se mi líbil taky Cabernet Sauvignon 2021 (Bořetice, Trkmanska) od Vojtěcha Bystřického, to je výtečná ukázka odrůdy jak může vypadat u nás. Šťavnaté, expresivněji ovocně voňavé, pěkně strukturované červené.
Poměrně hodně mne bavila ale kupa dalších vín, třeba Ex Monte Lapis 2020, Svatovavřinecké z dolnokounického Karlova od vinařství Dva Duby, které jsem v poznámkách i poslal na správné místo a trochu mi to polechtalo ego :-). Nazrálejší, uzená, šťavnatá, trochu přísnější delší zábavná záležitost s potenciálem se hezky dál rozvíjet. Chutná je i jejich frankovka Vox in Excelso 2020 (Dolní Kounice, Nová města), ta je trošku divočejší nazrálejší ale hezky voňavá kouřově-jahodovo-peckovinová, bavila. Znovu mne oslovila JIL 2019, frankovka od Milana Nestarce, v přímém srovnání znatelně víc než ročník 2021 téhož, ale protentokrát nevyskočila tak vysoko jako dřív. A sledovat musím frankovku od Špetíků, v ročníku 2022 to byl zajímavý kompotově třešňový šťavnatý kousek. Chutnala mi i frankovka ta z vinařství Bidule, v ročníku 2022 je to výrazně plnější a zaoblenější, jahodově ovocné a přes vyšší alkohol docela chlastací. Lehce podchladit a je to :-) Prostě kvalita obecně vysoko, ale já mám pro červenou Moravu dost slabost, že jo…
